Hiphopový průkopník přišel o nohu. The Optimism Remains

Mix rozmanitých videoklipů, frenetických živých vystoupení, nádherně neurvalých rozhovorů a neuctivé komedie udělal z žoviálního Browna oblíbenou hvězdu a z pořadu jmenování diváků. Později se stal populárním dýdžejem v newyorských rozhlasových stanicích Hot 97 a Power 105 a losangeleské The Beat a v současné době moderuje pořad o zdraví a wellness The Doctor’s Appointment v rádiu LL Cool J’s Rock the Bells Radio na SiriusXM.

Přibližně v roce 2007 se však u Browna objevila cukrovka 2. typu, což odstartovalo řadu zdravotních příhod včetně amputovaného prstu na noze, několikanásobného zranění nohy a slepoty. Od té doby s touto nemocí bojuje a jeho rodina založila stránku GoFundMe, aby pomohla vybrat peníze na Brownovy nedávné účty za lékařskou péči a následnou rekonvalescenci.

Hiphopový průkopník však zdaleka není zachmuřený, v rozhovoru pro Rolling Stone zůstává optimistický, zdůrazňuje svou duchovní stránku a zároveň se snaží pilně dodržovat přísnou dietu, která snižuje závažnost některých jeho onemocnění.

Především, jak se celkově cítíte po fyzické i emocionální stránce?
Cítím se dobře. Docela dobře. Jsem velmi požehnaný a někdy je ztráta plusem. Právě teď jsem na nohou a chodím, takže většina lidí je touto zprávou zaskočena. Věděli jsme, že jsem nemocná, protože jsem byla týden od týdne nemocnější. Ale řeknu to velmi jednoduše: Jsem velmi duchovně založený člověk. Jsem velmi bohabojný člověk. A jestli je tohle hlavní plán, tak udělal, co chtěl. Je to mimo mou kontrolu. V březnu jsem byl požehnán; zvrátil jsem svou cukrovku. Uvidíme, co se stane. Všechny modlitby a požehnání nechte na něm, protože on je ten, kdo to má na starosti, ne já. Ten duch to má na starosti.“

Když jste poprvé dostal protézu nohy, bylo těžší nebo snazší naučit se na ní chodit, než jste si myslel?“
Mně to přišlo tak přirozené, jako když tam mám nohu, jakmile pochopíte, jaký je to postup. A je to proces, kdy musíte nosit věc, která se jmenuje Stump Shrinker, abyste ji tam dostal. Takže většinu času předtím jsem čekal, až se vyndají svorky. Jakmile svorky vyndali a řekli: „Dobře, zkusíme to,“ nasadil jsem si to a vstal jsem. Doktoři si říkali ,,Počkejte, cože?“

Mám pocit, že mě pravá noha nebolí. Než jsem tam šel, chodil jsem na bolest a můj doktor mi řekl: „Vy máte tak vysokou toleranci bolesti, že nikomu neřeknete, když vás něco bolí.“ A tak jsem si říkal: „To je v pořádku. Řekla jsem: „Ne, řekla bych vám to, ale nemyslím si, že je to tak zlé.“ Řekla jsem, že je to tak zlé. Můžu si kleknout na koleno. Ráno s ním cvičím, nemám žádné problémy.“

„Lidé se mě pořád ptají: „Máš deprese?“ „Ne, nemám,“ odpověděl jsem. Já říkám: „Deprese z čeho?“

Vraťme se o kousek zpátky. Váš zdravotní stav se začal zhoršovat někdy kolem roku 2007, že?
Ano, tehdy mi amputovali prst na levé noze. Šlápl jsem na schodech na koberec a udělal jsem něco, co svým dětem říkám, aby nedělaly: Nechoď bez pantoflí. Tak jsem se snažila být rychlá a šlápla jsem na ten háček a říkala jsem si, aha, prostě si dám nějaký neosporin nebo antibiotický krém a tím to bude vyřešené. O několik týdnů, pak o několik měsíců později jsem byl pořád nemocný, abych zjistil, že mám infekci. Tehdy jsem zjistila, že mám cukrovku.

Jaký byl váš režim, abyste se s nemocí vyrovnala?
Četla jsem hodně knih. Mluvil jsem s jedním skvělým mužem, který zemřel, jmenoval se Dick Gregory, a ten se mě snažil vést a nasměrovat na určitou cestu. Nemůžu jíst hamburgery, steaky, hot dogy ani slaninu; věci, které mám rád. A tak jsem prostě přestal. A když jsem přestal, přešel jsem na vegetariánskou stravu, která se týkala spíše fazolí a salátů. Mám chvíle, kdy se tomu vymykám? Určitě. Miluju kousky dobré pizzy, ale přešla jsem na květákovou pizzu. Přestala jsem pít jakékoliv limonády, čaj nebo kávu. Piju jen vodu. A to všechno nastartovalo ten proces zvratu a pomohlo mi to zlepšit se a nasměrovat se na lepší cestu.“

Myslíte si, že vaše onemocnění ovlivnilo vaši kariéru?“
Myslím si, že ne, protože od začátku své kariéry v MTV jsem byl vždycky „velký kluk“ a pohyboval jsem se lépe než většina hubených kluků. Ed Lover říkával, že jsem nejhubenější tlusťoch, jakého kdy viděl. Říkal: „Podle toho, jak se pohybuješ, by nikdo nepoznal, že jsi velký. Nepřijdeš mi takový.“ A já jsem měl tenhle postup vždycky v hlavě. Ale jsem diabetik II. typu a nevěděl jsem o možnosti věci zvrátit a změnit. Teď tomu lépe rozumím.

