Jak bylo oznámeno v předchozím příspěvku, od nynějška se budou jednou za čas objevovat příspěvky hostujících vědců, a to jak mladších, tak starších. Tento příspěvek napsal Leonardo Ridolfi z IMT School for Advanced Studies v Lucce. Leonardův nejnovější pracovní článek najdete zde:
Francouzská ekonomika v dlouhém období. A study on real wages, working days and economic performance from Louis IX to the Revolution (1250-1789)
Tato práce řeší mezeru v literatuře týkající se životní úrovně v předindustriální Francii.
Zatímco tradičně měl výzkum výrazně lokalizovaný charakter a zaměřoval se na zkušenosti konkrétních regionů nebo na to, co by se dalo nazvat „lokální ekonomikou“, dodnes neexistuje konsolidovaná představa o dlouhodobém vývoji mezd a cen z širší národní perspektivy.
Na základě cenných příspěvků, které nabídlo mnoho zpracovatelů údajů o mzdách a cenách ve Francii, a jejich zdokonalení je tato studie pokusem poskytnout solidní empirickou charakteristiku hlavních makroekonomických agregátů předindustriální Francie a vysledovat hlavní obrysy hospodářského růstu v zemi od fáze raného formování státu až po revoluci.
V první části, která se ponořila do rozsáhlého souboru sekundárních a tištěných primárních pramenů, předkládáme nové řady reálných mezd mužských zemědělských a stavebních dělníků ve Francii v letech 1250-1789 (nyní aktualizované do roku 1860) podle metodiky „barebones basket“ Allena (2001).
Analýza poukázala na tři hlavní problémy.
První je, že naše řady poskytují jen malou podporu pro tvrzení, že před průmyslovou revolucí došlo k výraznému dlouhodobému zlepšení životní úrovně francouzských námezdních pracovníků. Reálné mzdy totiž nevykazovaly v období od 13. do poloviny 19. století žádné podstatné trendové zlepšení.
Zadruhé, odhady ukazují, že v období 1350-1550 došlo k nárůstu a upevnění rozdílu reálných mezd mezi Francií a Anglií i dalšími předními evropskými městy. Ještě v desetiletí před černou smrtí byl rozdíl reálných mezd mezi francouzskými a anglickými dělníky stavebního sektoru pozoruhodně nízký. O století později, v padesátých letech 14. století, měli francouzští stavební dělníci přibližně o 25 až 40 procent nižší příjem než jejich evropští kolegové.
Při porovnání reálných mezd francouzských zemědělců a jejich anglických kolegů jsem zjistil podobný vzorec a jen málo stop po francouzském „zlatém věku“ dělnictva. Po první fázi rychlé expanze po černé smrti totiž do 70. let 13. století rostly reálné mzdy méně a po kratší dobu než jinde v Evropě, kde se přírůstky blahobytu konsolidovaly téměř až do 50. let 14. století. Na podrobnější úrovni jsou podobné trendy patrné při srovnání Paříže a Londýna.
Jako první krok jsem rozložil bezprostřední příčiny tohoto rozdílu mezi cenami a mzdami. Zjistil jsem, že Francie a Anglie byly v období od 70. let 13. století do 50. let 14. století svědky podobných deflačních trendů. Přesto právě pokles francouzských stříbrných mezd (zřejmě způsobený poklesem výroby a sníženou poptávkou po pracovní síle zejména v nejhorších fázích stoleté války) a současný růst anglických mezd vysvětlují „tlumený“ malthusiánský cyklus reálných mezd ve Francii na rozdíl od „plného“ malthusiánského cyklu, který zažila Anglie a střední a severní Itálie.
Obrázek 1: Reálné mzdy
Poznámky a zdroje: Francouzští dělníci: tato studie (aktualizovaná verze práce). Anglie: Clark (2005).
