Historie deskových her: Jaká byla první/nejstarší desková hra?

Jen v posledních několika letech obliba deskových her neustále roste. Tento trend nelze popřít a svědčí o něm rychlé vyhledávání na Googlu nebo pohled na množící se kavárny s deskovými hrami po celém světě. V roce 2012 deník The Guardian prohlásil, že nyní žijeme ve „Zlatém věku deskových her“, a uvedl každoroční nárůst trhu o více než 40 %.

Široký zájem o deskové hry a okolní kulturu lze jistě připsat na vrub internetu, který posílil fanouškovské stránky, masový prodej a dokonce i tvorbu financovanou z crowdfundingu. To je patrné ze statistik serveru Kickstarter, kde jsou deskové hry jednou z nejvíce financovaných kategorií crowdfundingových projektů. Na této „renesanci deskových her“ se podílí i YouTube, kde seriály jako Table Top Willa Wheatona vyvolávají opětovné nadšení pro hraní.

Nedávný nárůst popularity deskových her – a stolních her obecně – nás přiměl zamyslet se nad původem této volnočasové aktivity.

• Jaká byla první stolní hra?
• Kdy lidé začali hrát stolní hry?
• Jaké druhy her hráli lidé v průběhu věků (a po celém světě)?

Jak rychle zjistíte, jsem velký historický nerd a rád se dívám na historické precedenty myšlenek. Vítejte v mém historickém/deskovém nerdgasmatu. Doufám, že se u tohoto objevného pohledu do historie deskových her pobavíte – a snad se i něco naučíte!

Doba kamenná měla kameny, takže nejspíš i deskové hry

Trh deskových her je dnes plný nejrůznějších her: strategických, rolových, náhodných, triviálních, vzdělávacích, abstraktních atd. Seznam by mohl pokračovat dál a dál. Stále populárnější záliba v hraní her není novým fenoménem. Lidé hrají deskové hry již od doby kamenné (nebo možná ještě dříve), když lidé začali žít společně ve skupinách, přirozená touha po zábavě a soutěžení nevyhnutelně vedla ke vzniku prvních dovednostních, strategických a náhodných her.

Tato zábava sahá tisíciletí zpět a byla utvářena kulturou a tradicí, vyvíjela se v průběhu věků a objevovala se v mnoha podobách v celé lidské historii. Až se s přáteli nebo rodinou sejdete u stolu ke svému každotýdennímu hernímu posezení, pojďme se krátce podívat do historie a zjistit, kde mají původ některé z našich oblíbených her.

Prehistorické deskové hry? Díky, archeologie!

Hry existovaly už před psanou historií! Víte, že kostky byly úplně první hrou, která se kdy hrála? Kostky jsou velmi jednoduchá hra s různými pravidly a variantami, která mohla být vyrobena ze dřeva, kostí nebo kamenů.

Sofoklés tvrdil, že Palamedes vynalezl kostky kolem roku 1400 př. n. l., a skutečně, z tohoto období byly nalezeny kostky z krychlových kamenů a hlíny s čísly na povrchu. Ve skutečnosti byly kostky vyvinuty nezávisle na sobě mnoha starověkými kulturami po celém světě – a to již dávno předtím!“

Archeologové našli deskové hry pocházející již z doby kamenné. V pohřební mohyle Başur Höyük v jihovýchodním Turecku staré 5 000 let byla nalezena série 49 malých vyřezávaných malovaných kamenů. Jedná se o nejstarší nalezené herní předměty. Podobné kousky byly nalezeny v Sýrii a Iráku a ukazují na deskové hry pocházející z Úrodného půlměsíce.

Pokud to nevíte, Úrodný půlměsíc, známý také jako „kolébka civilizace“, se nachází na Blízkém východě, kde řeky Tigris, Eufrat a Nil vytvořily optimální podmínky, v nichž mohly vzkvétat nejstarší základy měst, vzdělanosti a rozvoje.

