Kapitol Spojených států
11:52 EST
PREZIDENT: Pane předsedo Robertsi, pane viceprezidente Harrisi, paní předsedkyně Pelosiová, pane předsedo Schumere, pane předsedo McConnelli, pane viceprezidente Pencei, vážení hosté a moji spoluobčané.
Tento den je dnem Ameriky.
Tento den je dnem demokracie.
Dnem historie a naděje.
Dnem obnovy a odhodlání.
V tyglíku věků byla Amerika podrobena nové zkoušce a Amerika tuto výzvu přijala.
Dnes slavíme vítězství nikoliv kandidáta, ale věci, věci demokracie.
Vůle lidu byla vyslyšena a vůle lidu byla vyslyšena.
Znovu jsme se poučili, že demokracie je cenná.
Demokracie je křehká.
A v tuto hodinu, přátelé, demokracie zvítězila.
Takže nyní, na této posvátné půdě, kde se ještě před několika dny násilí snažilo otřást samotnými základy tohoto Kapitolu, se scházíme jako jeden národ, pod Bohem, nedělitelný, abychom provedli pokojné předání moci tak, jak tomu bylo po více než dvě století.
Pohlížíme vpřed naším jedinečným americkým způsobem – neklidným, odvážným, optimistickým – a zaměřujeme se na národ, kterým víme, že můžeme a musíme být.
Děkuji svým předchůdcům z obou stran za jejich přítomnost zde.
Děkuji jim z celého srdce.
Vy znáte odolnost naší ústavy a sílu našeho národa.
Stejně jako prezident Carter, se kterým jsem mluvil včera večer, ale který tu dnes s námi nemůže být, ale kterému vzdáváme hold za jeho celoživotní službu.
Právě jsem složil posvátnou přísahu, kterou složil každý z těchto vlastenců – přísahu, kterou poprvé složil George Washington.
Ale americký příběh nezávisí na nikom z nás, ani na některých z nás, ale na nás všech.
Na „nás lidech“, kteří usilujeme o dokonalejší Unii.
Jsme velký národ a jsme dobří lidé.
V průběhu staletí jsme přes bouře a sváry, v míru i ve válce došli tak daleko. Ale máme před sebou ještě dlouhou cestu.
Budeme postupovat rychle a naléhavě, neboť v této zimě plné nebezpečí a možností máme mnoho práce.
Mnoho věcí je třeba napravit.
Mnoho věcí je třeba obnovit.
Mnoho k uzdravení.
Mnoho k vybudování.
A mnoho k získání.
Málo období v dějinách našeho národa bylo náročnější a těžší než to, ve kterém se nacházíme nyní.
Zemi tiše sužuje virus, který se objevuje jednou za století.
Ztratil za jediný rok tolik životů, kolik jich Amerika ztratila za celou druhou světovou válku.
Ztratily se miliony pracovních míst.
Zavřely se statisíce podniků.
Hýbe námi 400 let trvající volání po rasové spravedlnosti. Sen o spravedlnosti pro všechny se již nebude odkládat.
Křik o přežití vychází ze samotné planety. Volání, které už nemůže být zoufalejší a jasnější.
A nyní přichází nárůst politického extremismu, bělošské nadřazenosti a domácího terorismu, kterému musíme čelit a který porazíme.
K překonání těchto výzev – k obnově duše a zajištění budoucnosti Ameriky – je třeba víc než jen slov.
Vyžaduje to, co je v demokracii nejnepolapitelnější:
Jednotu.
Jednotu.
Jiného ledna ve Washingtonu, na Nový rok 1863, podepsal Abraham Lincoln Proklamaci o osvobození.
Když položil pero na papír, prezident řekl: „Pokud mé jméno někdy vejde do dějin, bude to za tento čin a je v něm celá moje duše.“
Je v něm celá moje duše.
Dnes, v tento lednový den, je v něm celá moje duše:
Sjednocení Ameriky.
