Byl to zvláštní druh hrůzy. Čtyřicet mrtvých tygříků, kteří byli nalezeni v mrazáku v jedné z nejznámějších tygřích rezervací na světě, bylo vyloženo před zraky světového tisku a na jejich nyní pomalu se rozkládajících tělech se rojily mouchy.
Na tygří chrám ve městě Kančanaburi, ležícím několik hodin jízdy západně od Bangkoku, vtrhlo 30. května více než 500 policistů z thajského Oddělení národních parků (DNP) po letech obvinění z nelegálního chovu a obchodu s ohroženými kočkami.
Opat chrámu jakékoli nekalosti důrazně popřel. Celkem však bylo zabaveno 147 živých tygrů. Kromě rozmražených těl 40 mrtvých mláďat bylo nalezeno dalších 20, uchovávaných ve sklenicích s formaldehydem. Našly se také dvě kožešiny dospělých tygrů, tělo medvěda a asi 1 500 amuletů z tygří kůže a další drobnosti zřejmě vyrobené z tygřích zubů.
„Dávají je lidem, kteří jim darují peníze,“ říká TIME zástupce ředitele DNP Adisorn Noochdumrong.
Dále už ne. Krátce po razii byl tygří chrám uzavřen.
Vždycky byl kontroverzní. Wat Pha Luang Ta Bua Yanasampanno, jak se mu oficiálně říkalo, byl založen v roce 1992 a první mládě dostal v roce 1999. Buddhistické chrámy byly tradičně místem, kam se dostávala zraněná a opuštěná zvířata. Kančanaburi se však proslavilo tím, že bylo jediným místem, kde mohli návštěvníci vidět oranžově oděné mnichy a velké kočky žít společně v něčem, co se zdálo být harmonií.
Pravda ovšem byla poněkud nuancovanější. Tygří chrám byl v podstatě zábavní park, který se rozkládal na 60 akrech, přičemž Tygří ostrov zabíral 5 akrů uprostřed. Po vnějších křovinách se potulovaly stovky jelenů, kanců a krav spolu s tlupami cibetek, poníků a hrabavých ptáků. Tygři byli většinou zavřeni v samostatných betonových buňkách, i když se střídali ve větších výbězích. Každé odpoledne bylo několik z nich odvedeno na řetízkových vodítkách do „kaňonu“ – umělého výběhu se skalnatým útesem a jezírkem -, aby se vyfotili s turisty.
„Pro nás to byla past 22,“ říká Julianne Parkerová, Australanka, která v chrámu pracovala jako dobrovolnice sedm let. „Nikdo z nás neměl rád provoz kaňonu, ale zároveň jsme potřebovali, aby si turisté vydělali peníze na něco lepšího pro kočky.“
V Thajsku sice všichni tygři technicky vzato patří vládě, ale soukromí majitelé je mohou chovat a jejich chov a využívání ke komerčním účelům je legální s licencí zoologické zahrady. Minulý měsíc nevládní organizace World Animal Protection oznámila, že thajský zábavní průmysl s tygry získal za posledních pět let osm nových zařízení a počet tygrů v zajetí vzrostl z 623 v roce 2010 na současných 830.
Tygří chrám měl licenci zoologické zahrady – ta mu však byla udělena až letos v dubnu, a to ke zděšení kritiků. Jedny z nejhlasitějších stížností pocházejí od bývalých dobrovolníků, kteří tvrdili, že s některými mláďaty bylo nelegálně obchodováno, přičemž uniklé dokumenty z roku 2004 údajně ukazují na dohodu mezi chrámem a zařízením v sousedním Laosu.
Na Vánoce roku 2014, kdy všichni zahraniční dobrovolníci odjeli slavit, byli z areálu chrámu ukradeni tři dospělí tygři. Logistika útěku tří dospělých tygrů zpoza několika vrstev zamčených bran znamenala, že šlo o téměř jistou práci zevnitř.
„O.K., staly se hrozné věci,“ říká u kávy v Kanchanaburi Tanya Erzinclioglu, která v parku pracovala jako dobrovolnice šest let. „Ale bylo tu nové vedení a zdálo se, že se všechno hýbe kupředu.“
Parker také říká, že těsně před uzavřením začal Tygří chrám měnit svou tvář. Kromě tří chybějících tygrů, což nedokážou vysvětlit, Parker a Erzincliogluová říkají, že pokud je jim známo, během jejich příslušného sedmiletého a šestiletého působení se s žádnými mláďaty neobchodovalo, a také odmítají obvinění, že zvířata byla omámena, aby si více stěžovala na turisty.
Erzincliogluová říká, že poznává dvě zabavené kožešiny dospělých tygrů, kteří v parku přirozeně uhynuli. Praktiky „rychlochovu“ podle ní skončily a více než rok se neobjevila žádná nová mláďata. Chrám dokonce zakoupil přilehlý pozemek pro nové útočiště. „Každá kočka by měla 4 akry a žádný kontakt s lidmi,“ říká Parkerová, „ale teď je to všechno pryč.“
Tygří mláďata byla také v mrazáku z legitimních důvodů, říkají, protože bývalý veterinář chrámu trval na tom, aby si ponechali mrtvá mláďata – přirozená úmrtnost vrhu může přesáhnout 40 % – aby dokázali, že se s nimi neprodává. Erzinclioglu navíc poukazuje na příspěvek chrámu tygrů na Facebooku téměř tři měsíce před razií, který výslovně uvádí, že v mrazáku jsou mrtvá mláďata, a vysvětluje proč.