Další rané kostkové hry vznikaly pomalováním jedné strany plochých tyčinek. Tyto tyčinky se házely ve shodě, přičemž se počítaly namalované strany, které se ukázaly a tvořily hráčův „hod“. Mezopotámské kostky se vyráběly z různých materiálů, včetně vyřezávaných kloubních kostí, dřeva, malovaných kamenů a želvích krunýřů.

Vzhledem k nedostatku historické dokumentace je těžké říci, které hry se hrály skutečně jako první, ale archeologie objevila stopy, které nám mohou poskytnout obecnou představu o nejstarších hrách v historii lidstva.

Deskové hry ve starověku: Královská hra z Uru

Backgammon vznikl ve starověké Persii před více než 5000 lety. Šachy, pači a chaupar vznikly v Indii. Go a Liubo vznikly v Číně. Shax pochází ze Somálska. Bao (hra mancala) se dodnes hraje v celé východní Africe. Patolli pochází z Mezoameriky, kde ji hráli staří Aztékové, a Královská hra z Uru byla nalezena v královských hrobkách v Uru, které pocházejí z Mezopotámie asi před 4600 lety.

Královská hra z Uru

Starobylá královská hra z Uru je pravděpodobně nejstarší deskovou hrou (s deskou) na světě. Tato hra je stará nejméně 4500 let a hráli ji Sumerové na Blízkém východě. Jedná se o základní závodní hru (podobnou Backgammonu) s velmi jednoduchými pravidly, která však možná nepřekvapivě může mít nesmírně složité strategické mechanismy.

Historik Britského muzea Irving Finkle strávil roky výzkumem této záhadné hry a nakonec se mu podařilo rozluštit její pravidla. Nyní se dá hrát přesně a vypadá to, že je to docela zábava! Podívejte se na oficiální přehled hry Britského muzea zde:

Senet („hra na přihrávky“)

Egypťané hráli deskovou hru Senet (Senat nebo Sen’t), která byla předchůdcem Backgammonu. Není přesně známo, jak se tato hra hrála, ale populární domněnky odvodily některá obecná pravidla, abychom si ji my, moderní lidé, mohli vyzkoušet.
Senet je závodní hra, podobná královské hře z Uru a Backgammonu. Hrací deska byla rozdělena na čtverce s počítadly. Hráči házeli spíše tyčinkami než kostkami. Senet byl vyobrazen na fresce nalezené v Merknerově hrobce (3300-2700 př. n. l.).

Mehen („hra na hada“)

Také z předdynastického Egypta pochází hra zvaná Mehen. První doklady o hře Mehen jsou staré již 3000 let před naším letopočtem. Byla velmi oblíbená v období Staré říše a zůstala v oblibě po mnoho dynastií. Mehen se hrál na desce, která na první pohled vypadá jako šnečí ulita, ale ve skutečnosti představuje hada. Nejdetailnější hrací figurky měly tvar lva. Sada figurek obsahovala tři až šest herních dílků a několik malých kuliček.

Hadi a žebříky (200 př. n. l.): Hadi a žebříky vznikly v Indii jako hra založená na morálce, kdy postup po hrací desce měl děti poučit o dobru a zlu, přičemž šplhání po žebřících představovalo dobro a klouzání po hadech zlo.

Během britské okupace Indie se hra dostala na Západ, kde ji v roce 1943 upravil a přejmenoval Milton Bradley ve Spojených státech na „Chutes and Ladders“.

Mah Jongg („vrabci“ – předpokládá se, že je pojmenován podle Konfuciovy lásky k ptákům)

Mah Jongg neboli (Mahjong) je další starobylá hra, která se hraje dodnes, přestože je stará asi 4000 let! Jako přísně střežené tajemství čínské aristokracie se na Západě stala populární až ve 20. století.

Současná verze hry – hra pro čtyři hráče s kameny na desce – pochází z Číny z 20. let 20. století a má mnoho podobností s karetní hrou Rummy. Mahjong se obvykle hraje ve čtyřech lidech, přičemž se tahají a odhazují kameny s různými vzory, dokud jeden z hráčů nemá v ruce celou řadu výherních kombinací.

