Jákobova studna

Západní břeh Jordánu

Jákobova studna, kde Ježíš požádal samaritánku o nápoj a nabídl jí „živou vodu“, leží v kryptě moderního řeckého pravoslavného kostela v Nábulusu na Západním břehu Jordánu.

Ústí Jákobovy studny (Seetheholyland.net)

Často je považována za nejautentičtější místo ve Svaté zemi – protože studnou, která byla původně hluboká více než 40 metrů, nikdo nepohne.

Židovská, samaritánská, křesťanská a muslimská tradice spojují studnu s Jákobem.

Lokalita u vstupu do horského průsmyku mezi horou Gerizim a horou Ebal se nachází 2 km východně od Nábulusu. Nachází se poblíž archeologické lokality Tell Balata – považované za biblický Šekem – a asi 63 km severně od Jeruzaléma.

Právě v Šekemu koupil patriarcha Jákob „zemi, na níž si postavil stan“ (Genesis 33,19).

Samaritánka připomněla Ježíšovi, že Jákob „nám dal studnu a se svými syny a stády z ní pil“. Řekl jí, že je zaslíbeným Mesiášem, a ona i mnozí obyvatelé její vesnice v něj uvěřili. (Jan 4,5-42)

Samaritánka uctívaná jako mučednice

Přístup k Jákobově studni je možný po vstupu do chrámu svaté Photiny a sestupu po schodech před ikonostasem do krypty.

Photina (rusky Světlana) je jméno, které pravoslavná tradice dává Samaritánce. Je uctívána jako mučednice, kterou císař Nero zaživa stáhl z kůže a hodil do studny v Římě.

Interiér chrámu svaté Photiny (Seetheholyland.net)

Ústí studny obklopuje zděná konstrukce. Na ní stojí kladka s kovovým rámem a dostatečně dlouhým cívkou lana, aby dosáhla na vodu.

Úsek hrdla o průměru asi 50 cm a hloubce 1,2 m ústí do šachty o průměru asi 2,5 m, vytesané v pevné skále.

Ačkoli Samaritánka řekla Ježíšovi, že „studna je hluboká“ (Jan 4,11), měření hloubky se v průběhu let měnilo kvůli hromadění nečistot (a kamenů upuštěných zvědavými návštěvníky).

Hloubka více než 40 metrů zaznamenaná v roce 1935 se do 21. století snížila na něco přes 20 metrů. Ve starověku byla studna zahloubena mnohem hlouběji, pravděpodobně dvakrát tak hluboko.

Občas byla Jákobova studna v létě vyschlá.

Samaří bylo „no-go“ oblastí

Vzhledem k třenicím mezi Židy a Samaritány bylo území Samaří pro Galilejce cestující do Jeruzaléma nebo z něj obvykle „no-go“ oblastí.

Ikona Ježíše a Samaritánky, v kostele svaté Photiny (Seetheholyland.net)

Lukášovo evangelium (9,51-55) vypráví o samaritánské vesnici, která odmítla přijmout Ježíše, protože se chystal do Jeruzaléma (při té příležitosti chtěli dva z jeho učedníků seslat na vesnici oheň z nebe).

Samaritáni mají svůj původ v judaismu, ale jak Ježíše upozornila žena u studny (Jan 4,20), uctívají spíše na hoře Gerizim než v Jeruzalémě.

Považují také Mojžíše za jediného proroka a uznávají pouze prvních pět knih Starého zákona (Mojžíšovy knihy neboli Tóra).

Samaritáni kdysi čítali statisíce lidí, ale v roce 2007 jich zůstalo jen 700. Žijí převážně na hoře Gerizim a poblíž Tel Avivu.

Na místě vznikly kostely

Samaritáni ve svých spisech zmiňují křesťanské uctívání Jákobovy studny ze 3. století. Nejstarší pramen, anonymní poutník z Bordeaux, zmiňuje lázeň (pravděpodobně křtitelnici), která brala vodu ze studny.

Kostel svaté Photiny u Jakubovy studny (Tiamat / Wikimedia)

Křížový kostel postavený kolem roku 380 byl prvním z řady kostelů postavených nad studnou. Jeden z nich se objevuje na mozaikové mapě Madaby ze 6. století.

V roce 1860 získala pozemek řecká pravoslavná církev a začala s obnovou krypty. Stavbu nového kostela zbrzdila ruská revoluce v roce 1917, která zastavila ruské financování, a zemětřesení v roce 1927.

Současný kostel, dokončený v roce 2007, je postaven podle vzoru baziliky z křižácké éry. V atraktivním prostředí stromů a květináčů je dobře osvětlený, prostorný a vzdušný – v kontrastu se staršími pravoslavnými kostely ve Svaté zemi.

Rámované ikony v moderním stylu a jasných barvách jsou připevněny na stěnách a stropech, místo aby byly na tyto povrchy vykresleny.

Místo konfliktů a násilí

Nablus byl během druhé intifády v letech 2000-2005 dějištěm konfliktu mezi militantními Palestinci a izraelskými obrannými silami, ale od té doby se znovu vybudoval jako průmyslové a obchodní centrum.

Jakobova studna byla také místem sporů a násilí. V roce 1979 ji sionistická skupina prohlásila za židovské svaté místo a požadovala odstranění křížů a ikon. O týden později byl v kryptě zmasakrován správce, archimandrita Filoumenos, a kostel byl znesvěcen. Za jeho vraždu nebyl nikdy nikdo odsouzen.

Pozůstatky archimandrity Filoumenose v kostele svaté Photiny (© vizAziz)

Pozůstatky archimandrity Filoumenose jsou uctívány v pravé kapli kostela svaté Photiny.

Severně od Jakubovy studny se nachází související místo, Josefův hrob. Předpokládá se, že v tomto hrobě s bílým pláštěm byly pohřbeny kosti Jákobova syna Josefa poté, co byly přineseny z Egypta (Joz 24,32).

V Písmu sv: Ježíš a žena u studny: Jan 4,5-42

Připravil: Mgr: Řecká pravoslavná církev

Tel.: 972-2-2375123

Otevřeno: 9:00-13:00, 14:00-17:00; zazvoňte na zvon