Svatý a slavný, pravověrný hieromucíř Irenej z Lyonu (asi 130-202) byl biskupem v Lugdunum v Galii, což je dnešní Lyon ve Francii. Jeho spisy byly určující pro raný vývoj křesťanské teologie. Byl žákem Polykarpa ze Smyrny, který byl sám žákem apoštola Jana Teologa. Jeho svátek připadá na 23. srpna.
Biografie
Předpokládá se, že Irenej byl Řek z Polykarpova rodného města Smyrny v Malé Asii, dnes Izmir v Turecku. Byl vychováván v křesťanské rodině, místo aby v dospělosti konvertoval, což může pomoci vysvětlit jeho silný smysl pro pravoslaví. Irenej byl jedním z prvních křesťanských spisovatelů, kteří se odvolávali na princip apoštolské posloupnosti, aby vyvrátili své odpůrce.
Irenej je připomínán jako druhý lyonský biskup, ačkoli neexistují jasné důkazy, že by někdy oficiálně převzal biskupské povinnosti. První biskup, Pothinus, byl umučen kolem roku 177 během pronásledování za vlády Marka Aurelia, kdy byl Irenej na návštěvě v Římě.
Irenej je připomínán jako mučedník, i když není doloženo, jak zemřel, pravděpodobně krátce po přelomu 3. a 4. století. Byl pohřben pod kostelem svatého Jana v Lyonu, který byl později přejmenován na kostel svatého Ireneje. Jeho hrob i ostatky zničili v roce 1562 kalvinističtí hugenoti. (V tehdejších náboženských válkách se ztratily mimo jiné i ostatky Leonarda da Vinciho a Keplera.)
Spisky
Irenej napsal řadu knih, ale nejdůležitější, která se dochovala, je pětisvazkové dílo O odhalení a vyvrácení takzvané gnóze, obvykle označované jako Adversus Haereses (česky Proti herezím). V řeckém originále existují pouze zlomky, ale kompletní opis existuje v dřevním latinském překladu, pořízeném krátce po vydání v řečtině, a knihy IV a V jsou přítomny v doslovném arménském překladu.
Účelem spisu Proti herezím je vyvrátit učení různých gnostických skupin. Až do objevu knihovny v Nag Hammádí v roce 1945 bylo dílo Proti kacířství nejlepším dochovaným popisem gnosticismu. Navíc Irenejovy popisy gnostického učení byly učenci dlouho zpochybňovány jako produkt polemické hyperboly, ale nález v Nag Hammádí potvrdil Irenejovy popisy slovy samotných gnostiků.
Irenej cituje z většiny novozákonního kánonu, jakož i z děl apoštolských otců, I. Klementa a Hermova pastýře, nezmiňuje se však o Filemonovi, II. listu Petrově, III. listu Janově a Judově, což není překvapivé, protože kánon Písma svatého ještě nebyl stanoven. Irenej byl prvním křesťanským spisovatelem, který uvedl všechna čtyři a přesně čtyři kanonická evangelia jako božsky inspirovaná, pravděpodobně v reakci na Marcionovu upravenou verzi Lukáše, o níž Marcion tvrdil, že je jediným pravým evangeliem.
Jeho dílo vyšlo v češtině v roce 1885 ve sbírce Ante-Nicene Fathers.
Jeho teologie
Ústředním bodem Irenejovy teologie je jednota Boha v protikladu ke gnostikům, kteří dělili Boha na několik božských „eónů“ a rozlišovali „nejvyššího Boha“ a bezbožného „Demiurga“, který stvořil svět. Irenej používá teologii Logosu, kterou zdědil po svatém Justinu Mučedníkovi, ale raději mluví o Synu a Duchu jako o „rukou Božích“ a používá pro Trojici figury, které vznikly dříve než přesnější jazyk kappadockých teologů. Kristus je pro něj neviditelný Otec, který se stal viditelným.