Když v Římě… hrát, jak hrají Římané? – Backgammon v římském stylu

Římané hráli hru zvanou Ludus Duodecim Scriptorum („hra na dvanáct čar“ nebo „hra na dvanáct značek“), která byla podobná modernímu Backgammonu. Římský císař Claudius byl údajně velmi náruživým hráčem hry Tabula, předchůdce hry Backgammon.

Ačkoli víme, že Římané měli tuto hru v oblibě, předcházela i Římské republice asi o 1500 let.

Ludus Latrunculorum („hra na zbojníky“)

Nedávno archeologové v Colchesteru ve Velké Británii objevili pozoruhodně zachovalou deskovou hru zvanou Latruncui nebo Ludus Latrunculorum („hra na zbojníky“). Zmínky o ní pocházejí již z Homérovy doby (12. století př. n. l.) a údajně se podobá šachům.

Tato hra byla již dříve objevena v kusech a částech po celé Římské říši (a ve výňatcích z latinské literatury), ale nikdy ne celá nebo připravená ke hře tak, jak byla nalezena v Colchesteru.

Vykopali kompletní hru o rozměrech 12 × 10 čtverců s 24 skleněnými figurkami, 12 bílými a 12 modrými. Vzhledem k omezeným pramenům je rekonstrukce pravidel hry obtížná, ale obecně se uznává, že se jedná o vojenskou taktickou hru. Historici her se dodnes přou o herní mechanismus tohoto archaického předchůdce strategických her.

Příklady starověkých deskových her

Veselí ve středověku: Kdyby lidé hráli stolní hry, NEbyl to „středověk“

• Hnefatafl
• Mancala – v Africe
• Devět mužů Morris

.

• Liška &Husa
• Pachisi / Ludo – v Indii
• Hra na husu
• Patolli

V raném středověku, bohatí sasští šlechtici hráli hry podobné našemu pojetí šachů. Historikové si nejsou jisti, kde a kdy byly Šachy vynalezeny, ale populární domněnky kladou jejich vynález do Indie v 6. nebo 7. století našeho letopočtu (nebo možná i dříve). Popularita hry nakonec vedla k tomu, že se v 10. století začala hrát i v Evropě.

Hnefatafl („královský stůl“): Vikingové hráli stolní hru Hnefatafl („královský stůl“)

Vikingové hráli stolní hru Hnefatafl („královský stůl“). Hnefatafl a mnoho variant taflu, které mají různé názvy, je hra, ve které je cílem jednoho hráče navést bílého krále na únikové pole, zatímco cílem černého je obklíčit ho a zajmout (černý hraje bez krále). Figury se pohybují ortogonálně, podobně jako věže v šachu, a zajetí probíhá obklíčením figury na dvou protilehlých stranách.

Jedná se v podstatě o abstraktní hru, která znázorňuje velmi specifický válečný scénář s nerovnými stranami. Jako abstraktní vojenská strategická hra je velmi podobná šachům, ale byla kritizována za pomalý útok a nerovnoměrné rozložení sil mezi účastníky.

Mancala (‚táhnout‘):

Důkazy o hrách Mancala byly nalezeny archeology v Aksumitské Etiopii v Matara (dnes v Eritreji) a Yeha (v Etiopii) a pocházejí z let 500 až 700 n. l.. Slovo mancala je odvozeno z arabského slova naqala, což znamená „pohybovat se“. Předpokládá se, že mankala se původně hrála se semeny nebo kameny a dírami vykopanými do hlíny, což dává smysl, když se zamyslíme nad tím, jak umisťování žetonů do děr napodobuje akt zasévání semen do země.

V agrárních civilizacích lze předpokládat, že mnoho her vycházelo z toho, co lidé dělali nejčastěji. Ať už šlo o zemědělství, válčení nebo lov, ukazuje se, že lidé hrají to, co znají! Existuje mnoho variant této hry a důkazy o deskových hrách mankala byly nalezeny v egyptských pyramidách, saharských ruinách a neolitických osadách v dnešní Keni.

