Keela ve dvaceti letech zaslechla zpívat jeho bytná, maminka Riderová, a doporučila mu, aby začal chodit na hodiny zpěvu. Jedním z jeho hudebních hrdinů byl velký barytonista Lawrence Tibbett. Keel později poznamenal, že zjištění, že jeho vlastní hlas je basso cantante, bylo jedním z největších zklamání jeho života. Přesto se jeho první veřejné vystoupení uskutečnilo v létě 1941, kdy ztvárnil roli proroka Samuela v Händelově oratoriu Saul (zpíval duet s basbarytonistou Georgem Londonem).
V roce 1945 krátce zaskakoval za Johna Raitta v broadwayském hitu Carousel a poté byl angažován do hry Oklahoma! kterou napsali Richard Rodgers a Oscar Hammerstein II. Při účinkování v Oklahomě se Keelovi podařil výkon, který nebyl na Broadwayi nikdy zopakován; jednou hrál hlavní role v obou představeních ve stejný den. V roce 1947 se Oklahoma! stala prvním americkým poválečným muzikálem, který vycestoval do Londýna v Anglii, a Keel se k této produkci připojil. Dne 30. dubna 1947 si v divadle Drury Lane diváci (mezi nimiž byla i budoucí královna Alžběta II.) vyžádali čtrnáct přídavků.
Keel debutoval jako Harold Keel v britském studiu Lion v Elstree ve filmu The Small Voice (1948), který byl ve Spojených státech uveden pod názvem The Hideout. Hrál zde uprchlého trestance, který drží dramatika a jeho ženu jako rukojmí v jejich anglickém venkovském domku. Další role na Broadwayi: Saratoga, No Strings a Ambassador. V divadle The Muny v St. Louis se představil jako Adam v Sedmi nevěstách pro sedm bratrů (1978), Emile de Becque v Jižním Pacifiku (1992), Henry Higgins v My Fair Lady (1996) a jako generál Waverly v Bílých Vánocích (2000).
MGMEdit
Z londýnského West Endu odešel Keel v roce 1949 do Hollywoodu, kde ho angažovalo filmové studio Metro-Goldwyn-Mayer. Debutoval jako Frank Butler ve filmové verzi muzikálu Irvinga Berlina Annie Get Your Gun (1950), kde hrál společně s Betty Huttonovou. Film se stal velkým hitem a etabloval Keela jako hvězdu.
MGM ho postavila po bok Esther Williamsové ve filmu Pagan Love Song (1950), který byl úspěšný, i když ne tak výdělečný jako většina filmů s Esther Williamovou, protože překročil rozpočet. Třetí hit v řadě Keelovi přinesla komedie Tři chlapi jménem Mike (1951), kde mu sekundovali Van Johnson a Jane Wyman.
Ještě populárnější byl film Show Boat (1951), kde Keel hrál hlavní mužskou roli po boku Kathryn Grayson a Avy Gardner. S Williamsem se Keel znovu setkal ve filmu Texaský karneval (1952). První propadák u MGM zaznamenal v komedii Callaway Went Thataway (1952), kde si zahrál s Fredem MacMurrayem a Dorothy McGuire. Opětovné setkání s Graysonem, Lovely to Look At (1952), natočené podle divadelního muzikálu Roberta, bylo populární, ale přišlo o peníze.
MGM ho vyzkoušela v dobrodružném filmu Desperate Search (1953), který byl špatně přijat. Stejně tak dopadla i komedie Rychlá rota (1953). Větší popularitu získal western s Gardnerem a Robertem Taylorem Jízda, Vaquero! (1953).
Warner Bros si Keela vypůjčila do role Divokého Billa Hickocka po boku Doris Dayové ve filmu Calamity Jane (1953), dalším hitu. Zpět u MGM spolu s Graysonem natočili třetí společný muzikál Kiss Me Kate (1953), který se opět líbil publiku, ale byl ztrátový. Stejně dopadl i film Rose Marie (1954), který Keel natočil s Ann Blythovou. Zato film Sedm nevěst pro sedm bratrů (1954) s Jane Powellovou byl velmi úspěšný a vynesl MGM zisk přes 3 miliony dolarů.
Keel byl jednou z mnoha hostujících hvězd ve filmu Hluboko v mém srdci (1954). S Williamsem natočili třetí společný film Jupiterův miláček (1955), který MGM přinesl ztrátu přes 2 miliony dolarů – jednalo se o první Williamsův ztrátový film. Film Kismet (1955) s Blythovou rovněž prodělal přes dva miliony dolarů a Keel byl propuštěn ze smlouvy s MGM.
