Mám právo říkat ti, co chci. Mám výsadu, že mám toto fórum, na kterém to mohu udělat. Chápete ten rozdíl?“
Spousta lidí ten rozdíl nechápe a bohužel mnozí z nich jsou zákonodárci. Pochopení rozdílu mezi právy a výsadami je pro občany, kteří se snaží žít podle zákona ve svobodné společnosti, zásadní a příliš mnoho zákonodárců vynakládá většinu své energie na to, aby rozdíl mezi nimi setřeli.
Podívejme se na několik návrhů v naší malé laboratoři demokracie, ve Valném shromáždění státu Indiana.
Poslanec Chris Campbell, D-Lafayette, chce umožnit nelegálním (nebo, chcete-li, nedokumentovaným) přistěhovalcům jezdit po státních silnicích a získat pojištění pro svá vozidla. Prokurátor okresu Marion Ryan Mears s tím souhlasí a říká, že to „není právní záležitosta‘, ale „otázka lidských práv“ a „otázka lidské důstojnosti“.
Řízení je výsada, nikoliv právo. Osoby, kterým bylo toto privilegium uděleno, musí splnit určité podmínky, například být občanem určitého věku, a souhlasit s dodržováním určitých požadavků, například s dodržováním pravidel silničního provozu. Campbell a Mears však chtějí, abychom to považovali za právo.
Senátor Mark Stoops, D-Bloomington, chce požadovat, aby Hoosiers zajistili „bezpečné uložení“ všech zbraní ve svých domovech, a senátor Jack Sandlin, R-Indianapolis, chce povolit vysloužilým policistům nosit zbraně ve školách.
Nosit zbraň je právo, nikoli výsada. Je uznáno v Listině práv a Nejvyšší soud potvrdil, že se vztahuje na jednotlivce. Stoops a Sandlin ho chtějí rozmělnit na privilegium, přičemž Stoops stanoví podmínku pro jeho udělení a Sandlin přiznává jedné skupině jeho výkon, který jiným skupinám není povolen.
„Udělení“ je zde klíčové slovo.
Právo nikdo neuděluje a nikdo ho nemůže odebrat ani změnit. Jsou vrozená. Říkejme jim přirozená nebo Bohem daná, podle toho, k čemu se přikláníme v metafyzice, patří nám všem stejně, prostě z toho důvodu, že jsme lidé. Správně chápaná ústava neexistuje proto, aby nám dávala práva, ale aby chránila práva, s nimiž se rodíme.
Privilegia naproti tomu nepatří všem. Některým jsou dána a jiným odepřena. Jsou vždy podmíněná, mohou být změněna nebo přímo odebrána těmi, kdo je kontrolují. Ve své podstatě jsou nerovná, někteří lidé jich mají vždy více a někteří méně. A často privilegium znamená, že se jedné skupině něco bere a druhé dává.
Je bohužel příliš snadné zaměnit práva a privilegia. Ačkoli práva existují mimo vládu a privilegia v jejich rámci, skutečnost je stále taková, že práva nemohou existovat bez vlády. Aby právo mělo smysl, musí je někdo s autoritou a mocí uznat a zároveň ctít. V anarchii žádná práva neexistují.
A v tom je ta klička, kterou naši zákonodárci vesele míchají práva a výsady a nahrazují jedno druhým, jak se jim to v daném případě hodí. Tím, že dělají jedno i druhé, zvyšují zákonodárci svůj pocit blahobytu. Přísahali, že budou sloužit veřejnosti, ale v hloubi duše vědí, že ta potřebuje osvícené vedení, které jí mohou poskytnout pouze oni.
Přeměna práva na privilegium otevírá byrokratům a právníkům správního státu dveře k tomu, aby do bludiště pravidel, jimiž se musí pohybovat menší smrtelníci, přidávali nevyzpytatelné nuance a nevypočitatelné výjimky. Předstírání, že privilegium je právo, umožňuje úředníkům postavit skupinu proti skupině, povýšit některé skupiny do privilegovaného postavení a jiné degradovat do nižší třídy.
Ať tak či onak, jednotlivý občan je oslaben, a o to jde.
Pamatuji si na větu z armády, která bude povědomá každému, kdo sloužil v armádě: Hodnost má svá privilegia. Byla vždy vyslovována s opovržením, které pramenilo z nezlehčovaného cynismu. Všichni jsme nosili stejnou uniformu, řídili se stejnými předpisy, měli stejné povinnosti. Samozřejmě s výjimkou důstojníků, kteří předpisy ignorovali, protože věděli, že mohou.
Nejpamátněji to řekl George Orwell. Vzpomínáte si na to? Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější než jiná. To není způsob, jak řídit republiku.