Mimochodem, dobrým příkladem moderní hry „mankala“ je hra Pět kmenů. (Úžasná hra, která rozhodně stojí za doplnění vaší sbírky.)

Pět kmenů

• Pro 2 až 4 hráče
• Hra trvá 40 až 80 minut
• Hra, která je zábavná pro všechny

59 dolarů.99 41,99 $

Koupit na Amazonu

Nine Men’s Morris: Shakespeare nás informuje, že se hrálo na zemi

Archeologie nám nesmírně pomohla osvětlit deskové hry minulosti. Dokonce ještě v srpnu 2018 objevili archeologové v tajné hradní kryptě v Rusku středověkou deskovou hru! Ve skryté komoře na hradě Vyborg, který pochází ze 13. století, se nacházela cihla, na jejímž povrchu byl před vypálením vyleptán vzor připomínající mřížku.

Hra, která se na cihle hrála, je ve skutečnosti velmi dobře známá a pochází již z dob Římské říše. Má několik názvů, včetně Mill, Merrills a Cowboy Checkers, a velmi připomíná Nine Men’s Morris – hru, která stejně jako dáma a šachy zahrnuje protínající se čtverce a malé figurky, zvané „mužíčci“, které se zapojují do boje.

V tudorovské Anglii hrály vyšší třídy deskové hry, jako jsou šachy a backgammon (na vraku lodi Mary Rose byla nalezena sada backgammonů, totožná s moderní verzí).

Liška & Husa

O Tudorovcích je také známo, že hráli dámu (šachy) a lišku & Husa. Hra Fox & Geese, pravděpodobně příbuzná hnefataflu, pochází ze 14. století z Británie a jedná se o jednoduchou strategickou hru pro dva hráče, kde se liška snaží zlikvidovat husy, zatímco ty se ji snaží chytit do pasti.

Fox & Geese se hraje tak, že jeden hráč pohybuje liškou, zatímco druhý ovládá hejno hus. Liška může husy přeskakovat a chytat jednu po druhé, pokud je za nimi volný prostor. Husy se snaží zatlačit lišku do kouta a přitom se vyhnout sežrání. Liška vyhrává, pokud chytí všechny husy; husy, pokud se jim podaří lišku chytit do pasti.

Hra zůstala populární až do 17. století, kdy byla zavedena nová pravidla hry, díky nimž se stala populární během anglické občanské války. Později se během napoleonských válek v 18. století objevily více vojensky zaměřené hry, které se vyvinuly z lišky &Husy.

Pachisi / Chaupar / Ludo

Pachisi (Parcheesi, Parchisi, Parchisi, Parchesi; známá také jako pětadvacítka) je národní hra Indie. Název pochází z indického slova „pacis“, které znamená dvacet pět, což je nejvyšší skóre, které lze ve hře hodit.

Předpokládá se, že indický císař Akbar I. z říše Mogulů v 16. století hrál Chaupar s lidskými figurkami na velkých kurtech postavených z vykládaného mramoru. Seděl na plošině uprostřed kurtu a házel kravské mušle. Na červených a bílých čtvercích kolem něj se podle jeho pokynů pohybovalo 16 žen z harému oblečených v odpovídajících barvách.

Desky pačisi, jak se hraje na ulici, jsou často zhotoveny z látky, k určení tahů se hází 6 kravských mušlí a počítadla jsou vyrobena ze dřeva ve tvaru úlu. Pachisi je hra „kříž a kruh“, jejíž varianty se objevují po celém světě.

Původ pačisi a chauparu se ztratil v čase, ale nejisté důkazy naznačují, že formy této hry existovaly v indické oblasti nejméně od 4. století našeho letopočtu. Obě hry se od dob císaře Akbara téměř nezměnily.

Hra na husu

Hra na husu drží rekord jako první moderní komerční desková hra. Je spojována se starověkými spirálovými závodními hrami, jako byl egyptský Mehen, a s artefakty, jako byl minojský disk Phaistos.

