Život bude velmi cenný, když váš život bude jako pampeliška, filosofie pampelišek stále neodmyslitelně patří do paměti, je to slovo, kde pampeliška neroste jako okrasná květina, je běžná v městských parcích, které všem ukazují její krásu, na rozdíl od živé pampelišky a rostou kolem plevele daleko od lidí a plevele, který je neustále skrývá v trávě, ale její krása se nikdy nezakryje, i když se z plevele staly slunečnice.
Pampeliškový květ neboli obecně známý jako květ Randa Tapak je ještě zařazen do rodu Taraxacum z čeledi Asteraceae. Vlastní květ pampelišky pochází z Evropy a Asie. Květy pampelišky mohou žít na všech místech, kde se zastaví větry nesoucí semena pampelišky, tam pampeliška vyroste. Fyzicky není pampeliška nijak atraktivní. Pravděpodobně kvůli svému zvláštnímu tvaru se zdánlivě křehkým stonkem. Ale Pampeliška ve skutečnosti učí mnoho lidí (pro ty, kteří tomu rozumí) o smyslu skutečného života. Vysvětlím vám malý smysl života, který můžeme ochutnat z květu pampelišky.
Květy pampelišky s malými a jednoduchými stonky mohou růst kdekoli, podle toho, kam dopadnou semena. Malé kousky lehkých květů budou létat ve větru a šířit se, kam bude chtít, z nichž nakonec vyrostou nové květy tam, kam spadly, a přinesou nový život.
Květy pampelišky, vypadají velmi křehce, ale jsou velmi silné, velmi krásné a mají hluboký význam. Silné proti větru, létají vysoko a zkoumají oblohu a nakonec se dostanou někam, kde vyrostou v nový život.
Ano, to je podstata života pampeliškových květů, která má dostatečně hluboký význam. Létat vysoko a bloudit po obloze, to znamená stále se snažit usilovat o své ideály a dosáhnout jich, k čemuž může vést kamenitá cesta, ale nepřestat se za těmito ideály hnát. Padat někam a přinášet nový život na význam, zlepšovat životní prostředí, ať jsme kdekoli, přinášet štěstí, ať jsme kdekoli.
{———————————}
Jednoho dne Flora Peri uviděla něco letícího bílého. Ze zvědavosti ho chytil. Hap …
Flora Peri: Kdo jsi? Proč jsi tak malý? Já tě také nemohu chytit.
Pampeliška: Jsem semínko pampelišky. Mé tělo je malé a velmi lehké.
Květinová víla:
Pampeliška: No, ty si troufáš, ano, letět sama ..
Pampeliška: Aha… létat pro mě je obvyklé, elfové. Foukající vítr mě může odnést, kam chce. Moje tělo je příliš malé na to, aby se větru bránilo.
Květinová víla:
Pampeliška: Tak kde máš květinu? Ukážu ti, kde je moje květina. Ukážu ji i svým přátelům. Všichni ještě přežijí, než je konečně vyfoukne.“
Nakonec byla Peri Flora pozvána, aby se podívala na skutečnou Pampelišku …
Flořina květina: Páni … tak krásná. Jako vatové kuličky, jo!“
Pampeliška: Ejhle, to není Pampeliška, Vílo. Ty vatové kuličky jsou jen semínka Pampelišky, stejně jako já! Když jsou naše květy žluté.
Víla Flóra: „To je žlutá květina:
Pampeliška: Odkud vlastně pocházíš? Jsem z Asie a Evropy. Ale díky tomu, že se semínka pampelišek rozšířila větrem, tak jsme teď všude. Také rádi říkáme divoké rostliny. Protože tam, kam spadne pampeliškové semínko a uschne, tam rostou pampeliškové květy.
Květinová víla: Aha, ona říká, že pampeliškové květy mohou naučit smysl života, jo? Jaký je ten příběh?“
Pampeliška: Pampeliška: Vlastně ne květ pampelišky, ale semínko. Podívej se na nás. Jsme sice malí, ale odvažujeme se létat vysoko a přinášet nový život jinam. I takoví jsou lidé. Neradi se necháváme odradit. Ale musí se odvážit čelit všem nástrahám.
Květinová víla:
Takže bychom se neměli bát snít o tom, že budeme tím, čím chceme, co nejvýš. když se budeme snažit, pak získáme semínka. Duch! 🙂