Nakonec, i když jsou demografické údaje před 50. lety 15. století kusé, je možné v souladu s malthusiánskou interpretací tvrdit, že dynamika mezi reálnými mzdami a počtem obyvatel se vyznačovala dlouhodobým inverzním vztahem. Nicméně i když se zdá, že tento mechanismus obecně platí, přinejmenším do poloviny sedmnáctého století lze zjistit oslabení inverzního vztahu. Dlouhá fáze demografické expanze, díky níž se počet obyvatel od roku 1600 do poloviny 19. století téměř ztrojnásobil, byla totiž doprovázena mírným poklesem nebo výraznou stagnací reálných mezd.
Druhá část poskytuje širokou charakteristiku pracovní doby v předindustriální Evropě se zaměřením na tři časové dimenze: kalendářní pracovní rok odpovídající kalendářnímu roku po odečtení všeobecných svátků a náboženských slavností; skutečný pracovní rok a implikovaný pracovní rok definovaný jako roční počet pracovních dní potřebných k tomu, aby muž živitel rodiny uživil fiktivní pětičlennou rodinu (Allen a Weisdorf 2011).
Vzhledem k nedostatku přesvědčivých důkazů o intenzitě práce dělníků zaměstnaných v zemědělství jsem se zabýval zkušenostmi stavebních dělníků na stavbách, které poskytují nové odhady trendů kalendářního, skutečného a implikovaného pracovního roku ve Francii a Anglii od čtrnáctého do osmnáctého století.
Analýzou společného vývoje těchto tří dimenzí času a porovnáním vzorců změn využívání času a jejich reakcí na změny institucionálních a tržních podmínek jsem identifikoval dva odlišné režimy pracovitosti, které charakterizují Francii a Anglii v předindustriální éře.
Ve Francii byl roční počet dnů, které potřeboval muž-živitel rodiny k zajištění své rodiny (implikovaný pracovní rok), vyšší než skutečný počet odpracovaných dnů za rok, což znamená, že k zajištění základní úrovně spotřeby bylo nutné zapojení žen a dětí do pracovního procesu a také přítomnost dalších zdrojů mimopracovních příjmů. Z toho vyplývá, že expanze nabídky práce byla primárně vyvolána zvyšováním inflace a ekonomickými obtížemi (obrázek 2).
Obrázek 2: Francouzský případ
Zdroje: Kalendář, skutečný a předpokládaný pracovní rok: tato studie.
Poznámky: Přebytek (deficit) pracovních sil: Kladný (záporný) rozdíl mezi skutečným a implikovaným pracovním rokem (stínovaná oblast).
Naopak jsem našel důkazy o existenci dvou fází, kdy angličtí pravidelní stavební dělníci dodávali na trh více pracovních dnů, než vyžadovala základní obživa domácnosti (obrázek 3).
První epizoda se odehrála mezi lety 1400 a 1500, zatímco druhá odpovídá industriální revoluci, kterou původně popsal De Vries (2008).
Předkládám několik hypotéz, které osvětlují původ těchto fází nadbytečného pracovního vstupu a jejich důsledky pro strukturu spotřeby a výroby. Tyto epizody se lišily ve dvou zásadních ohledech.
První je, že vznikly na základě odlišné dynamiky.
Zejména epizoda nadbytečného pracovního vstupu, kterou De Vries lokalizoval do 17. století v Anglii a Nízkých zemích, vycházela z nárůstu skutečného pracovního zatížení a současného poklesu požadavků na práci nezbytnou pro obživu rodiny v kontextu postupného rozšiřování hranic pracovních možností.
Naproti tomu epizoda nadbytečného pracovního vstupu zjištěná v období po morové epidemii byla charakterizována soudobým snížením skutečného, kalendářního a implikovaného pracovního roku.
Obecně přijímaná moudrost by naznačovala, že dělníci měli zcela (nebo z velké části) kompenzovat povánoční zvýšení reálných mzdových sazeb snížením nabídky práce přibližně ve stejné výši spotřebovávající značnou část jejich zvýšené kupní síly ve formě volného času (Blanchard 1994). Skutečná pracovní zátěž se však snížila mnohem méně, než by vyplývalo ze současného růstu reálných mzdových sazeb. Toto neúplné přizpůsobení, které odráželo spíše nepružnou nabídku práce stavebních dělníků, mohlo záviset na dvou hlavních faktorech.
