Otázka: Otázka: „Jaké bylo Ježíšovo poselství církvi v Efezu ve Zjevení?“
Odpověď: Jaké bylo Ježíšovo poselství církvi v Efezu ve Zjevení? Zjevení 2 začíná sérii krátkých dopisů sedmi církvím, které existovaly v době působení apoštola Jana v Malé Asii (dnešní Turecko). Každé z těchto poselství obsahuje informace, které se vztahují k jednotlivým církvím, a z těchto poselství můžeme vyvodit poučení použitelné pro náš dnešní život. První list je určen církvi v Efezu. Efez bylo město na západním pobřeží Malé Asie, poblíž ústí řeky Cayster. Město bylo proslulé chrámem Diany (neboli Artemidy, Sk 19,27) a do Efezu přicházeli poutníci z celého středomořského světa, aby se bohyni poklonili.
První, čeho si v tomto dopise efezské církvi všimneme, je, že poselství pochází od Pána Ježíše Krista: „Andělu církve v Efezu…“. (Zjevení 2,1). Není to Janovo poselství efezským věřícím; je to poselství od Pána, od toho, „který drží sedm hvězd ve své pravici a chodí mezi sedmi zlatými svícny“. Svícny jsou samotné církve, postavené jako světla v temném světě; hvězdy jsou pastýři církví, držení v Boží ruce.
Ježíš potvrzuje pozitivní jednání Efezanů: „Znám vaše skutky, vaši píli a vytrvalost. Vím, že nemůžete snášet bezbožníky, že jste zkoušeli ty, kdo se vydávají za apoštoly, ale nejsou jimi, a shledali jste je falešnými. Vytrvali jste a snášeli jste těžkosti pro mé jméno a neunavili jste se“ (Zjevení 2,2-3). Efezská církev byla tvrdě pracující skupina věřících plná statečnosti. K jejich cti také slouží, že byli strážci brány pravdy, nedělali kompromisy se zlými lidmi a projevovali trpělivou vytrvalost při snášení těžkostí.
Ježíš si však všímá i jejich nedostatků: „A přece vám mám za zlé toto: Zjevení 2,4: „Opustili jste svou první lásku“ (Zj 2,4). Byli pracovití, ale už neměli stejnou vášeň pro Krista jako v době, kdy poprvé uvěřili. Jejich práce už nebyla motivována láskou.
Ježíš vyzval Efezany k pokání: „Pamatujte, z jaké výše jste klesli! Čiňte pokání a dělejte to, co jste dělali na začátku“ (Zj 2,5). V tomto případě náprava spočívala v tom, aby si vzpomněli na výšiny své dřívější lásky, činili pokání (změnili názor na svůj současný stav) a vrátili se ke svému dřívějšímu způsobu jednání. V církvi nastal čas probuzení.
Ježíš varuje svou církev před hrozícím soudem, pokud nebudou činit pokání: „Přijdu k tobě a odstraním tvůj svícen z jeho místa“ (Zjevení 2,5b). Jinými slovy, jejich trestem by bylo rozpuštění nebo zničení efezské církve. Světlo v Efezu by zhaslo.
Ježíš přidává další doporučení týkající se čistoty učení: „Vy však máte toto ve svůj prospěch: Nenávidíš praktiky nikolaitů, které nenávidím i já“ (Zjevení 2,6). O nikolaitech a jejich učení toho moc nevíme, kromě toho, že bylo heretické. Irenej, raný církevní otec z Lyonu (dnešní Francie), napsal, že nikolaité propagovali smilstvo a kompromisní postoj k pojídání pokrmů obětovaných modlám, což mnohé vedlo k nevázanému, tělesnému životnímu stylu.
Ježíš pak slibuje požehnání těm, kdo dbají na slovo: „Kdo má ucho, ať slyší, co Duch říká církvím. Tomu, kdo zvítězí, dám právo jíst ze stromu života, který je v Božím ráji“ (Zj 2,7). „Strom života“ a „Boží ráj“ odkazují na nové nebe a novou zemi, o nichž se hovoří ve Zjevení 21-22. Ti, kdo zvítězili, neboli „vítězové“, jsou prostě věřící (1J 5,4-5). Efezští věřící se mohli těšit na budoucí slávu věčnosti s Pánem.
Stejně jako efezská církev můžeme i my snadno propadnout chladnému, mechanickému dodržování náboženství. Podobně jako Efezané mají mnozí sklon zaměřovat se pouze na čistotu učení a tvrdou práci, s vyloučením skutečné lásky ke Kristu. Jak ukazuje tento list, žádná horlivost pro pravdu nebo morální správnost nemůže nahradit srdce plné lásky k Ježíši (viz Jan 14,21.23; 1Kor 16,22).
.