Sjednocení našeho lidu.
A sjednocení našeho národa.
Prosím každého Američana, aby se ke mně v této věci připojil.
Sjednocení v boji proti společným nepřátelům, kterým čelíme:
Zloba, zášť, nenávist.
Extremismus, bezpráví, násilí.
Nemoc, nezaměstnanost, beznaděj.
Sjednocením dokážeme velké věci. Důležité věci.
Můžeme napravit křivdy.
Můžeme dát lidem práci v dobrých zaměstnáních.
Můžeme učit naše děti v bezpečných školách.
Můžeme překonat tento smrtící virus.
Můžeme odměnit práci, obnovit střední třídu a zajistit zdravotní péči
pro všechny.
Můžeme zajistit rasovou spravedlnost.
Můžeme z Ameriky opět udělat vedoucí sílu dobra ve světě.
Vím, že mluvit o jednotě může někomu znít jako pošetilá fantazie.
Vím, že síly, které nás rozdělují, jsou hluboké a skutečné.
Ale také vím, že nejsou nové.
Naše historie je neustálým bojem mezi americkým ideálem, že jsme si všichni rovni, a drsnou, ošklivou realitou, která nás už dlouho rozděluje rasismem, nativismem, strachem a démonizací.
Boj je věčný.
Vítězství není nikdy jisté.
Přes občanskou válku, velkou hospodářskou krizi, světovou válku, 11. září, přes boje, oběti a neúspěchy vždy zvítězili naši „lepší andělé“.
V každém z těchto okamžiků se nás spojilo dost na to, abychom se všichni posunuli vpřed.
A můžeme tak učinit i nyní.
Historie, víra a rozum ukazují cestu, cestu jednoty.
Můžeme se navzájem vnímat ne jako protivníci, ale jako sousedé.
Můžeme se k sobě chovat důstojně a s respektem.
Můžeme spojit síly, přestat křičet a snížit teplotu.
Neboť bez jednoty není míru, jen hořkost a zuřivost.
Není pokroku, jen vyčerpávající rozhořčení.
Není národa, jen stav chaosu.
Je to náš historický okamžik krize a výzvy a jednota je cestou vpřed.
A tomuto okamžiku musíme čelit jako Spojené státy americké.
Jestliže tak učiníme, zaručuji vám, že neselžeme.
V Americe jsme nikdy, nikdy, nikdy neselhali, když jsme jednali společně.
A tak dnes, v tomto čase a na tomto místě, začněme znovu.
Všichni.
Naslouchejme si navzájem.
Vyslechněme se navzájem.
Vnímejme se navzájem.
Projevujme si úctu.
Politika nemusí být zuřivým požárem, který ničí vše, co mu přijde do cesty.
Každý nesouhlas nemusí být důvodem k totální válce.
A musíme odmítnout kulturu, v níž jsou samotná fakta manipulována a dokonce vyráběna.
Moji milí Američané, musíme být jiní než tito.
Amerika musí být lepší než tato.
A já věřím, že Amerika je lepší než tato.
Jenom se rozhlédněte kolem sebe.
Tady stojíme ve stínu kopule Kapitolu, která byla dokončena uprostřed občanské války, kdy samotná Unie visela na vlásku.
Přesto jsme vydrželi a zvítězili.
Tady stojíme a díváme se na velké obchodní centrum, kde Dr. King mluvil o svém snu.
Tady stojíme, kde se před 108 lety při jiné inauguraci tisíce demonstrantů snažily zabránit statečným ženám v pochodu za volební právo.
Dnes si připomínáme přísahu první ženy v americké historii zvolené do národního úřadu – viceprezidentky Kamaly Harrisové.
Neříkejte mi, že se věci nemohou změnit.
Tady stojíme na druhém břehu řeky Potomac od Arlingtonského národního hřbitova, kde odpočívají ve věčném pokoji hrdinové, kteří odevzdali poslední plnou míru oddanosti.