Prvé, existence technických požadavků a institucionálního nastavení, včetně rytmu stavebního procesu, restů diktovaných kalendářním pracovním rokem, jakož i náborových schémat dodavatelů a organizačních forem podnikatelů, omezovala dobrovolné snižování skutečného pracovního zatížení.
Druhé, neúplná reakce skutečného pracovního zatížení mohla odrážet vznik nového postoje ke kvalitnější spotřebě ze strany rostoucího podílu dělníků (zdánlivě kvalifikovaných a městských), který „napodoboval menší šlechtu“ (Dyer 1988).
V tomto ohledu měly tyto epizody různé důsledky pro vztah mezi nabídkou práce, spotřebou a výrobou.
Fáze přebytku pracovních sil v Anglii sedmnáctého století byla zřejmě spojena se spotřebitelskou revolucí (Allen a Weisdorf 2011) a lze ji považovat za přechod od tradičního spotřebního uskupení k širšímu a modernějšímu, které zahrnovalo koloniální výrobky a luxusní zboží (De Vries 2008).
Epizoda nadbytečných pracovních vkladů v pozdně středověké Anglii se nevyznačovala tím, že by se do spotřebního koše dostávalo více a více nových položek, ale zřejmě probíhala souběžně s přesunem spotřebních voleb v horizontu tradiční spotřeby, který odrážel strukturální změny v ekonomice po černé smrti a snahu rostoucí části obyvatelstva o vyšší výživový standard méně závislý na obilovinách a méně kvalitních potravinách (Dyer 1988).
Z hlediska výroby, zatímco ve fázi přebytku pracovních sil v 17. století došlo ke vzniku a konsolidaci nových odvětví mimo zemědělství, se první epizoda (zdánlivě nezpůsobila, ale) časově shodovala s přesunem zemědělství z orné půdy na pastviny. Tento proces je v souladu s velkým množstvím empirických důkazů dokumentujících změny ve vyživovacích režimech během čtrnáctého a patnáctého století.
Obrázek 3: Anglický případ
Zdroje: Kalendářní rok: tato studie. Předpokládaný pracovní rok: Allen a Weisdorf (2011). Skutečný pracovní rok: Období 1300-1559: tato studie. Mezi lety 1560 a 1732: Clark a Van DerWerf (1998) a do roku 1750: Voth (2001), jak je uvedeno v tabulce 2 v Allen a Weisdorf (2011).
Poznámky: Přebytek (deficit) pracovních sil:
Nakonec v poslední části uvádím nové odhady zemědělské a celkové produkce na obyvatele ve Francii v letech 1280-1789 pomocí přístupu založeného na poptávce. Ze studie vyplývá, že HDP na obyvatele nevykazoval v tomto období žádné podstatné trendové zlepšení. V době smrti krále Filipa Velikého v roce 1314 byla Francie vedoucí ekonomikou v Evropě a produkce na obyvatele dosahovala v průměru 900 dolarů ročně. Téměř o pět století později, na počátku 18. století, se tato hranice v podstatě nezměnila a HDP na obyvatele mírně přesahoval 1000 dolarů, což byla přibližně polovina úrovně zaznamenané v Anglii a Nízkých zemích (obrázek 4).
Tyto odhady dokumentují kvantitativně a souhrnně to, co bylo dříve známo pouze kvalitativně nebo pro některé regiony z klasických děl francouzské historiografie (Goubert 1960; Le Roy Ladurie 1966), a nabízejí tak podporu Le Roy Ladurieho (1977) charakteristice předindustriální francouzské ekonomiky jako stagnujícího systému bez růstu.
Přesto byl HDP na obyvatele velmi volatilní a zažíval četné vrcholy a poklesy střídající fáze hospodářské krize s obdobími hospodářské expanze. Patří k nim „výkvět“ hospodářského růstu, k němuž došlo mezi 80. a 70. lety 12. století, a růstový trend od poloviny 16. století, který probíhal souběžně s konsolidací francouzského státu a otevřením nových obchodních cest z Evropy do Asie a Ameriky.