Hra je jednoduchá závodní hra, která se řídí pouze hodem kostkou – herní figurky (často ve tvaru husy) se pohybují z vnější strany spirály směrem ke středu. Hru Husa („Gioco dell’Oca“), vynalezenou v Itálii již v roce 1500, daroval Francesco de Medici (1574-1587) španělskému králi Filipovi.

Ačkoli se jednalo spíše o hazardní hru určenou k čisté zábavě, objevily se i úpravy Hry na husu s výchovným účelem, kdy se hráči učili zeměpisu, historii a morálce. Její vliv přetrval až do 20. století, kdy se podobné závodní hry propojily s populární kulturou a aktuálními událostmi.

Nový svět, nové hry: Patolli

Hry se však neomezovaly jen na Starý svět. Existují důkazy o tom, že hry byly oblíbenou zábavou (přinejmenším mezi šlechtou a elitou) i v Novém světě! Například v Codexu Magliabecchiano jsou kresby aztéckého boha Macuilxochitla, jak dohlíží na hru známou jako Patolli.

Patolli hráli Aztékové v době příchodu Španělů do Mexika. Byla to hazardní hra a je zaznamenáno, že ji hráli šlechtici o vysoké sázky, například o drahé kameny a zlaté korálky.

Patolli (nebo patole) byla závodní hra na desce ve tvaru kříže. Figurky závodily po hrací ploše podle hodů pěti fazolí, které byly na jedné straně označené a na druhé hladké. Kompletní pravidla hry se nedochovala, ale historik deskových her R. C. Bell navrhl jejich věrohodnou rekonstrukci.

Příklady středověkých deskových her

Language FTW: A Linguistic Look at the History of Board Games

Anglický výraz pro „hru“ se během staletí jazykového vývoje, kterým prošly indoevropské jazyky, příliš nezměnil. Dokonce i při pohledu zpět až do třetího století je slovo v gótštině, „gamen“, pro moderního čtenáře stále rozpoznatelné.

Deskové hry v osvícenství a později (17.-19. století)

Tradiční hry, jako jsou šachy, dáma, backgammon a domino, se těšily oblibě i v období evropské renesance a osvícenství. S vynálezem knihtisku se objevily nové odrůdy her, například hry s náměty a tématy.

• Agon
• Konspirátoři
• Shogi
• Halma a Ugolki

Agon

Agon (neboli Stráž královny, Queen’s Guards, Royal Guards) je strategická hra pro dva hráče, která se hraje na šestiúhelníkové hrací desce o rozměrech 6×6×6 bodů.

Agon je možná nejstarší deskovou hrou hranou na šestiúhelníkové desce, která se poprvé objevila ve Francii již koncem 18. století. Největší popularity hra dosáhla o století později, kdy si ji oblíbili viktoriáni pro její kombinaci jednoduchých pravidel a komplexní strategie.

Conspirateurs

Conspirateurs (Spiklenci) je strategická desková hra pro dva nebo čtyři hráče, která byla pravděpodobně vynalezena v 18. století ve Francii. Pochází pravděpodobně z období po roce 1789 z období francouzských revolučních válek, „období horečné politické aktivity s frakcemi, které se proti sobě spikly“.

Konspirátoři se podobají hrám Halma, Ugolki, Čínská dáma a Salta v tom, že figurky přeskakují bez zajetí přes přátelské nebo nepřátelské figurky, aby si pomohly doběhnout na místo určení.

Šógi (japonské šachy)

Ko Šógi („široké šachy“) je velkoplošná varianta šógi neboli japonských šachů. Hra pochází z přelomu 18. a 19. století a je založena na xiangqi a go stejně jako shogi. Zásluhy za její vynález se připisují konfuciánskému učenci Ogjü Soraiovi.

Tori šógo (‚ptačí šachy‘) je varianta šógi (japonských šachů), kterou vynalezl v roce 1799 Toyota Genrjú, přestože se tradičně připisuje jeho mistru Ōhaši Sóeimu. Poprvé byla publikována v roce 1828.

