Homo naledi je starý jen 250 000 let – tady je důvod, proč je to důležité

Autor: Colin Barras

V roce 2013, Lee Berger z Witwatersrandské univerzity v Johannesburgu a jeho kolegové učinili mimořádný objev – hluboko v jihoafrickém jeskynním systému našli tisíce kostí patřících zcela novému druhu raného člověka – a nyní možná konečně víme, kdy tento druh žil a jak zapadá do našeho evolučního stromu.

V roce 2015 začalo být jasné, že nový druh, který dostal jméno Homo naledi, se nepodobá ničemu, co vědci objevili předtím. Přestože části jeho kostry vypadaly shodně s anatomií našeho moderního člověka, měl některé rysy, které byly nápadně primitivní – včetně lebky, která byla jen o málo větší než lebka šimpanze.

Berger a jeho kolegové však měli problém určit, jak staré fosilie H. naledi jsou. Bez této informace se většina ostatních badatelů shodla, že skutečný význam H. naledi pro pochopení evoluce člověka je nejasný. Odhady se pohybovaly od stáří 2 miliony let až po stáří 100 000 let.

Dnes se objevila zpráva, že Bergerův tým konečně našel způsob, jak datovat fosilie. V rozhovoru, který zveřejnil časopis National Geographic, Berger prozradil, že fosilie H. naledi jsou staré 300 000 až 200 000 let.

„To je překvapivě málo na druh, který stále vykazuje primitivní znaky, jež se vyskytují u fosilií starých asi 2 miliony let, jako je malá velikost mozku, zakřivené prsty a tvar ramen, trupu a kyčelního kloubu,“ říká Chris Stringer z Přírodovědného muzea v Londýně.

Na tomto místě se zabýváme některými důsledky tohoto oznámení, protože čekáme na úplné zveřejnění výsledků.

Proč trvalo tak dlouho stanovit stáří fosilií?

Zjistit, jak staré jsou fosilní kosti, může být překvapivě obtížné. Mnoho technik, které mohou vědci použít, vyžaduje izotopovou analýzu vzorků kostí. Berger a jeho kolegové se zdráhají tyto techniky používat, protože při nich dochází ke zničení malých vzorků vzácného fosilního materiálu.

Jinou možností je datovat horninu nebo sediment, který pokrývá vrstvu, v níž se fosilie nacházejí. Zejména starověké lávové proudy obsahují chemické znaky, které jsou ideální pro izotopové datování. Pozůstatky H. naledi však byly nalezeny v jeskyni, v níž se nenacházely žádné snadno datovatelné sedimentární vrstvy, které by fosilie pokrývaly.

Badatelé mohou také zjistit přibližné stáří fosilií na základě fosilních pozůstatků jiných druhů nalezených vedle nich, pokud již bylo stanoveno stáří těchto jiných druhů. V jeskyni, v níž byly fosilie H. naledi nalezeny, se však nenacházejí prakticky žádné kosti jiných druhů, takže tento přístup nepřichází v úvahu.

Jak tedy Berger a jeho kolegové zjistili stáří fosilií?

To zatím nevíme. Vědecké práce, v nichž bude tato informace odhalena, nebyly publikovány. V rozhovoru pro National Geographic je zmíněno, že Berger a jeho kolegové našli druhou jeskynní komoru, která obsahovala další pozůstatky H. naledi – možná se tyto další fosilie zachovaly v kontextu, který činí datování méně náročným.

Jestliže jsou fosilie staré 300 000 až 200 000 let, co to znamená?

Naši nejstarší předkové homininů žili nejméně před sedmi miliony let. První druhy, které se trochu podobaly moderním lidem, se objevily asi před dvěma až třemi miliony let.

Ale náš vlastní druh – Homo sapiens – se vyvinul asi před 200 000 lety.

Jestliže tedy H. naledi žil před 300 000 až 200 000 lety, je to pozoruhodný objev.

To znamená, že druh člověka s některými překvapivě primitivními rysy – včetně drobné lebky a mozku – přežil do relativně nedávné minulosti. Je možné, že se H. naledi dokonce mohl setkat s ranými příslušníky našeho druhu, H. sapiens. Dalo by se dokonce spekulovat, že jsme měli něco společného s jeho vymřením.

Pomůže nám toto stáří zjistit, kam H. naledi patří v evolučním stromu člověka?