Post-MGMEdit
Vrátil se ke své první lásce, divadelnímu jevišti. V roce 1957 hrál v krátce trvajícím obnoveném představení Carousel. Další Keelův film vznikl v Británii, thriller Povodně strachu (1959). Do Hollywoodu se vrátil, aby si zahrál Šimona-Petra v biblickém eposu Velký rybář (1960). V letech 1959-60 hrál v krátkodobém broadwayském muzikálu Saratoga. Keel odjel do Evropy natočit nízkorozpočtový válečný film Armored Command (1961). V Anglii si zahrál ve filmu Den trifidů (1962).
Jak se měnil vkus Američanů v oblasti zábavy, bylo pro Keela stále obtížnější najít práci. Šedesátá léta skýtala omezené vyhlídky na kariérní postup a spočívala především v práci v nočních klubech, béčkových westernech a letních akcích. V letech 1962 a 1966 hrál ve filmu Carousel. Na Broadwayi nahradil Richarda Kileyho ve filmu No Strings (1962). Keel hrál ve westernech pro A. C. Lylese: Waco (1966), Red Tomahawk (1966) a Arizona Bushwhackers (1968). Vedlejší roli měl ve westernu Johna Waynea Válečný vůz (1967).
Na začátku roku 1970 se Keel seznámil s Judy Magamoll, která byla o pětadvacet let mladší a o jeho hvězdné kariéře nic nevěděla. Po letech Keel tento vztah nazval láskou na první pohled, ale věkový rozdíl mu nesmírně vadil. Pro Judy to však nebyl problém a s pomocí básně Roberta Frosta „What Fifty Said“ ho přesvědčila, aby v jejich vztahu pokračoval. Se svou novou ženou po boku pokračoval ve své rutině nočních klubů, kabaretů a letních akcí.
V letech 1971 až 1972 se Keel krátce objevil v inscenaci muzikálu Ambassador na West Endu a Broadwayi, která však propadla. V roce 1974 se Keel stal počtvrté otcem, když se mu narodila dcera Leslie Grace. V lednu 1986 podstoupil operaci dvojitého srdečního bypassu.
DallasEdit
Keel pokračoval v turné s manželkou a dcerou v závěsu, ale v roce 1980 se rozhodl pro životní změnu. Přestěhoval rodinu do Oklahomy s úmyslem nastoupit do ropné společnosti. Sotva se rodina usadila, byl Keel povolán zpět do Kalifornie, aby se spolu s Jane Powellovou objevil v jedné z epizod seriálu The Love Boat. Tam se dozvěděl, že s ním chtějí mluvit producenti seriálu Dallas.
V roce 1981 se Keel po několika hostováních připojil k seriálu natrvalo jako důstojný, ale vznětlivý ropný baron Clayton Farlow. Počínaje vystoupením ve čtvrté sérii byla tato postava zamýšlena jako částečná náhrada za seriálového patriarchu Jocka Ewinga v podání Jima Davise, který nedávno zemřel. Clayton se však divákům natolik zalíbil, že se stal stálým členem seriálu a zůstal v něm až do jeho konce v roce 1991. Dallas nejenže oživil jeho hereckou kariéru, ale vdechl nový život i jeho nahrávacím aktivitám.
Nahrávací kariéraEdit
S obnovenou slávou zahájil Keel v 64 letech svou první sólovou nahrávací kariéru a také úspěšnou koncertní kariéru ve Velké Británii. V roce 1984 vydal album With Love, které se však špatně prodávalo. Jeho album And I Love You So se však v roce 1984 dostalo na 6. místo v žebříčku UK Albums Chart a na 37. místo v Austrálii. Následující album Reminiscing – The Howard Keel Collection se umístilo na 20. místě v UK Albums Chart a v letech 1985 a 1986 v něm strávilo dvanáct týdnů. Album také dosáhlo vrcholu na #83 v Austrálii.
V roce 1988 dosáhlo album Just for You na #51 v UK Albums Chart. V roce 1994 se Keel a Judy přestěhovali do Palm Desert v Kalifornii. Keelovi se aktivně účastnili charitativních společenských akcí a každoročně se účastnili golfového turnaje Howard Keel Golf Classic v golfovém klubu Mere v anglickém hrabství Cheshire, který vybíral peníze pro Národní společnost pro prevenci týrání dětí (NSPCC). Keel se této akce účastnil po mnoho let až do roku 2004.