A tady stojíme jen několik dní poté, co si rozvášněný dav myslel, že násilím umlčí vůli lidu, zastaví práci naší demokracie a vyžene nás z této posvátné půdy.
To se nestalo.
Nikdy se to nestane.
Ne dnes.
Ne zítra.
Nikdy.
Všem těm, kteří podpořili naši kampaň, jsem ponížen důvěrou, kterou jste v nás vložili.
Všem těm, kteří nás nepodpořili, mi dovolte říci toto: Vyslechněte mě, až budeme postupovat vpřed. Vezměte si mě a mé srdce na mušku.
A pokud přesto nesouhlasíte, budiž.
Taková je demokracie. To je Amerika. Právo na pokojný nesouhlas v rámci zábran naší republiky je možná největší silou našeho národa.
Přesto mě jasně poslouchejte: Nesouhlas nesmí vést k rozkolu.
A já vám to slibuji:
Budu bojovat stejně tvrdě za ty, kteří mě nepodpořili, jako za ty, kteří mě podpořili.
Před mnoha staletími svatý Augustin, světec naší církve, napsal, že lid je množství definované společnými předměty své lásky.
Jaké jsou společné předměty naší lásky, které nás definují jako Američany?
Myslím, že vím.
Příležitosti.
Bezpečí.
Svoboda.
Důstojnost.
Úcta.
Čest.
A ano, pravda.
Poslední týdny a měsíce nám daly bolestnou lekci.
Existuje pravda a lži.
Lži vyřčené kvůli moci a zisku.
A každý z nás má povinnost a odpovědnost jako občan, jako Američan a zejména jako vůdce – vůdce, který se zavázal ctít naši ústavu a chránit náš národ – bránit pravdu a porazit lži.
Chápu, že mnozí Američané se dívají na budoucnost s určitým strachem a obavami.
Chápu, že se obávají o svou práci, o péči o své rodiny, o to, co bude dál.
Chápu to.
Ale odpovědí není uzavřít se do sebe, stáhnout se do konkurenčních frakcí, nedůvěřovat těm, kteří nevypadají jako vy, neuctívají to, co vy, nebo nezískávají zprávy ze stejných zdrojů jako vy.
Musíme ukončit tuto neobčanskou válku, která staví červené proti modrým, venkov proti městům, konzervativce proti liberálům.
Můžeme to dokázat, pokud otevřeme své duše, místo abychom zatvrdili svá srdce.
Pokud projevíme trochu tolerance a pokory.
Pokud budeme ochotni se alespoň na chvíli postavit do kůže druhého člověka.
Protože život je takový:
Jsou dny, kdy potřebujeme pomocnou ruku.
Jsou dny, kdy jsme vyzváni, abychom si ji podali.
Takoví musíme být jeden k druhému.
A budeme-li takoví, bude naše země silnější, prosperující, připravenější na budoucnost.
Moji milí Američané, v práci, která nás čeká, se budeme navzájem potřebovat.
Budeme potřebovat všechny své síly, abychom vytrvali v této temné zimě.
Vstupujeme do období, které může být nejtěžším a nejsmrtelnějším obdobím viru.
Musíme odložit politiku a konečně čelit této pandemii jako jeden národ.
Slibuji vám toto: jak říká Bible, pláč může trvat jednu noc, ale ráno přijde radost.
Společně to zvládneme
Svět se dnes dívá.
Tady je tedy můj vzkaz těm, kteří jsou za našimi hranicemi:
Amerika prošla zkouškou a my jsme z ní vyšli silnější.
Napravíme naše spojenectví a znovu se zapojíme do dění ve světě.
Ne proto, abychom čelili včerejším výzvám, ale těm dnešním a zítřejším.
Povedeme nejen příkladem své síly, ale silou svého příkladu.
Budeme silným a důvěryhodným partnerem pro mír, pokrok a bezpečnost.
V tomto národě jsme toho tolik prožili.