Záleží asi na tom, koho se zeptáte. Čistě na základě jeho zvláštní anatomie se zdá, že H. naledi patří někam k samému základu „pravého lidského“ rodokmenu – tuto myšlenku naznačují některé studie fosilií.

Víme však, že první raní lidé se objevili před více než dvěma miliony let. Pokud je H. naledi starý pouhých 300 000 let, mohli by někteří badatelé namítnout, že nemůže patřit k základu našeho rodokmenu. Je totiž příliš mladý. Možná měl dokonce moderně vypadajícího předka a později se u něj vyvinuly primitivně vypadající rysy.

Ve skutečnosti je však stále ještě docela dobře možné, že H. naledi skutečně patří někam k základně našeho lidského evolučního stromu.

Tento druh se mohl vyvinout před více než dvěma miliony let jako jeden z prvních „pravých“ lidí a pak přežít v nezměněné podobě stovky tisíc let.

„Mohl by ležet blízko vzniku rodu Homo, což naznačuje, že se jedná o reliktní druh, který si zachoval mnoho primitivních znaků z mnohem dřívější doby,“ říká Stringer.

Berger o této možnosti hovořil již dříve. Říká, že H. naledi by mohl být jakousi lidskou verzí coelacanta – primitivní ryby s předky, která se poprvé objevila před 400 miliony let, ale která se dodnes vyskytuje v oceánech.

Existuje pro tuto myšlenku nějaký precedens v lidském fosilním záznamu?

Ano – potenciálně. Zhruba před deseti lety učinili vědci pracující na opačném konci světa, v Indonésii, další překvapivý objev: našli pozůstatky jiného dávného lidského druhu s malou hlavou velikosti šimpanze, který rovněž žil jen před několika sty tisíci lety. Dostal jméno Homo floresiensis – i když je známější pod přezdívkou „hobit“.

Výzkumníci se už léta přou o místo H. floresiensis v lidském rodokmenu. Minulý týden jedna práce oživila myšlenku, že H. floresiensis může mít kořeny ve velmi raném druhu člověka zvaném H. habilis, o kterém víme, že žil v Africe před více než dvěma miliony let.

Představa je taková, že populace H. habilis opustila Afriku asi před dvěma miliony let a postupně se přesunula přes Asii, až nakonec dosáhla Indonésie. Pokud je tato představa správná, spadá H. floresiensis navzdory svému mladému věku na jednu z nejnižších větví „pravého“ lidského rodokmenu, protože se vyvinul přímo z primitivního H. habilis.

Jinými slovy, druhy evolučně primitivních lidí by za určitých okolností mohly být schopny přežít stovky tisíc let.

„Existují zřejmé paralely s pozdním přežitím H. floresiensis v Indonésii, ale v tomto případě za jeho dlouhověkost pravděpodobně může ostrovní izolace,“ říká Stringer. „Jak to, že se srovnatelně podivný druh s malým mozkem udržel v jižní Africe, zdánlivě vedle ‚vyspělejších‘ lidí?“

Co se nakonec stalo s H. naledi?

Na tuto otázku zatím nemáme odpověď. Pokud jsou však fosilie skutečně staré jen 300 000 až 200 000 let, existuje přinejmenším jeden možný scénář. Náš druh, H. sapiens, se vyvinul v Africe asi před 200 000 lety. Pokud se tito raní H. sapiens dostali do jižní Afriky krátce poté, mohli přispět k vyhynutí H. naledi.

I pro tento případ existuje precedens. Fosilní záznamy z jiných částí světa ukazují, že H. sapiens opustil Afriku a postupně se rozšířil po Eurasii. Při tom se H. sapiens dostal do oblastí, které již byly osídleny dávnými lidmi – druhy jako neandertálci. Během několika tisíc let po příchodu H. sapiens do těchto nových oblastí původní druhy starověkých lidí vymizely, protože je H. sapiens zřejmě překonal.

Tento osud zřejmě postihl i hobita, H. floresiensis. Podle nejnovějších informací vyhynul před 50 000 lety – přibližně ve stejné době, kdy se do této části Indonésie dostal H. sapiens. H. naledi má možná tu pochybnou čest být nejstarším dávným lidským druhem, který byl vyhuben rozšířením našeho druhu. V tuto chvíli se však stále jedná o spekulaci.

Přečtěte si více: Homo naledi: Nezodpovězené otázky o nejnovějším lidském druhu

Více o těchto tématech:

• archeologie
• evoluce
• Afrika