Je těžké zůstat optimistou vzhledem ke všem zdravotním problémům, kterými jste si prošel?
Podívám se na to tak, jak to je: Jsem nesmírně šťastný člověk. Mám trojí ohrožení: jsem slepý. Jsem po amputaci. A jsem diabetik. Takže si myslím, že jsem superobézní. Lidé se mě pořád ptají: „Máš deprese?“. A já na to: „A z čeho?“ „Aha, podívej, co se s tebou děje.“ Říkám: „Vážně? No, kdyby přišel můj čas odejít, tak už budu pryč.“ „To je pravda. Když je můj čas odejít a hlavní plánovač řekne: „Pojď se mnou domů,“ není od toho odchodu. Ta slova ke mně přišla. Hlavní plánovač řekl: „Potřebuji tě tady a mám pro tebe takovou cestu, po které máš jít. My tu nohu opotřebujeme a vy dostanete jinou, doktore Dré. Budete tím člověkem, na kterého si všichni budou ukazovat. Jak to udělal? Co to dělá?“ A já se to stále učím. Netvrdím, že vím všechno, ale vím, že mezi svým duchem, vírou a nadějí jsem na velmi dobrém místě.

Zní to, jako byste cítil zodpovědnost inspirovat ostatní lidi.
Přesně tak. Chci být inspirací pro práci s ostatními a pomáhat jim, aby mě vedli, stejně jako já je vedu ke svému zjištění, co je třeba udělat. Chci být schopen, aby si lidé mohli říct: „Člověče, podívej, co dokázal,“ protože můj příběh je víc. Jsou lidé, kteří mají pocit, že mě budou držet při zemi nebo budou dělat to, co dělají, aby mi kladli překážky. To se nestane, protože to se mi stalo během mého Yo! MTV Raps, během mých dnů v Hot 97, během mých dnů v Power 105; já jsem vítěz.

„Cesta ještě neskončila. Mám toho před sebou ještě hodně a nebojím se toho.“

Zranitelnost je něco, co bylo v hip hopu přijato jen relativně. Bylo těžké podělit se o svůj příběh nebo požádat o finanční pomoc?“
Těžké je, když se člověk rozhodne skrývat a dělat, že se nic neděje. Těžké je, když se nechceš podělit a přinést ostatním lidem skvělé vlastnosti. Takže protože jsem byl v životě tak požehnaný a udělal jsem toho tolik v hip hopu a obecně po celém světě, možná můžu pomoct některým lidem, kteří nemají tak velkou pusu jako já. Když tě lidi nevidí a nejsi tam venku a netroubíš tyhle věci, je to skryté. Chci dělat totéž, co dělá McDonald’s; chci se postarat o to, abychom mohli sloužit miliardám a miliardám lidí, ale pro lepší zdraví, lepší výživu a lepší život.“

Mluvíte o svém odkazu. Máte pocit, že se vám za váš přínos kultuře dostalo náležitého uznání?“
To, co jsme přinesli tomuto světu – nejen New Yorku nebo Americe, ale celému světu – je, že na rapu a hip hopu záleží. Měli jsme možnost postupovat vpřed jako žádná jiná kultura předtím. Když se podíváte, co Dick Clark a American Bandstand udělali pro rock and roll nebo co Don Cornelius a Soul Train udělali pro R&B, Doctor Dré, Ed Lover a Fab 5 Freddy to udělali pro hip hop. … Měli jsme platformu dřív, než se rozšířily platformy. Byli jsme CNN. Byli jsme Good Morning America. Byli jsme The View. Kde je naše Emmy za práci, kterou jsme odvedli, a za vliv, který dodnes existuje? Byli jsme to my, kdo obrátil kulturu k světu. A to bylo požehnání. Když lidé vidí tu stránku GoFundMe, je to proto, že já a moje rodina sdílíme to obrovské břemeno a mým požehnáním je, že mi pomáhají a pomáhají.“

Cesta není u konce. Mám toho před sebou ještě hodně a nebojím se toho. Strach mě nevede. Řídím se láskou a miluji všechny. Vím, že to v dnešní době zní trochu otřepaně, ale hádejte co? Vložte si do srdce trochu lásky. Uvidíte, kam se s tím dostanete. Možná proto jsem stále tady.