Ještě na střední škole jsem si všiml, že moje máma v reakci na mé úzkostné úvahy o budoucnosti opakuje příslovečnou větu. „Rozkvétej tam, kde jsi zasazen,“ vtipkovala, když jsem si lámal hlavu nad tím, co mám dělat se svým životem.
V té době jsem nebyl křesťan a byl jsem v období dospívání, takže tato rčení – měla spoustu dalších – vplouvala, abych si vypůjčil další idiom, jedním uchem dovnitř a druhým ven. Co má zahradnictví společného se starostí mladého člověka o jeho budoucnost?“
Když jsem ve druhém ročníku vysoké školy uvěřil Kristu, moje vášeň pro Písmo se stala neukojitelnou. Toužil jsem poznat pravdu a diskutovat o ní s ostatními. Moji rodiče již byli křesťané, a tak bylo přirozené, že se naše rozhovory často stočily k Bibli. Někdy po mém obrácení jsem si s rodiči povídal, pravděpodobně přemýšlel o budoucnosti, když maminka opět odkryla svou zemědělskou moudrost: „Rozkvétej tam, kde jsi zasazen.“ Tentokrát však dodala: „Kde je to v Bibli?“
Zní to biblicky, že? Bible je plná agrárních odkazů a ilustrací a na té na první pohled moudré větě je něco, díky čemu zní, jako by vypadla přímo z úst Šalamouna nebo Ježíše.
Chytlavá hovorová fráze
Problém je samozřejmě v tom, že ve vaší Bibli žádná taková fráze není. Vytáhněte konkordanci, otevřete program pro vyhledávání v Bibli, projděte Přísloví a evangelia – nenajdete „rozkvétat tam, kde jste zasazeni“. Zákon a proroci vám nepomohou; ani Pavel, Petr, Jakub nebo Juda. Ta fráze tam prostě není.
Mnoho hovorových frází se přehazuje a často se mylně považují za biblické výroky. „Ušetři metlu a zkazíš dítě“ je jedním z těch, které možná znáte. V Bibli se nenachází. Není tam ani proslulá báseň „Stopy“. A co třeba „Čistota je vedle zbožnosti“? Ne. „Bůh se pohybuje tajemnými cestami“? Ano, ale tato věta není nikde v Písmu.
Jak rosteme ve svém chození s Kristem, měli bychom toužit znát Bibli tak dobře, abychom byli schopni rozpoznat biblicky znějící výroky, které v Bibli nejsou. To je záležitost základního rozlišování a zodpovědnost každého křesťana.
Naším úkolem to však nekončí.
Měli bychom toužit znát svou Bibli tak dobře, abychom byli schopni rozpoznat biblicky znějící výroky, které v Bibli nejsou.
V případě „rozkvétejte tam, kde jste zasazeni“ nestačí namítnout: „To v Bibli není!“ V případě „rozkvétejte tam, kde jste zasazeni“ nestačí namítnout: „To v Bibli není!“. Měli bychom uvést na pravou míru celé učení Písma, a to nejen slova dané věty, ale také její význam. Tento postup ctí Pavlovo napomenutí: „Ošklivte si to, co je zlé, držte se toho, co je dobré“ (Ř 12,9; srov. 1Te 5,21-22). Jinými slovy, ptejte se, co je na výroku pravdivé – a co je nepravdivé.
Co to znamená?“
Co tedy znamená „rozkvétej tam, kde jsi zasazen“? Nemohu sice mluvit za všechny věřící, kteří ho používají, ale nejpravděpodobnější význam je: „Buď spokojený tam, kam tě Bůh v životě postavil, a využij co nejlépe své příležitosti“. Pokud to znamená toto, pak jsme blízko k zachycení biblického principu.
Teologicky nás nauka o stvoření učí, že Bůh stvořil a vybavil svá stvoření určitými dovednostmi, zájmy a schopnostmi a svrchovaně je umístil do jejich podmínek, aby vykonávali vládu nad zemí (Gn 1,13). 1,26-31; Sk 17,26).