Hra se hraje na šachovnici 7×7 a používá pravidlo kapky; je to jediná tradiční varianta šógi, která tak činí. Jedná se o jednu z nejoblíbenějších variant šógi, jejíž popularita přetrvala až do dnešních dnů! V 90. letech 20. století a na počátku 21. století se dokonce konaly turnaje v Londýně a Roystonu.

Halma a Ugolki

Halma (z řeckého slova znamenajícího „skok“) je strategická desková hra, kterou v roce 1883 vynalezl George Howard Monks, americký hrudní chirurg z Harvardovy lékařské fakulty.

Herní deska je šachovnicová a je rozdělena na 16 × 16 políček. Figurkami mohou být malé dámy nebo počítadla, případně dřevěné nebo plastové kuželky či panáčci připomínající malé šachové pěšce. Barvy figurek jsou obvykle černá a bílá pro hry dvou hráčů a různé barvy nebo jiné odlišení při hrách pro čtyři hráče.

Ugolki je varianta hry Halma, která se obvykle hraje na desce s mřížkou 8×8 a 16 herními figurkami na hráče. Uvádí se, že byla vynalezena v Evropě koncem 18. století.

Díky jednoduchosti pravidel a složitosti strategie je zřejmé, že šachy přetrvaly zkoušku časem. V roce 1851 se v Londýně konal první mezinárodní šachový turnaj.

Příklady osvícenských deskových her

Deskové hry ve dvacátém století: Ve 20. století dochází k vynálezu známějších her, jako jsou Scrabble, Risk, Trivial Pursuit, Hra o život, Cluedo (nápověda), Sorry, Civilizace, Candyland a Pictionary. Tyto hry byly pravděpodobně základem vaší domácnosti, když jste vyrůstali, a s největší pravděpodobností jsou příčinou vaší dnešní lásky (nebo extrémní nenávisti) k deskovým hrám.

Počátky hry Monopoly

Jednu z nejznámějších deskových her vynalezla v Americe v roce 1903 žena jménem Lizzie Magie. Jmenovala se The Landlord’s Game a hrála se na čtvercové hrací desce, která měla po obvodu různé „nemovitosti“, jež si hráči mohli koupit za různé částky. Měla také vězení, železnici, veřejné služby… zní vám to povědomě?“

Lizzie chtěla poukázat na to, jak poplatky za nájem činí majitele nemovitostí bohatými, zatímco nájemníky chudými, a připravit děti na nespravedlnost života dospělých. LOL. Takže teď už víme, proč je Monopol kořenem všech domácích sporů.

Závěr: Hra je v plném proudu!

Deskové hry jsou nyní plnohodnotným průmyslovým odvětvím s profesionálními hráči, webovými pořady, webovými seriály o RPG, návody a hraním na YouTube, nezávislými hrami, které se zapsaly do historie rekordním crowdfundingem, a festivaly věnovanými výhradně deskovým hrám.

Trh se neustále rozrůstá o společnosti specializující se na příslušenství k deskovým hrám, regály, úložné prostory, ochranná pouzdra, systémy pro bodování mobilních aplikací a hudební partitury!

Není to špatné, když si uvědomíte, že před zhruba 7 000 lety jsme měli jen klacky, kameny a pár kloubních kostí.

Možná je to jen můj pocit, ale na kontinuitě lidské zkušenosti, zejména té pozitivní, která ukazuje lidstvo v jeho nejpřístupnější podobě, je něco hluboce uklidňujícího. Naši dávní předkové se od nás možná v mnohém lišili, ale stále nás spojuje pospolitost deskových her, která nám pomáhá pochopit národy minulosti.

Všichni jsme součástí stejného společenství, které se v průběhu věků bavilo deskovými hrami, stále hraje varianty dávných her a bude i v budoucnu soutěžit, taktizovat, socializovat se a spolupracovat prostřednictvím úžasného, přizpůsobivého a nadčasového média deskových her.