(CNN) Svržený egyptský silák Hosni Mubarak, který vládl své zemi železnou pěstí téměř tři desetiletí, zemřel, uvedl v úterý jeho syn. Bylo mu 91 let.
„Vskutku, „Alláhovi patříme a k Alláhovi se vrátíme“. Můj otec, Husní Mubarak, dnes ráno zemřel,“ napsal Alaa Mubarak na Twitteru s použitím běžné muslimské modlitby.
Během 29 let u moci Mubarak přežil potenciální atentátníky i špatné zdraví, potlačil sílící islamistické radikální hnutí a udržel mírovou smlouvu se sousedním Izraelem, kvůli které byl jeho předchůdce zabit.
Mubarak byl v době své smrti na jednotce intenzivní péče ve vojenské nemocnici v Káhiře. Podle tweetu jeho syna Alaa Mubaraka byl operován 23. ledna.
Egypt ve středu uspořádal Mubarakův vojenský pohřeb, v jehož čele krátce stanul prezident Abdel Fattah el-Sisi.
Sisi byl součástí vojenské rady, která převzala moc po Mubarakově sesazení v roce 2011. Kráčel za rakví zahalenou vlajkou spolu s bývalými ministry z Mubarakovy éry a Mubarakovými syny Gamálem a Aláou.
Silně střežený pohřeb se konal v mešitě Al-Mošír Tantáví, pojmenované po bývalém Mubarakově ministru obrany Mohamedu Husajnovi Tantávím, který po Mubarakově svržení v roce 2011 vedl vojenskou radu.
Sovětsky vycvičený pilot bombardéru se stal jedním z předních spojenců USA na Blízkém východě, obdržel desítky miliard dolarů americké vojenské pomoci a pokračující dodržování dohod z Camp Davidu s Izraelem jeho vládou bylo základním kamenem tzv. studeného míru mezi dříve válčícími sousedy.
Po vzpouře v Tunisku v lednu 2011, která odstartovala povstání arabského jara, se však demonstranti v ulicích Káhiry postavili proti pořádkové policii a armáda odmítla zasáhnout v jeho prospěch. Mubarak v únoru předal moc vojenské radě a odešel do ústraní v letovisku Šarm aš-Šajch.
Prezident Abdel Fattah al-Sisi (uprostřed), bývalý prozatímní prezident Adly Mansur (druhý zleva) a Mubarakovi synové Alaa a Gamal se účastní pohřbu. Po svém odstoupení strávil Mubarak několik měsíců před soudem, kde byl obviněn ze zločinů včetně korupce, zneužití moci a spiknutí s cílem zabít protestující, kteří proti němu povstali. Všechna obvinění popíral, neprojevil žádnou lítost a nepronesl žádná slova lítosti nad těmi, kteří byli zabiti nebo zraněni.
Křehký Mubarak se většiny soudního procesu účastnil na nosítkách a podle sdělení jeho advokátů trpěl různými oběhovými potížemi a rakovinou žaludku. Když proces v následujícím roce skončil, bývalý prezident odmítl možnost promluvit.
Ačkoli prokurátoři požadovali, aby byl Mubarak v případě uznání viny oběšen, byl místo toho odsouzen na doživotí. Mnozí Egypťané tento trest odsoudili jako příliš mírný a požadovali nejvyšší odplatu za to, co považovali za léta ponižování ze strany autoritářského vůdce.
Egyptská čestná stráž doprovází rakev během Mubarakova pohřbu. Kdysi národní hrdina
Pro muže, který svou politickou kariéru začal jako národní hrdina, to byl tvrdý pád z nemilosti. Mubarak se narodil v roce 1928 ve městě Kafr-el Meselha v deltě Nilu, v 21 letech absolvoval egyptskou národní vojenskou akademii a nastoupil k letectvu. V roce 1966 se stal ředitelem letecké akademie a první úspěchy egyptských pilotů proti Izraeli v Jomkipurské válce v roce 1973 mu přinesly uznání.
V roce 1975 ho tehdejší prezident Anvar Sadat jmenoval viceprezidentem. V této funkci Mubarak řídil každodenní chod vlády a uvolnil Sadatovi místo, aby se mohl věnovat mezinárodním záležitostem – zejména své mírové předehře k Izraeli v roce 1977, která vedla k dohodě z Camp Davidu v roce 1978 a k získání Nobelovy ceny míru.
V roce 1981 však Sadat zemřel v krupobití střelby na vojenské přehlídce, zabit islamistickými bojovníky z vlastních řad, které rozzlobila egyptsko-izraelská dohoda.