Martin Luther a Jan Kalvín tuto biblickou nauku znovu objevili a učili křesťany, aby naplňovali svá individuální povolání, ať už slouží společnosti jako bankéř, zemědělec nebo žena v domácnosti. Věnovat pečlivou pozornost svému povolání přinese společnosti cenné statky a v případě matek vychová další generace. Pečlivá pozornost věnovaná naplňování vašeho povolání vám také pomůže vyhnout se problémům. Kalvín napsal:
Pán každému z nás ukládá, abychom ve všech životních činnostech hleděli na své povolání. On totiž ví, s jak velkým neklidem vzplane lidská přirozenost, s jakou nestálostí je unášena sem a tam, jak její ctižádostivost touží obsáhnout různé věci najednou. Proto, aby se kvůli naší hlouposti a zbrklosti všechno nepřevrátilo, určil každému člověku povinnosti na jeho konkrétní životní cestě. A aby nikdo bezmyšlenkovitě nepřekročil své hranice, pojmenoval různé druhy života „povoláními“. Proto má každý člověk svůj druh života, který mu Pán určil jako jakési strážní stanoviště, aby se po celý život bezmyšlenkovitě nepotuloval.
Jinými slovy, neustálé snění o jiném životě, lepším povolání nebo novém společenství vede k nestabilitě a nedostatečné produktivitě. Je velká šance, že by Kalvín tento maminčin idiom podpořil.
Žij život, který ti Bůh dal
Důležitější je, že Pavel zřejmě schvaloval rodičovské rady, kterých se mi dostalo v mládí. V 1. Korinťanům 7,17 říká těm, kteří si dělají starosti se vstupem do manželství:
Ať každý vede život, který mu Pán určil a ke kterému ho Bůh povolal. . . V jakémkoli stavu byl každý povolán, tam ať zůstane s Bohem. (1 Kor 7,17.24)
Paul z toho nedělá absolutní pravidlo, neboť otrokovi říká, aby byl se svým životním postavením spokojen, ale aby pokud možno usiloval o svobodu (1 Kor 7,22). Kdo je ženatý, musí jím zůstat, ale svobodný se může buď oženit, nebo zůstat svobodný (1 K 7,9.27-28)
Pavel nicméně rozpoznal moudrost v tom, že se má člověk zahrabat do svého povolání, které mu dal Bůh, a hledat v něm spokojenost a produktivitu – místo aby se neustále rozhlížel kolem sebe a toužil po něčem jiném (srov. Př 17,24). Skutečné pokání také nutně nevyžaduje změnu v práci (Lk 3,10-14). Ale může – a právě zde narážíme na nedostatek rčení: „Rozkvétej tam, kde jsi zasazen.“
Kdy vykořenit
Problém není ani tak v tom, co tato věta říká, ale v tom, co neříká. Bez širšího biblického kontextu by výrok „Rozkvétejte tam, kde jste zasazeni“ mohl naznačovat, že setrvání ve svém povolání je vše, o co se v životě musíte starat.
Tento přístup by však nepočítal se stanicemi, které jsou vysloveně hříšné a z nichž se člověk musí „vykořenit“, pokud pozná Krista. Křesťané nemohou setrvávat v Kristu a pracovat v pornografickém nebo potratovém průmyslu. V takových případech by opravdové pokání vedlo k „vysazení“ jinam.
Krátké, ale sladké
Naproti tomu nemůžeme příslovečnému rčení vyčítat, že je příslovečné. Šalamounovy chytlavé kuplety nám ne vždy podávají celý obraz, ale my mu to nevyčítáme.
Pracovitost většinou vede k hojnosti (Př 12,27; 13,4; 21,5) – ale ne tehdy, když zemi sužuje hladomor.
Všeobecně řečeno, ochablá ruka způsobuje chudobu (Př 12,27; 13,4; 21,5). 10,4)-ale je možné, aby lenoch zdědil velký majetek.
Kdo si drží jazyk za zuby, vyhne se potížím (Př 21,23)-pokud si ho ovšem nevyžádaná potíž nenajde.
Jinými slovy, dobré přísloví nemusí říkat všechno, aby bylo užitečné nebo pravdivé. Pro křesťany mohou být přísloví jako „Rozkvétej tam, kde jsi zasazen“ pronikavá a povzbudivá, protože je chápeme v biblickém rámci. To je požehnání biblického rozlišování, kterému se mohou těšit všichni křesťané bez ohledu na to, kde jsme zasazeni.