Otázka: Otázka: „Jaký je význam ovcí v Bibli?“
Odpověď: Jaký je význam ovcí v Bibli? Zmínky o ovcích se vyskytují v celé Bibli. Ovce byly často používány jako obětní zvířata (Numeri 28,4; Exodus 29,39). Byly také hlavním zdrojem příjmů ve starověkých blízkovýchodních kulturách. Ovce jsou však používány také symbolicky, aby představovaly Boží lid (Matouš 25,32). Bible dokonce označuje Ježíše Krista jako “ Beránka Božího“ (Jan 1,29; 1 Petr 1,19).
Jedna z prvních biblických zmínek o ovcích je v 1. Mojžíšově 4,4, kdy Ábel obětoval Hospodinu „tučné díly z některých prvorozených ze svého stáda“. Ačkoli Bible výslovně neuvádí, že touto obětí bylo jehně, většina badatelů se shoduje na tom, že šlo pravděpodobně o ovci, a to kvůli slovu stádo a proto, že ovce patřily mezi první domestikovaná zvířata. Ještě starší zmínka o ovcích může být v 1. Mojžíšově 3,21, kdy „Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě oděv z kůže a oblékl je“. I když Bible opět výslovně neuvádí, že se jednalo o ovčí kůže, je velmi pravděpodobné, že Bůh použil ovce kvůli pozdějšímu symbolickému významu jehňat jako obětních zvířat (Numeri 6:14; Leviticus 14:10; Exodus 12:5). V zahradě nám Bůh ukázal, že hřích může být odpuštěn pouze skrze prolitou krev nevinného (viz Židům 9,22). Jeho zabití obětního zvířete, které mělo zakrýt Adamův hřích a hanbu, připravilo půdu pro jeho plán vykoupení světa (Jan 3,15-18). Pokud tímto zvířetem byla ovce, metafora pokračuje, když se Ježíš stal naším obětním Beránkem (Zjevení 5,12).
Ačkoli ovce byly v agrárních společnostech hlavním zdrojem příjmů, pastevectví patřilo k nejnižším zaměstnáním. Bohatí majitelé půdy najímali na pastvu ovcí chlapce a muže, kteří neměli kvalifikaci pro důstojnější práci. Často se o ovce staralo nejmladší dítě v rodině, což byl i úděl mladého Davida, když ho prorok Samuel vyhledal, aby ho pomazal za příštího izraelského krále (1 Samuelova 16,11-13). Pastýř David byl považován za tak bezvýznamného, že ho jeho vlastní otec nepočítal mezi kandidáty na krále. Skromné postavení pastýře může být jedním z důvodů, proč si Ježíš zvolil tento titul, když popisoval svůj vztah k nám (Jan 10,14). Označení za pastýře ukazovalo Kristovu mírnost a zdůrazňovalo skutečnost, že přišel i pro ty nejnižší z nejnižších (Mt 11,29).
Bůh nejprve přirovnal Izraelity k ovcím a později toto označení použil pro všechny, kdo jsou povoláni jeho jménem (Ezechiel 34; Mt 10,6; 15,24). Boží lid je přirovnáván k ovcím z několika důvodů (Ž 79,13; 100,3). Především jsou ovce jedny z mála zvířat, která nemají obranný systém. Bez pastýře jsou ovce bezmocné (Matouš 9,36; Numeri 27,17). První řádek Žalmu 23 odráží úžasnou pravdu, že Bůh sám je naším obráncem: „Hospodin je můj pastýř, nic mi nechybí.“ Bez Hospodina, našeho Pastýře, jsme bezmocní, když zaútočí náš nepřítel satan (2Te 3,3).
Za druhé, ovce jsou známé tím, že následují vůdce bez ohledu na to, jak nebezpečné nebo pošetilé to může být. Stejně jako ovce jsou i lidé nesmírně důvěřiví, když jim atraktivní nebo charismatický vůdce slíbí novou zářivou myšlenku. Historie je plná tragických příkladů „stádní mentality“ v akci (Sk 13,50; 19,34; Numeri 16,2). Tato ovčí mentalita se projevila, když Pilát přivedl Ježíše před lid, aby se ho zeptal, co s ním má udělat. Jen několik dní předtím byl Ježíš oblíbeným Učitelem, který uzdravoval, odpouštěl a učil o Bohu. Lidé ho dychtivě následovali. O necelý týden později však „velekněží podnítili dav, aby Pilát místo něj propustil Barabáše“ (Mk 15,11). Během několika okamžiků ten samý dav, který byl svědkem Jeho zázraků, křičel: „Ukřižuj Ho!“
Třetím důvodem, proč jsou lidé v Bibli přirovnáváni k ovcím, je to, že ovce mají sklon odbíhat od stáda (Izajáš 53,6). Jedinou šancí na přežití ovce je stádo pod dohledem schopného pastýře. Ovce se však stávají příliš sebevědomými, vzpurnými nebo roztržitými a toulají se. Sledují zelenější trávu v opačném směru nebo si nevšimnou, když se stádo vzdálí. Petr měl tuto tendenci na mysli, když varoval církev, aby byla ve střehu, protože ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by sežral (1 Petr 5,8). Lev na stádo neútočí. Čeká, až se osamělá ovečka zatoulá příliš daleko od pastýře. Jedno z Ježíšových nejznámějších podobenství vypráví o beránkovi, který zabloudil tak daleko, že se ztratil. Ježíš, dobrý pastýř, nechal devadesát devět ovcí v ovčinci a vydal se hledat jedinou ztracenou ovci (Lk 15,2-17).
Ovce byly prvními tvory, kteří byli svědky nebe plného andělů, když jejich pastýři uslyšeli radostnou zprávu o Ježíšově narození (Lk 2,8-15). Bůh mohl poslat zprávu o novorozeném králi do paláce nebo do chrámu. Místo toho oznámil příchod Beránka na pole plné ovcí. Ježíš je často přirovnáván k beránkovi, protože byl tichý a neohrožující (Jan 1,29.36; Izajáš 53,7). I v nebi, až přijde Pánův den, je Ježíš stále nazýván Beránkem (Zjevení 5,12; 13,8). V ironickém obratu však ten, který je nazýván Beránkem, vylije svůj hněv jako lev, aby zničil všechny, kdo se mu nadále staví na odpor (Zjevení 6,16; 14,9-11).
Ovce jsou významné v celé Bibli. Pochopením jejich povahy se můžeme dozvědět mnoho o Bohu a jeho jednání s lidmi. Učí nás o nás samých a naší bezmocnosti bez Krista. Připomínají nám otřesné následky hříchu, kdy je nevinnost obětována na odčinění viny. Učí nás však také o Bohu a jeho touze jednat s námi něžně: „Pečuje o své stádo jako pastýř, shromažďuje beránky v náručí a nosí je blízko svého srdce, jemně vede ty, kdo mají mladé“ (Iz 40,11). Když studujeme způsoby, jakými jsou ovce v Bibli používány jako učební nástroj, pomáhá nám to lépe porozumět sobě samým ve vztahu k našemu Dobrému pastýři.
.