Mubarak (vpravo) složil 14. října 1981 přísahu jako nástupce Anvara Sadata a stal se čtvrtým egyptským prezidentem. Po nástupu do funkce bylo jedním z prvních Mubarakových kroků potvrzení přistoupení Egypta k dohodám. Poté vyhlásil výjimečný stav, který zakazoval nepovolená shromáždění, omezoval svobodu projevu a umožňoval policii věznit lidi na dobu neurčitou – a tyto pravomoci v následujících desetiletích hojně využíval. Po celou dobu své vlády byl mezinárodními pozorovateli obviňován ze závažného porušování lidských práv.
V roce 1986 egyptská armáda krvavě potlačila vzpouru branců polovojenských jednotek a v 90. letech, kdy džihádisté provedli řadu útoků na turisty, bylo do vězení uvrženo odhadem 30 000 lidí. Mubarak unikl několika pokusům o atentát, včetně obzvláště těsného pokusu v roce 1995, kdy islamističtí bojovníci zahájili palbu na jeho kolonu na celoafrické konferenci v Etiopii.
Železný stisk nad obyvatelstvem
V té době však Egypt zůstal klíčovým spojencem Západu, ročně dostával americkou vojenskou pomoc ve výši více než 1 miliardy dolarů a přispěl vojáky do Američany vedené koalice, která v roce 1991 vyhnala Irák z Kuvajtu.
Mubarak a americký prezident Bill Clinton pořádají v roce 1995 společnou tiskovou konferenci. V té době byl klíčovým spojencem Západu. Mubarak se však postavil proti americké invazi do Iráku v roce 2003 a nakonec byl frustrován z krachujících izraelsko-palestinských mírových rozhovorů, v nichž hrál hlavní roli. A Washington stále více kritizoval jeho železnou kontrolu nad obyvatelstvem, zejména po volbách v letech 2005 a 2010, které byly vnějšími pozorovateli široce kritizovány.
Přestože se v posledním desetiletí jeho vlády hospodářský rozvoj zrychlil, ve venkovských oblastech se až 40 % Egypťanů stále utápělo v chudobě a oficiální míra nezaměstnanosti dosahovala téměř 10 %. Tyto podmínky napomohly protestům, které ho svrhly, stejně jako v případě tuniského povstání, které odstartovalo arabské jaro.
Do posledních dnů své vlády se Mubarak bránil jmenování viceprezidenta, čímž zpochybnil nástupnictví ve vedení Egypta. Mladší syn Gamál byl v pozdějších letech považován za jeho pravděpodobného nástupce, ale toto ujednání nebylo nikdy formálně stvrzeno. Když povstání zesílilo, obrátil se Mubarak na svého dlouholetého šéfa špionáže Omara Sulejmana – osobnost, které západní kruhy důvěřovaly kvůli její pomoci v boji proti teroristickému hnutí al-Káida, ale doma se jí všichni obávali.
Mubarak jmenoval Sulejmana viceprezidentem 29. ledna 2011. Dne 10. února, kdy protesty každým dnem sílily, oznámil, že přenáší velkou část svých pravomocí na svého zástupce, ale slíbil, že zůstane u moci.
Uspořádání trvalo sotva jeden den. Dne 11. února Sulejman v jednominutovém televizním projevu oznámil Mubarakovu rezignaci a předal moc ozbrojeným silám.
Odsouzen kvůli vraždám
Během následného zadržení a soudního procesu konečně vyšly najevo jeho zdravotní problémy, o nichž se dlouho spekulovalo. Operace v Německu v roce 2010, údajně kvůli odstranění žlučníku, byla ve skutečnosti kvůli rakovině žaludku, uvedli jeho právníci. Operace byla rozsáhlá a Mubarakovi byla odstraněna i část slinivky břišní a výrůstek na tenkém střevě; rakovina přesto rostla.
Mubarak viděn v kleci v káhirské soudní síni během procesu v roce 2012. Dnes po vynesení rozsudku v roce 2012 úředníci uvedli, že Mubarakův zdravotní stav se ve vězení zhoršuje. Problémy se srdcem donutily lékaře použít k jeho oživení defibrilátor. Několikrát byl připojen na umělou plicní ventilaci a upadl do kómatu.
Přežil však a během řady opakovaných soudních procesů byl zadržován ve vojenské nemocnici až do roku 2017, kdy byl nakonec nejvyšším egyptským odvolacím soudem zproštěn obvinění, že se podílel na zabíjení demonstrantů, ačkoli odsouzení za korupci zůstalo v platnosti.
V březnu 2017, více než šest let po protestech, které ho svrhly, byl Mubarak ve věku 88 let propuštěn z vězení.
V posledních letech Mubarakova života byl jeho majetek švýcarským soudem rozmrazen a jeho rodina se znovu shledala.
Muž, kterému se kdysi přezdívalo „poslední egyptský faraon“, prožil své poslední dny v relativním klidu a blahobytu a podle zpráv regionálních médií dělil svůj čas mezi vilu v luxusní káhirské čtvrti Heliopolis a přímořské sídlo v Šarm aš-Šajchu.