A ve svém prvním aktu ve funkci prezidenta bych vás rád požádal, abyste se ke mně připojili ve chvíli tiché modlitby a vzpomněli na všechny, které jsme v uplynulém roce ztratili v důsledku pandemie.
Na těch 400 000 amerických spoluobčanů – matek a otců, manželů a manželek, synů a dcer, přátel, sousedů a spolupracovníků.
Uctíme jejich památku tím, že se staneme lidmi a národem, jakým víme, že můžeme a máme být.
Zamodleme se v tichosti za ty, kteří přišli o život, za ty, které po sobě zanechali, a za naši zemi.
Amen.
Toto je čas zkoušek.
Čelíme útoku na demokracii a pravdu.
Běsnícímu viru.
Rostoucí nerovnosti.
Bodání systémového rasismu.
Klimatu v krizi.
Úloha Ameriky ve světě.
Každý z těchto problémů by stačil k tomu, aby nás postavil před hlubokou výzvu.
Ale skutečnost je taková, že jim čelíme všem najednou a stavíme tento národ před nejzávažnější odpovědnost.
Teď se musíme vzchopit.
Všichni.
Je čas odvahy, protože je toho tolik, co je třeba udělat.
A to je jisté.
Budeme souzeni, vy i já, za to, jak vyřešíme kaskádovité krize naší doby.
Zvládneme to?
Zvládneme tuto vzácnou a obtížnou hodinu?
Splníme své závazky a předáme našim dětem nový a lepší svět?
Věřím, že musíme, a věřím, že to zvládneme.
A až to uděláme, napíšeme další kapitolu amerického příběhu.
Je to příběh, který může znít něco jako píseň, která pro mě hodně znamená.
Jmenuje se „Americká hymna“ a v ní pro mě vyniká jeden verš:
„Práce a modlitby
staletí nás přivedly k tomuto dni
Co bude naším odkazem?“
„Co řeknou naše děti?“…
Ať v srdci svém vím
Když skončí mé dny
Amerika
Amerika
Dal jsem ti to nejlepší.“
Přidejme svou vlastní práci a modlitby k rozvíjejícímu se příběhu našeho národa.
Pokud to uděláme, pak až naše dny skončí, naše děti a děti našich dětí o nás řeknou, že nám dali to nejlepší.
Splnili svou povinnost.
Uzdravili rozbitou zemi.
Moji milí Američané, končím dnes tam, kde jsem začal, posvátnou přísahou.
Před Bohem a vámi všemi vám dávám své slovo.
Vždy budu stát při vás.
Budu hájit ústavu.
Budu hájit naši demokracii.
Budu hájit Ameriku.
Ve vašich službách dám vše, co mám, a nebudu myslet na moc, ale na možnosti.
Ne na osobní zájem, ale na veřejné blaho.
A společně budeme psát americký příběh naděje, ne strachu.
O jednotě, ne rozdělení.
O světle, ne temnotě.
Americký příběh slušnosti a důstojnosti.
O lásce a uzdravení.
O velikosti a dobrotě.
Ať je to příběh, který nás vede.
Příběh, který nás inspiruje.
Příběh, který věkům, které teprve přijdou, řekne, že jsme odpověděli na volání historie.
Že jsme vyšli vstříc okamžiku.
Že demokracie a naděje, pravda a spravedlnost za naší přítomnosti nezemřely, ale vzkvétaly.
Že naše Amerika zajistila svobodu doma a znovu se postavila jako maják světu.
To dlužíme našim předkům, sobě navzájem i dalším generacím.
S cílem a odhodláním se tedy pouštíme do úkolů naší doby.
Podporováni vírou.
Poháněni přesvědčením.
A oddáni jeden druhému a této zemi, kterou milujeme celým svým srdcem.
Kéž Bůh žehná Americe a kéž Bůh chrání naše vojáky.
Děkujeme ti, Ameriko.
KONEC
12:13 EST
.