Je čas zakázat řidičům jízdu vpravo na červenou

V neděli 21. dubna odbočoval policista ve Fairfaxu ve Virginii vpravo na červenou, když srazil 55letého muže na kole. Podle deníku Washington Post pak policie obvinila poškozeného – ano, poškozeného – z „nevěnování se plně času a pozornosti, což je součástí obnovené snahy Fairfaxu o snížení počtu smrtelných nehod chodců.“

To dává asi takový smysl, jako kdybyste obnovili snahu přimět kočku, aby vám přestala čůrat do bot, tím, že potrestáte psa.

Údajným důvodem, proč policie cyklistu obvinila, bylo, že cyklista „pochybil“. Konkrétně, jak ukazuje videozáznam incidentu, cyklista vjel na přechod se světelnou signalizací, ale proti signalizaci pro chodce. Řidič měl mezitím „pravdu“ v tom smyslu, že odbočoval legálně doprava na červenou, když se „z ničeho nic“ objevil cyklista. (Pro pobavení předstírejme, že skutečnost, že řidič byl policista, s tím nemá nic společného.)

Je k vzteku, že se to stalo, ale není to překvapivé. Tam to funguje takhle: zákony, které existují pro pohodlí řidičů, ohrožují cyklisty. Přitom věci, které musíme dělat, abychom kvůli tomu pohodlí zůstali naživu, jsou často nezákonné. Je to naprostá inverze mezi právem a neprávem.“

Nějakým způsobem musíte obdivovat, jak skvělou práci jsme odvedli při projektování našich silnic a našich zákonů, aby okamžitě odmítly každého, kdo nejede v autě. Vezměte si naši „oběť porušující zákony“ na kole. Jede po smíšené stezce podél úseku silnice se třemi pruhy automobilové dopravy v obou směrech a lemované rozlehlým obchodním peklem parkovišť velkých obchodů. Místo, kde jezdí, je tak nebezpečné, že den před jeho obviněním uspořádal policejní šéf a další úředníci policejní konferenci o několik bloků dál od místa, kde byl sražen, a oznámili iniciativu na snížení počtu úmrtí chodců a cyklistů v této oblasti.

Teď přijíždí ke křižovatce řízené dvěma signály: jeden je pro chodce, druhý pro řidiče. Kterou z nich se má řídit? Koneckonců není ani jedním z nich. Je to scénář, který zná každý cyklista: musí si vybrat menší zlo v nepřátelském prostředí. Takže si vybere zelenou na semaforu a BLAMMO!“

Nejdřív ho srazí policista a pak ho zase srazí obvinění.

Nyní se zamysleme nad řidičem. Odbočuje doprava na červenou. Odbočování vpravo na červenou je sice na většině území USA legální (samozřejmě s výjimkou New Yorku), ale jde o ohromující mezeru v zákoně. Značky Yield, Stop, rychlostní limity, namalované čáry na ulici… řidiči by je měli dodržovat, ale v praxi jsou víceméně libovolné. Červená světla jako taková jsou naší jedinou smysluplnou obranou proti řidičům, protože jsou jediným dopravním řídicím zařízením, které jim přesně a bez nejasností říká, kdy mají zastavit a kdy jet, a jako jediné je berou napůl vážně. Takže odstranit ho tím, že řekneme: No dobře, nemusíte čekat na zelenou, pokud jedete doprava, znamená odstranit naši poslední obrannou linii.

Tak proč vůbec povolujeme jízdu vpravo na červenou? Paradoxně se rozšířila v 70. letech minulého století jako opatření na úsporu benzinu. V praxi na to však doplácejí lidé, kteří plyn vůbec nespotřebovávají, protože chodci a cyklisté jsou při srážkách zprava na červenou neúměrně zraněni. To také prakticky zaručuje, že silnice zůstanou výhradní doménou lidí, kteří žerou benzín, protože odrazuje lidi od toho, aby se pohybovali jiným způsobem. V prostředí, kde se jezdí vpravo na červenou, se nikdy nemůžete cítit zcela bezpečně. Koneckonců, kdyby lidé mohli obejít zámek na dveřích vaší koupelny pouhým otočením kliky doprava, pravděpodobně byste si také našli jiné místo, kde byste se mohli vymočit.

A samozřejmě každý cyklista ví, že řidiči odbočující doprava na červenou nehledají lidi na kolech. Místo toho vystrkují nárazníky do křižovatky jako sysli, kteří zjišťují, jestli je vzduch čistý, a dokud nepřijíždí další řidič, který by jim nárazník strhl, usoudí, že je bezpečné pokračovat. Ve skutečnosti už samotný akt jízdy vpravo na červenou vyžaduje, aby porušili právo cyklisty a chodce na přednost, protože musí být daleko za přechodem a v křižovatce, než vůbec uvidí protijedoucí vozidla. Výsledkem je, že ještě než začnou odbočovat, už vás odříznou.

Nejde jen o odbočování vpravo na červenou. Celý náš přístup k bezpečnosti provozu je úplně postavený na hlavu a na zadní kolečka. Jeep Grand Cherokee je vybaven „10palcovým subwooferem a 19 vysoce výkonnými reproduktory strategicky umístěnými v kabině, aby poskytovaly všem cestujícím pohlcující prostorový zvuk“, a přesto v mnoha obcích dostanete pokutu za jízdu na kole při poslechu podcastu se sluchátky na uších. (A ne, poslouchat sluchátka při jízdě na kole není nijak zvlášť nebezpečné.)

Říká se nám, že potřebujeme silná auta, abychom se mohli „bezpečně zařadit“ do provozu, ale stále existuje spousta měst, která nepovolí ani elektrické koloběžky a elektrokola. A PSA nám neustále říkají, abychom „byli vidět“, jako bychom byli ze své podstaty neviditelní. Motorista se má před jízdou vpravo na červenou rozhlédnout, ačkoli to fakticky postrádá smysl, když je v pořádku do někoho vjet, protože se nějak „z ničeho nic“ objevil.

To, že jste jako cyklista nebo chodec fakticky vinni, protože posraný řidič nevzal na vědomí nezměnitelný fakt vaší existence ve fyzické rovině, je vrcholným projevem toho, jak je celá tahle situace v prdeli.

Dopravní zákony by měly chránit zranitelné před nebezpečnými, a ne naopak, a naše současné zákony jsou v naprostém rozporu s fyzikou a samotnou podstatou cyklistiky. „Zastávka Idaho“ pro cyklisty by měla být legální všude, doprava na červenou pro motoristy by neměla být legální nikde. Orgány činné v trestním řízení a média se k cyklistům chovají jako k neukázněným domácím mazlíčkům, ale pokud se zdá, že ničíme dům, je to jen proto, že potřebujeme další zatracená dvířka pro domácí mazlíčky. Celá ta věc se „stejnými právy a povinnostmi“ je pěkná blbost a těch pár zbývajících automobilových cyklistů, kteří se jí zastávají, je advokátským ekvivalentem těch divných koček, které používají záchod.

Obvinění cyklisty za porušení zákona v prostředí, které bylo v podstatě navrženo tak, aby ho k tomu donutilo, se považuje za vykonanou spravedlnost. Nazvěme to tak, jak to ve skutečnosti je: