Jako student humanitních oborů vím, jaké to je bojovat s náročným úkolem napsat esej o 500 slovech. Nevíte, kde začít, vaše teze neexistují, děsíte se nevyhnutelné noci, která vás čeká, a snažíte se jen převést myšlenky do slov.
O tři hodiny později brečíte z frustrace do polštáře.
Věřte mi – zažil jsem to. V šestém ročníku studuji tři předměty a naštěstí pro mě jsou všechny tři slohové (anglická literatura, anglický jazyk a dějepis), což znamená, že jsem za poslední dva roky napsala víc slohovek, než dokážu spočítat. Potřebovala jsem si tento proces osvojit, dokud to nebude jen oplachování a opakování. Teď už dokážu vysypat esej o 500 slovech za méně než hodinu a tady je přesně popsáno, jak to dělám.
Krok 1: Uvědomte si, že nejste J. K. Rowlingová
Nejste J. K. Rowlingová, tak se za to přestaňte mlátit. Tvůj první návrh bude příšerný. Jako čokoládové lupínky s rančerským dresinkem strašný. Ale to je v pořádku – čím dřív se s příšerným psaním vyrovnáš, tím snáze ti bude plynout zbytek eseje.
„Píšu první návrh a připomínám si, že prostě jen sypu písek do krabice, abych později mohl stavět hrady.“ ─ Shannon Hale
Sklon k perfekcionismu je nepřítelem veškerého pokroku. Největší chybou, které jsem se kdy dopustila, bylo, že jsem si opakovaně znovu přečetla vše, co jsem napsala, vrátila se k úpravám, uvědomila si, že své psaní nenávidím, a pak se postavila do cesty jakémukoli pokroku, který jsem dělala.
Nasadit si virtuální klapky na oči a psát srdíčko. Koho zajímá, že první návrh je příšerný? Nikdo ho neuvidí. Opravit existující sloh je MNOHEM snazší než napsat dokonalý sloh z géčka.
Pokud je pro vás těžké zabránit si v neustálém opakovaném čtení, zkuste sjíždět stránku dolů, dokud není většina vašeho slohu pokryta. Pak si nedovolte rolovat nahoru, dokud nepřekročíte 500 slov (ale nejprve se ujistěte, že jste si přečetli krok číslo dvě).
„Všechny problémy s psaním jsou psychologické problémy. Bloky obvykle pramení ze strachu, že vás někdo odsoudí. Pokud si představujete, že vás svět poslouchá, nikdy nenapíšete ani řádku. Proto je tak důležité soukromí. První návrhy byste měli psát tak, jako by se nikdy nikomu neukázaly.“ ─ Erica Jon
Vraťte se tedy k obrazovce, smiřte se s tím, že první návrh bude zatraceně HROZNÝ, a vyzvěte sami sebe, abyste napsali tu první větu – pak další – a další.
Krok 2: Ujistěte se, že máte plán
Jaký smysl má napsat 500 slov polemizujících se školním řádem oblékání, když jste měli psát o revoluční válce? Dobře – to je trochu extrémní příklad, ale úvaha platí. Než začnete psát jako odhodlaný maniak, musíte mít také nejprve osnovu — jinak byste mohli skončit tak, že většinu nebo všechno, co jste napsali, sešrotujete.
JEDINÁ, NEJDŮLEŽITĚJŠÍ VĚC PŘI PSANÍ SLOHOVÉ PRÁCE JE UJISTIT SE, ŽE SKUTEČNĚ ODPOVÍTE NA ZADÁNÍ.
Vím – zní to jednoduše – ale divili byste se, kolik lidí tento krok pokazí.
Abyste se ujistili, že nejste jedním z nich, zvýrazněte si klíčová slova otázky a neustále se na ně odkazujte a používejte klíčová slova, abyste čtenáři/zkoušejícímu/vašemu učiteli ukázali, že na otázku odpovídáte. Mít jasnou představu o otázce je TAK důležité, abyste při výzkumu zůstali organizovaní.
Změnit a přehodit formulaci dodatečně je snadné – zcela změnit argumenty, přehodit odstavce a tok eseje nikoli. Pokud to potřebujete — přepište otázku vlastními slovy; napište si stručný nástin směru, kterým se má esej ubírat, a pak začněte pátrat!“
Krok 3: Efektivně si dělejte poznámky
Upozornění: všichni jsme se už někdy pokoušeli „BS“ esej – psali jsme fluff, aniž bychom znali obsah. Z dlouhodobého hlediska to nefunguje. Věřte mi. Nakonec jen znovu napíšete stejnou esej poté, co jste skutečně provedli výzkum. Dostat všechny své myšlenky na papír napoprvé je také MNOHEM snazší, když máte o daném tématu skutečně dobře nastudované myšlenky.
Ujistěte se tedy, že znáte obsah a shromážděte si poznámky – udělejte vše, co potřebujete k přípravě. To zahrnuje i shromáždění psacích potřeb a papíru atd. tak, abyste předtím věděli všechno, o čem chcete psát.
Předem si vyhledat informace (pokud už nejste odborník) není krok, který můžete přeskočit, a ve skutečnosti si tím nakonec ušetříte ČAS. Fáze vyhledávání nemusí být extrémně dlouhý proces (v závislosti na eseji), protože ji lze spojit s fází osnovy.
Já osobně si vedu průběžný dokument se všemi svými poznámkami z různých webových stránek a zdrojů a dbám na to, abych si na konci dokumentu zaznamenával, kde jsem všechny poznámky našel. Kopírování a vkládání poznámek je v zájmu efektivity v pořádku – ale ujistěte se, že jste zcela změnili formulaci a správně citovali, když jste do eseje zahrnuli fakta!
Někdy v průběhu práce si ujasním, na kterou stranu argumentuji, a pak svou (nedokonalou a nefinální) tezi umístím na začátek dokumentu. Pak oddělím poznámky, které podporují můj argument, od poznámek, které můj argument nepodporují. Ty druhé si schovám pro řešení a vyvracení protiargumentů.
Když máte pocit, že jste A) získali hrubou představu o své tezi a B) dobře rozumíte důkazům a souvislostem svého tématu, můžete přejít k vytváření uspořádaného toku eseje!
Krok 4: Proměňte své poznámky v osnovu (za 5 minut)
Tuto část lze zvládnout rychle, na rozdíl od toho, co vám učitelé často namlouvají. V tomto kroku dělám následující:
- Seskupím své poznámky do tří(zhruba) částí pro každý hlavní odstavec tak, aby to dávalo smysl. Budou se vyskytovat odlehlá fakta, která se do odstavce nevejdou, ale ta může být dobré zahrnout do úvodu nebo závěru, takže si je nechte na konci dokumentu Google.
- Fakta, která jste prozkoumali a která tak docela nezapadají do vašeho argumentu, byste měli ponechat v jiné části – ta bude určena pro váš protiargument. Věřte mi — za to, že se těmito body budete zabývat později ve své eseji, získáte hnědé body.
- Pro každý oddíl se rozhodněte, co je vaším zastřešujícím bodem a jak se vztahuje zpět k vaší tezi. V tomto bodě se můžete rozhodnout tezi upravit nebo změnit.
Teď jste připraveni nasadit si klapky na oči a napsat esej jako nikdo jiný.
Krok 5: Napište úvod a dejte eseji spád
Nestresujte se příliš první větou. Věta, která vás nastartuje, je lepší než zírání na prázdnou stránku – vždy se k ní můžete vrátit a vytvořit dokonalý háček. Prostě si na stránku napište něco, čím začnete, a pak se můžete posunout dál a dát eseji spád!“
Druhým krokem psaní úvodu je ujasnění si, co přesně se snažíte čtenáři z eseje jako celku sdělit. Jaká je vaše odpověď na výzvu k napsání eseje? Tuto odpověď byste měli čtenáři v úvodu jasně vyložit. Eseje nejsou *místem* pro nevítaná překvapení. Od toho jsou jump scares v hororech.
Pokud srovnáváte dvě věci, například knihy, argumenty, faktory atd. použijte strukturu Both However Whereas. A i B říkají toto nebo mluví o tomto, nicméně A o tom říká toto, zatímco B o tom říká toto. Pak to podpořte slovy: Toto je komentář k C. C může být cokoli: „očekávání doby“ „genderové role“ „Trumanovo prezidentství“.
Jde o to, abyste hned v úvodu doplnili kontext a ukázali, že svou argumentační linii (to, co chcete říci) opíráte o fakta a znalosti.
Vaše teze by měla být poslední větou vašeho úvodu – zřídkakdy z toho existují výjimky. Zde upřesníte svou argumentaci a představíte hlavní body, které podpoří vaši argumentaci a budou podpořeny hlavními odstavci.
Ukázka struktury z jedné mé argumentační eseje z roku 2015:
Barevný kód:
__ Hlavní argument, který **odpovídá na výzvu**
__ 3 body, které podpoří můj hlavní argument a budou tvořit tělové odstavce
Imperialismus nakonec změnil kolonizátora i kolonizované tím, že zavedl západní politické myšlení, vytvořil nacionalismus a testoval morálku.
Krok 6: Napište 3 hlavní odstavce
Nyní je čas vrátit se k poznámkám. Už jste (doufejme) určili, jaké jsou vaše tři hlavní body a které poznámky/fakta by měly podpořit které body. Nyní je čas proměnit poznámky ve věty:
Vymyslete, jaká bude každá tematická věta. Častou chybou je prosté konstatování faktu (jsem tím vinen v mnoha svých starých esejích). Dobrá tematická věta obsahuje tvrzení, které lze následně podpořit dalšími fakty a příklady, a jasně se vztahuje k tezi.
Příklad tematické věty: Imperialismus způsobil, že kolonizovaní a kolonizátoři reagovali způsobem, jakým by za normálních okolností nereagovali.
Tato věta není pouhým konstatováním faktu – místo toho uvádí můj třetí bod, na který jsem stručně odkázal v tezi pro třetí odstavec mého těla „testování morálky“. Vaše tematická věta nemusí být složitá, ale měla by navazovat na vaši celkovou argumentaci a uvádět pointu tohoto jednotlivého odstavce.
Jakmile je vaše tematická věta napsána, je čas proměnit vaše poznámky ve věty podporující tvrzení uvedené v tematické větě. Většina vašeho hlavního odstavce by měla podpořit pointu vašeho odstavce důkazy, fakty a citáty. Na konci odstavce se vraťte k otázce (nezapomeňte na klíčová slova) a udělejte si úsudek o tomto jednotlivém bodu ve vztahu k vaší tezi.
Krok 7: Konečně jste připraveni na závěr!
Ukončete svou práci s velkou pompou! Ukončete to rozhodnutím, sdělte čtenáři, jaká je odpověď. Začněte něčím jiným než klišé „na závěr“ nebo „nakonec“. Učitelé jsou unaveni posloucháním těchto slov a často je lze vynechat. Přejděte však na „nakonec“, pokud máte pocit, že váš závěr je bez této přechodné věty neúplný. Pokud můžete, schovejte si nějakou pěknou zajímavost, kterou čtenáře v závěru zasáhnete. Je to vaše šance v podstatě říci „takže jsem měl v podstatě pravdu a předchozí odstavce jsou toho důkazem“.