Celkově naše odhady naznačují, že vývoj HDP na obyvatele ve Francii lze vhodně interpretovat jako mezipřípad mezi úspěšným příkladem Anglie a Nízkých zemí a upadajícími modely střední a severní Itálie a Španělska. Jelikož Francie není ani jižní, ani severní zemí, zdá se, že její růstové zkušenosti odrážejí tuto geografickou heterogenitu.
Obrázek 4: HDP na obyvatele v Evropě
Zdroje: Anglie: Broadberry et al. (2011); Francie: tato studie; Nizozemsko: van Zanden a van Leeuwen (2012); Itálie: Malanima (2011); Portugalsko: Palma a Reis (2016); Španělsko: Španělsko: Álvarez-Nogal a Prados de la Escosura (2013); Švédsko:
Allen, Robert C. „The great divergence in European wages and prices from Middle Ages to the First World War“. Explorations in economic history 38, no. 4 (2001): 411-447.
Allen, Robert C., and Jacob Louis Weisdorf. „Existovala ‚průmyslová revoluce‘ před průmyslovou revolucí? An empirical exercise for England, c. 1300-1830“. The Economic History Review 64, č. 3 (2011): 715-729.
Álvarez-Nogal, Carlos a Leandro Prados de la Escosura. „Vzestup a pád Španělska (1270-1850)“. The Economic History Review 66, č. 1 (2013): 1-37.
Blanchard, Ian. Práce a volný čas v historické perspektivě, třinácté až dvacáté století: Papers Presented at Session B-3a of the Eleventh International Economic History Congress, Milan, 12.-17. září 1994. No. 116. F. Steiner, 1994.
Broadberry, Stephen et al. „British Economic Growth, 1270-1870: An Output-Based Approach“, London School of Economics, 2011. http://www2.lse.ac.uk/economicHistory/whosWho/profiles/sbroadberry.aspx.
Clark, Gregory a Ysbrand Van Der Werf. „Work in progress? Průmyslová revoluce“. The Journal of Economic History 58, č. 3 (1998): 830-843.
Clark, Gregory. „The condition of the working class in England, 1209-2004“. Journal of Political Economy 113, č. 6 (2005): 1307-1340.
De Vries, Jan. The industrious revolution: consumer behavior and the household economy, 1650 to the present. Cambridge: Cambridge University Press, 2008.
Dyer, Christopher. „Změny ve stravování v pozdním středověku: případ žňových dělníků“. The Agricultural History Review (1988): 21-37.
Goubert, Pierre. Beauvais et le Beauvaisis de 1600 à 1730: contribution à l’histoire sociale de la France du XVIIe siècle: atlas (cartes et graphiques). Paris: SEVPEN, 1960.
Le Roy Ladurie, Emmanuel. Les paysans de Languedoc. Vyd. 2 svazky. Paris: SEVPEN, 1966.
Le Roy Ladurie, Emmanuel. „Nehybné dějiny.“ Social Science History 1, č. 2 (1977): 115-136.
Malanima, Paolo. „Dlouhý úpadek vedoucí ekonomiky: V letech 1300-1913: HDP ve střední a severní Itálii“. European Review of Economic History 15, č. 2 (2011): 169-219.
Palma, Nuno a Reis, Jaime. „Od konvergence k divergenci: Portugalská demografie a hospodářský růst v letech 1500-1850“ (13. září 2016). Dostupné na SSRN: https://ssrn.com/abstract=2839971 nebo http://dx.doi.org/10.2139/ssrn.2839971
Schön, Lennart a Olle Krantz. „Švédská ekonomika v raném novověku: konstrukce historických národních účtů“. European Review of Economic History 16, č. 4 (2012): 529-549.
Van Zanden, Jan Luiten a Bas Van Leeuwen. „Persistent but not consistent: The growth of national income in Holland 1347-1807“. Explorations in economic history 49, č. 2 (2012): 119-130.
Voth, Hans-Joachim. „The longest years: new estimates of labour input in England, 1760-1830 [Nejdelší léta: nové odhady pracovních vstupů v Anglii v letech 1760-1830].“ (česky). The Journal of Economic History 61, no. 4 (2001): 1065-1082.