Na začátku letošního podzimu jsem se zúčastnila přehlídky kudrnatých vlasů, která byla součástí newyorského týdne módy. Bylo to poprvé, co jsem viděla tolik krásných kudrnatých žen v jedné místnosti. Říkám vám, viděla jsem všechno od černošek s nádhernými kadeřemi až po Latinoameričanky a míšenky s hlavami plnými pevných, středních i volných kudrlin. Bylo úžasné vidět tolik žen, které se hlásí k přirozeným vlasům. Nemohla jsem si ale nevšimnout, že v místnosti bylo také dost bělošek, které si hýčkaly své přirozeně kudrnaté vlasy.
Akce byla především o přijetí a lásce k přírodním vlasům. I když si uvědomuji, že boj černošek za přirozené vlasy je zcela odlišný od boje Latinoameričanek nebo bělošek s výrazně volnějším vzorem kudrlinek, byla jsem nadšená, že jsem viděla kudrnaté ženy všech různých původů a ras spojené pod jednou střechou.
Donutilo mě to však hodně přemýšlet o běloškách a o tom, jak zapadají do prostoru přirozených vlasů. Dlouho se vedla debata o tom, zda by měly být zahrnuty, nebo ne. Pro některé je hnutí za přirozené vlasy jednoduše o přijetí své přirozené struktury vlasů.
„Termín ‚přírodní vlasy‘ označuje prameny, které nebyly upraveny žádnými chemickými službami,“ říká dominikánská kadeřnice a odbornice na kudrnaté vlasy Ona Diaz-Santin, známá také jako The Hair Saint. “ Pracovat v oboru, kde se setkávám s klienty mnoha ras a společenských vrstev. Vnímala jsem vlnité, kudrnaté i melírované vlasy jako nit, která nás spojuje.“ Santinová tvrdí, že měla bílé klientky s pevnými kudrnami – dokonce i s coily texturou s podobnými příběhy jako klientky latinskoamerické nebo černošské.
Jiní však tvrdí, že bílé ženy nemají právo být součástí tohoto prostoru, protože hnutí za přirozené vlasy vzniklo proto, aby povzbudilo černošské ženy k lásce a přijetí jejich přirozené textury navzdory společenskému tlaku na splnění eurocentrických standardů krásy. Pro černošské ženy to není jen o sebepřijetí, ale také o tom, aby světu řekly, že jsou krásné, přestože jim někdo říká opak. Pro mnoho černošek, včetně Latinoameričanek a dalších míšenek s texturou vlasů, to nikdy nebyl takový boj jako pro bělošky.
„To, že bělošky přebírají roli v tomto hnutí, vnímají černošky, pro které se přirozené vlasy staly volbou, která je osvobodila od prodlužování, paruk a/nebo chemického zpracování, jako urážlivé,“ říká psycholožka Dr. Christine Hutchisonová. „Nejde jen o vlasy, které vám přirozeně rostou z hlavy, a o to, naučit se je ocenit. Jde o to vypořádat se s léta internalizovaným poselstvím, že jediným způsobem, jak být osobně i profesně přijímán, žádán a respektován, je změnit vlastní přirozenou hřívu tak, aby odpovídala tradičním evropským standardům krásy, tedy rovným vlasům. Neuznání historie a původu tohoto problému v černošské komunitě a přijetí pohledu „já také“ na tuto problematiku zanechává u černošských žen pocit, že jsou přehlíženy, odmítány a že jejich zkušenosti jsou opět zastíněny bílými ženami.“
Pro mnoho WOC, když bílá žena zaujme místo v hnutí za přirozené vlasy, znamená to, že její boj za vlasy byl podobný boji černošek nebo jiných WOC. Pravdou však je, že tomu tak obvykle nikdy není – bez ohledu na to, jak kudrnaté vlasy má. Jistě, bělošku mohli v dětství šikanovat nebo ji nabádat, aby si své přirozeně kudrnaté vlasy narovnala. Ale o kolika případech, kdy byla bílá žena doslova vyhozena z práce nebo vyhozena ze školy kvůli svým vlasům, jste už slyšeli?
Je rok 2017 a černošské dívky a ženy jsou stále diskriminovány kvůli nošení přirozených vlasů. Letos na jaře hrozila charterová škola v Bostonu vyloučením dvěma černošským studentkám za to, že se rozhodly nosit vlasy spletené do krabicových copů. V Jihoafrické republice bylo studentkám střední školy v Pretorii řečeno, že porušily školní omezení, protože nosily své přirozené vlasy buď v drdolech, dredech, nebo volně spletené. Dokonce se kvůli tomu konal protest. Na Lawson Brown High School v Jihoafrické republice studenti dokonce nesměli skládat zkoušky, pokud si nesvázali afro, aby vypadali „krásnější“.
Černošky se také neustále setkávají s předsudky a diskriminací na pracovišti kvůli svým přirozeným vlasům. Na začátku tohoto roku totiž Perception Institute zveřejnil studii z roku 2016, která potvrdila některé předsudky, s nimiž se černošky s přírodními vlasy v práci setkávají. A teprve v roce 2014 byly přírodní vlasy skutečně legalizovány v americké armádě. Dlouhá léta byly černošské účesy v armádě, letectvu a námořnictvu zakázány. To dokazuje, že pro černošské ženy je přijetí přirozených vlasů také o rozbití zažitých rasistických představ, které s tím souvisejí.
„Rozdíl se nachází v historii, kdy bylo černošským ženám odmítáno zaměstnání nebo jim bylo nabízeno zaměstnání podmíněné způsobem úpravy jejich vlasů. Přirozené účesy byly považovány za „neúhledné“, přestože některé účesy, jako příklad lze uvést dredy nebo copánky,“ říká Dr. Hutchinson. „Zkušenosti se liší také proto, že mnoho černošek vyhledává chemickou úpravu a „maskování“ svých přírodních vlasů parukami nebo prodlužováním, aby změnily kvalitu svých vlasů tak, aby byly rovnější, a tudíž žádanější.“
To neznamená, že se ženy všech etnik nemohou sjednotit a mluvit o svých vlasech, ať už jsou rovné, vlnité, kudrnaté nebo natupírované. Způsob, jakým ženy přistupují ke svým vlasům obecně, je rozhodně podobný, ale to neznamená, že se do hnutí za přirozené vlasy musí zapojit všichni. Pro některé ženy nemusí být zachování exkluzivity tohoto hnutí pro WOC nutně špatné.
„Ano, je to exkluzivní klub, a to je v pořádku,“ dodává Dr. Hutchinson. „Společným prostorem, který mohou ženy sdílet, je to, že vlasové struktury všech typů jsou krásné a ženy jsou krásné bez ohledu na jejich texturu nebo styl. Černošky však nemají s nikým společnou řeč, pokud jde o diskriminaci, kterou historicky zažily na základě přirozených vlasů.“
Je důležité si uvědomit, že hnutí za přirozené vlasy začalo u černošek, a přiznat si proč. Je také důležité pochopit bolest a diskriminaci, které kvůli svým vlasům čelily po staletí a které čelí dodnes. Jakmile se k tomu všichni dostaneme, můžeme mluvit o zapojení všech žen – včetně bělošek – do konverzace.
.