„Tygří mláďata v mrazáku byla něco, o čem DNP věděla roky,“ říká. Parker s ní souhlasí: „Pro mě to nebyl problém, protože jsem DNP do mrazáku ukazoval mnohokrát – možná dvakrát do roka.“
Adisorn z DNP však trvá na opaku. „Ptal jsem se svých zaměstnanců a nikdo nevěděl, že chrám uchovává tygříky v mrazáku,“ říká. „A nikdy jsme o tom nedostali žádný záznam.“
Ať už má pravdu kdokoli, na tygřím chrámu bylo něco, co se s buddhismem – ani s jeho bezostyšně komerční značkou v Thajsku – neslučovalo snadno. Bylo těžké srovnat zásadu ahimsa – „neubližuj“ – s krmením divokých zvířat farmovou drůbeží za 15 000 dolarů týdně, nemluvě o vymáhání příjmů od turistů. Každý den zaplatilo 200 až 300 lidí 600 bahtů (20 dolarů) za vstup do parku a dalších 1000 bahtů (35 dolarů) za pohlazení tygřího mláděte.
Podnikatelský model byl v nepořádku. Aby mohl chrám zaplatit účty za jídlo a veterináře a 90 thajských zaměstnanců na plný úvazek, potřeboval, aby se turisté rozloučili s hotovostí výměnou za možnost pořídit si selfie s tygrem. Lidé se však chtěli fotit jen s roztomilými, malými mláďaty. To znamenalo chovat jich více, protože z mláďat se po dosažení věku 6 měsíců stávají nespoutaná mláďata. Od tohoto věku, prudká a nevědomá si vlastní síly, mohou být velmi nebezpečná.
Během Parkerova působení v Tygřím chrámu se počet koček vyšplhal ze 40-ti na maximální počet 147. V době, kdy byl Parker v Tygřím chrámu, se počet tygrů zvýšil z 20 na 20. „Spousta lidí si sice myslela, že jde o obrovský výdělek,“ říká, „ale většinu času jsme byli na nule nebo někdy v mínusu.“
Obhájci komerčních tygřích projektů říkají, že zvyšují povědomí o osudu ohrožených tvorů, kterých dnes ve volné přírodě žije jen 3800. Převládá však názor, že poskytují prostor bezohledným chovatelům k prodeji tygřích produktů pro údajné lékařské nebo dekorativní účely, čímž živí nelegální byznys, který v konečném důsledku vede k většímu počtu ulovených divokých tygrů.
„Tygři se v zajetí množí poměrně snadno,“ říká John Baker, výkonný ředitel nevládní organizace WildAid se sídlem v San Francisku, „takže je opravdu třeba kontrolovat nakládání s částmi těl, abyste tento obchod nepodporovali.“
Dobrovolníci z chrámu tento argument uznávají, ale přesto tvrdí, že tygří chrám byl vzhledem k tomu, jak se ke zvířatům chovají jiné thajské provozy, terčem útoku nespravedlivě. Například v tygří zoo Sriracha nedaleko Pattayi jsou kočky nuceny proskakovat ohnivými obručemi. (TIME neobdržel odpověď na opakované žádosti o komentář od Sriracha Zoo.)
„V Tygřím chrámu se mi toho hodně nelíbilo a hodně jsem se snažil změnit, ale rozhodně to bylo jedno z lepších míst pro tygry v Thajsku,“ říká Erzinclioglu.
Je také jasné, že tři měsíce po zásahu jsou na tom tygři v chrámu ještě hůř. Několik z nich, zbavených rozptýlení, hraček a prostoru k potulování, má zranění v obličeji od úderů hlavou o mříže svých malých vládních výběhů, kde trávili 24 hodin denně. Jeden z nich už zemřel.
„Vláda přišla a všechny tygry zabavila, ale neměla je kam dát,“ říká Baker. „Museli to zavřít, protože porušili zákon, ale jde o to, jak to udělat, aby bylo postaráno o zájmy tygrů.“
DNP tvrdí, že se snažila tygry odebírat pomalu, ale poté, co jich bylo během prvního měsíce zabaveno deset, chrámové úřady odmítly dále spolupracovat, což vyvolalo razii 30. května.
Adisorn také říká, že tygři „mají dostatek prostoru“, ale dobrovolníci Tygřího chrámu požadují zlepšení a zahájili kampaň na získání finančních prostředků na vybudování větších výběhů v zařízeních DNP. „Chodím kolem klecí a jdu je ještě zavolat,“ říká Parker a oči se mu klíží. „Jen doufám, že z toho všeho vzejde něco dobrého.“
Zajímavé je, že v chrámu zůstává jedna velká kočka: lev, zvaný Petchy, který se stále pohybuje ve svém vlastním listnatém výběhu. Listí je tak husté, že jediným vodítkem jeho další existence jsou roztrhané hračky, které mu denně necháváme – a občasný řev z hloubi porostu.
„Řekli nám, že ho zachránili před drogovým bossem v Bangkoku,“ říká Erzinclioglu. „Ale lvi nejsou v Thajsku ohrožení tvorové, takže se o něj nikdo nestará.“
Pište Charliemu Campbellovi na [email protected].