12.-19. stoletíEdit
O existenci Jalty se poprvé zmínil ve 12. století arabský geograf, který ji popsal jako byzantský přístav a rybářskou osadu. Ve 14. století se stala součástí sítě janovských obchodních kolonií na krymském pobřeží, kdy byla známá jako Etalita nebo Galita. V roce 1475 se Krymu zmocnila Osmanská říše, která z něj učinila částečně nezávislé poddanské území pod vládou Krymského chanátu, ale jižní pobřeží s Jaltou bylo pod přímou osmanskou nadvládou a tvořilo ejálet Kefe (Feodosija). V roce 1783 byla Jalta spolu se zbytkem Krymu anektována Ruským impériem, což vyvolalo rusko-tureckou válku v letech 1787-1792. Před anexí Krymu byli krymští Řekové v roce 1778 přestěhováni do Mariupolu; jedna z vesnic, kterou založili poblíž, se také jmenuje Jalta.
V 19. století se město stalo módním letoviskem ruské aristokracie a šlechty. Lev Tolstoj zde trávil léto a Anton Čechov si zde v roce 1898 koupil dům (Bílá dača), kde žil až do roku 1902; v Jaltě se odehrává děj Čechovovy povídky „Dáma se psem“ a v Jaltě byly napsány takové významné divadelní hry jako Tři sestry. Město bylo také úzce spojeno s královskou rodinou. V roce 1889 car Alexandr III. dokončil stavbu Massandrova paláce kousek severně od Jalty a Mikuláš II. postavil v roce 1911 palác Livadia jihozápadně od města.
20. stoletíEdit
V průběhu 20. století byla Jalta hlavním rekreačním střediskem Sovětského svazu. V roce 1920 vydal Vladimír Iljič Lenin výnos „O využití Krymu pro léčbu pracujícího lidu“, který schvaloval přeměnu regionu z poměrně exkluzivní rekreační oblasti na rekreační zařízení pro unavené proletáře. V Jaltě a okolí byla vybudována četná dělnická sanatoria. Ve skutečnosti existovalo jen málo jiných míst, kam mohli sovětští občané přijet na dovolenou k moři, protože zahraniční cesty byly až na výjimky zakázány. Do Jalty jezdila i sovětská elita; sovětský premiér Josif Stalin využíval Massandrijský palác jako své letní sídlo.
Jalta byla od 9. listopadu 1941 do 16. dubna 1944 okupována německou armádou.
Město se dostalo do povědomí celého světa v roce 1945, kdy se v Livadijském paláci konala Jaltská konference mezi mocnostmi „velké trojky“ – Sovětským svazem, Spojenými státy a Velkou Británií.
21. stoletíEdit
Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se Jalta potýká s hospodářskými problémy. Mnoho novodobých zbohatlíků z řad bývalých sovětských občanů začalo jezdit do jiných evropských letovisek, když nyní měli svobodu a peníze na cestování; naopak zchudnutí mnoha bývalých sovětských občanů znamenalo, že si již nemohli dovolit jezdit na Jaltu. Dopravní spojení města se výrazně omezilo s ukončením téměř veškeré osobní námořní dopravy. Nejdelší trolejbusová trať v Evropě vede z nádraží v Simferopolu do Jalty (téměř 90 km). V prázdninové sezóně (červenec-srpen) je Jalta přeplněná a ceny za ubytování jsou velmi vysoké. Většina turistů pochází ze zemí bývalého Sovětského svazu; v roce 2013 tvořili asi 12 % turistů na Krymu lidé ze Západu z více než 200 výletních lodí.
Jalta má krásnou pobřežní promenádu podél Černého moře. Lidé se po ní mohou procházet ve všech ročních obdobích a slouží také jako místo pro setkávání a rozhovory, kde je možné vidět a být viděn. Východně a západně od promenády se nachází několik pláží. Ve městě je několik kin, činoherní divadlo, spousta restaurací a několik trhů pod širým nebem.
Dvě pláže v Jaltě jsou od května 2010 oceněny Modrou vlajkou, byly to první pláže (spolu se dvěma plážemi v Jevpatorii), které získaly Modrou vlajku v členském státě SNS.