Mít v kanceláři postel a otevřeně v ní spát během pracovní doby vyžaduje opravdovou drzost.
V 90. letech minulého století byl Bhim Suwastoyo vytíženým reportérem agentury Agence France Presse v její kanceláři v indonéské Jakartě.
A v rámci společnosti se stal nechvalně proslulým tím, že spal pod skříní za svým pracovním stolem.
„Kdykoli mě navštívil někdo z hongkongské centrály, první, na co se mě zeptal, bylo: „Ukažte mi svou postel,“ řekl mi pro pořad BBC World Service Business Daily. „Taková dobrá pověst!“
Bhim vysvětluje, že to bylo obzvlášť užitečné v době vrcholící asijské měnové krize v roce 1997, kdy indonéská rupie ztratila polovinu své hodnoty a Suhartova vláda se zhroutila.
Pracoval celou pracovní dobu a pokrýval mimořádné zprávy. Mobilní telefony se tehdy v Indonésii příliš nepoužívaly, takže si zdřímnul v doslechu svého telefonu v kanceláři, kdykoli měl chvíli klidu.
Zjistil však, že i v klidných dnech mu půlhodinový spánek pomohl. „Dodá vám to více energie na zbytek dne. Je to jako začínat ráno znovu,“ říká.
A není jediný. V jižní Evropě je odpolední spánek samozřejmě institucionalizován jako siesta a podobně je tomu i v Číně.
Cirkadiánní rytmy
V Japonsku je podřimování na schůzkách zřejmě znakem statusu, který má ukázat, jak tvrdě pracujete. Někteří šéfové to prý dokonce předstírají, aby mohli odposlouchávat indiskrétní zaměstnance – a zaměstnanci předstírají indiskrétnost, aby je pobavili.
Vaše tělo funguje podle cirkadiánních rytmů – denního cyklu hormonů, které řídí vaše tělesné hodiny.
Hlavním viníkem je melatonin. Když je hladina této chemické látky vysoká, usínáte. Když jste však vystaveni slunečnímu záření, hladina melatoninu klesne a vy se vzpamatujete.
„Spánek slouží jako mozkový hospodář, který pomáhá odstraňovat z mozku metabolický odpad a toxiny,“ vysvětluje odbornice na somnolenci Natalie Dautovichová z americké Národní spánkové nadace.
Proto bychom všichni měli spát pravidelně sedm až devět hodin každou noc.
Zjistěte více:
Jak přežít v práci:
Klikněte zde pro další zajímavosti z pořadu
Víme, že je to pravda, tak proč se většina z nás těmito radami opravdu špatně řídí?
„Čím více jsme nevyspalí, tím méně přesně jsme schopni posoudit, jaký vliv to má na náš výkon,“ říká doktor Dautovich.
Jinými slovy, všichni ostatní v kanceláři vidí, že jsme vyčerpaní, ale my ne, protože jsme vyčerpaní.
A pak je tu otázka mobilních telefonů. Často ztratím hodinu nebo dvě pozdě večer, když sedím v posteli a čtu si svůj Twitter. Doktor Dautovich říká, že je to opravdu špatný zvyk.
Problém je v tom, že obrazovky telefonů vyzařují mnohem modřejší světlo než průměrná žárovka a toto falešné denní světlo má tendenci snižovat hladinu melatoninu a budit vás.
Kromě toho si váš mozek začne spojovat ložnici s vaším mobilem, a tím i s vaší kanceláří a společenským životem. A to vyvolává další nepříznivé biochemické reakce, jako je „stresový“ hormon kortizol.
Všichni bychom tedy potřebovali trochu více sebekázně – odložte telefon a choďte spát v rozumnou hodinu.
Nejlepší strategie podřimování v kanceláři
- Získejte svolení šéfa!
- Spěte během svého přirozeného ponoru po obědě, obvykle mezi 14. a 16. hodinou
- Najděte si klidné a odlehlé místo (pokud budete spát na lavičce v parku, může vás vzbudit policie kvůli potulce)
- Omezte zdřímnutí na méně než 20 minut, abyste se vyhnuli mrzutosti při hlubším spánku, a nechte si dalších 10 minut na zotavení
- Pokud potřebujete delší dobu, počítejte s celým 90minutovým spánkovým cyklem
Je však pro udržení duševní převahy v kanceláři potřeba víc než se jen dobře vyspat?
Abych to zjistil, navštívil jsem kancelář, kde udržení bdělosti může být otázkou života a smrti.
Nats, britská národní služba řízení letového provozu, má celé oddělení, které se této otázce věnuje.
Je to pochopitelné, když si uvědomíte, že má na starosti jeden z nejrušnějších úseků vzdušného prostoru na světě, a to nad Londýnem.
„Jednu věc si velmi, velmi dobře uvědomujeme: je pravděpodobnější, že dispečer bude mít incident buď tehdy, když je velmi zaneprázdněn, nebo když je velmi ticho,“ říká Neil May z Nats.
Sociální interakce
Nats udržuje tuto optimální duševní rovnováhu mezi nudou a přetížením tím, že kontroluje počet letadel, která každý zaměstnanec řídí.
Setkávám se s Neilem v řídicí místnosti společnosti Nats ve Swanwicku, jeskynním prostoru připomínajícím letecký hangár, který byl navržen tak, aby co nejméně rozptyloval pozornost.
Je nepřetržitě osvětlen falešným denním světlem a jediným zvukem je jemný šum stovek dispečerů sedících u obrazovek a hovořících přes sluchátka s piloty roztroušenými po obloze jižní Anglie.
Zaměstnanci pracují v týmech po dvou nejen proto, aby se navzájem kontrolovali, ale také proto, že sociální interakce pomáhá udržovat jejich mysl aktivní.
A nejméně každé dvě hodiny si musí dát „30minutovou přestávku bez zodpovědnosti“, říká Neil; třeba si odskočit do kavárny nebo si krátce zdřímnout.
Nats má ke spánku aktivní přístup. Ve Swanwicku je k dispozici ložnice, kde jsou ti, kteří mají noční službu, vybízeni, aby si v ranních hodinách na dvě hodiny zdřímli.
„Chceme, aby byli na vrcholu sil v 5 až 6 hodin ráno, kdy na Heathrow začínají přilétat letadla,“ říká Neil.
Je to přístup, který by doktor Dautovič obdivoval. Stejně jako Bhim Suwastoyo a lidé z Nats, i ona pěje chválu na odpolední šlofík.
„Stále jsme uvízli ve vnímání spánku jako luxusu,“ říká, místo abychom ho považovali za „pozitivní zdravotní chování s příznivými výsledky pro produktivitu“.
Jinými slovy, možná by se zdřímnutí v práci nemělo považovat za disciplinární přestupek.