Jeho důraz na jednotu Boha se odráží v odpovídajícím důrazu na jednotu dějin spásy. Irenej opakovaně zdůrazňuje, že Bůh stvořil svět a od té doby na něj dohlíží. Vše, co se stalo, je součástí jeho plánu pro lidstvo. Podstatou tohoto plánu je zrání: Irenej věří, že lidstvo bylo stvořeno nezralé a Bůh chtěl, aby jeho stvoření potřebovalo čas k tomu, aby dorostlo do jeho podoby. Adam a Eva byli tedy stvořeni jako děti. Jejich pád tedy nebyl plnohodnotnou vzpourou, ale dětským výlevem, touhou dospět dříve, než přišel jejich čas, a mít všechno hned.
Vše, co se od té doby stalo, bylo tedy řízeno Bohem, aby pomohl lidstvu překonat tento stav a dospět. Svět byl Bohem navržen jako obtížné místo, kde jsou lidé nuceni činit morální rozhodnutí – jen tak mohou dospět. Irenej přirovnává smrt k velrybě, která spolkla Jonáše: teprve v hlubinách velrybího břicha se Jonáš mohl obrátit k Bohu a plnit jeho vůli. Podobně se smrt a utrpení jeví jako zlo, ale bez nich bychom nikdy nemohli poznat Boha.
Vrcholem dějin spásy je Ježíš Kristus. Irenej se domnívá, že Kristus by byl vždy poslán, i kdyby lidstvo nikdy nezhřešilo; ale skutečnost, že zhřešilo, určuje jeho roli spasitele. Krista vidí jako nového Adama, který systematicky ruší to, co udělal Adam: tedy tam, kde byl Adam neposlušný ohledně ovoce stromu, byl Kristus poslušný až k smrti na dřevě stromu. Irenej jako první srovnává Evu a Bohorodičku a staví do kontrastu nevěrnost první a věrnost druhé. Kromě toho, že zvrátil křivdy spáchané Adamem, Irenej uvažuje o Kristu jako o „rekapitulaci“ či „shrnutí“ lidského života. To znamená, že Kristus prochází všemi etapami lidského života, od dětství až po stáří, a jednoduše tím, že je prožívá, je posvěcuje svým božstvím. Irenej je proto nucen tvrdit, že Kristus zemřel až ve vysokém věku!“
Irenej se tedy domnívá, že k naší spáse dochází v podstatě skrze vtělení Boha jako člověka. Trest za hřích charakterizuje jako smrt a rozklad. Bůh je však nesmrtelný a neporušitelný, a prostě tím, že se v Kristu spojil s lidskou přirozeností, nám tyto vlastnosti předává: šíří se jako blahodárná infekce. Irenej proto chápe Kristovo vykoupení tak, že k němu došlo spíše jeho vtělením než ukřižováním, i když to druhé je nedílnou součástí toho prvního.
Citáty
Pán všech dal svým apoštolům moc evangelia a skrze ně jsme se i my naučili pravdě, tj. učení Božího Syna – jak jim Pán řekl: „Kdo vás poslouchá, poslouchá mne, a kdo vámi pohrdá, pohrdá mnou i tím, který mě poslal“ . Plán naší spásy jsme se totiž nenaučili od nikoho jiného než od těch, skrze které k nám evangelium přišlo. Ti ho nejprve hlásali v cizině a později nám ho z Boží vůle předali v Písmu, aby bylo základem a pilířem naší víry. Není totiž správné říkat, že kázali dříve, než dospěli k dokonalému poznání, jak se někteří odvažují tvrdit, když se chlubí, že jsou opraváři apoštolů. Neboť poté, co náš Pán vstal z mrtvých a oni byli oděni mocí z výsosti, když na ně sestoupil Duch svatý, byli naplněni vším a měli dokonalé poznání. Vyšli až na konec země a hlásali dobro, které k nám přichází od Boha, a hlásali pokoj z nebe všem lidem, přičemž všichni a každý z nich stejně vlastnili Boží evangelium. — Proti herezím, III
Externí odkaz
- Překlad Irenejova díla z devatenáctého století
- Ikona a tropár svatého Irenej z Lyonu
.