- V roce 1916 byli při útocích žraloka na pobřeží New Jersey zabiti čtyři lidé – včetně desetiletého chlapce.
- Tato série útoků inspirovala o několik desetiletí později Stevena Spielberga k natočení filmu „Čelisti“. Ve filmovém trháku terorizuje obávaný velký bílý žralok obyvatele ostrova Amity.
- Podle odborníka na žraloky však došlo v historii pouze ke dvěma případům, kdy jeden žralok napadl více lidí.
- Další články najdete na domovské stránce Business Insider.
Velký bílý žralok ze slavných „Čelistí“, který po sežrání několika lidí prohraje hru na kočku a myš v oceánu, je legendární hollywoodské monstrum.
Pekelný tvor nepochází pouze z fantazie spisovatele Petera Benchleyho a režiséra Stevena Spielberga:
Série útoků, které částečně inspirovaly „Čelisti“, vyvrcholila ve městě Matawan, kde 12. července 1916 zahynul desetiletý chlapec, když plaval ve vnitrozemském potoce vzdáleném více než 10 mil od nejbližší oceánské zátoky.
Podle George Burgesse, bývalého ředitele floridského programu pro výzkum žraloků, je však scénář z filmu z roku 1975 i skutečné události, které ho inspirovaly, velmi neobvyklý.
„Zvířecí populace, podobně jako lidé, mají někdy vyšinuté jedince,“ řekl Burgess serveru Business Insider.
Ve skutečnosti byly útoky z roku 1916 pouze jedním ze dvou případů v zaznamenané historii, kdy jediný žralok provedl několik útoků na člověka, řekl Burgess. Obvykle se žraloci lidem vyhýbají a vzácné případy, kdy se tito predátoři zakousnou do plavce, jsou obvykle nárazové.
„Divocí lidožraví žraloci“
1. července 1916 byl ve vodě před hotelem v Beach Haven v New Jersey zmrzačen Charles Vansant. Na následky zranění zemřel. O necelý týden později zahynul Charles Bruder ve Spring Lake, pouhých 50 mil na pobřeží Jersey. Jeho bezvládné tělo bylo vytaženo z vody.
Tehdy desetiletý Lester Stilwell byl při hře s kamarády v Matawan Creek pokousán a stažen pod vodu. Čtyřiadvacetiletý místní obyvatel Watson Stanley Fisher spěchal do potoka hledat Stilwellovo tělo, ale i jeho žralok rozsápal a nakonec zemřel.
Téhož dne, jen o míli níže po proudu, byl pokousán také 14letý Joseph Dunn. Ten útok přežil.
Tato třetí a čtvrtá úmrtí vynesla problém žraloků v New Jersey do centra pozornosti celé země a podle Burgesse znamenala zlom v americké kolektivní psychice: žraloci už nebyli jen zajímavými mořskými živočichy, ale mohli být i zabijáky.
Prezident Woodrow Wilson vyčlenil federální pomoc na „vyhnání všech divokých lidožravých žraloků, kteří si z koupajících se dělají kořist“, napsal 14. července 1916 list Philadelphia Inquirer.
The Philadelphia Evening Ledger 15. července uvedl, že „hrozba žraloků byla den předtím oficiálně projednána na zasedání vlády ve Washingtonu“. Noviny informovaly, že bude vyslána loď, která bude spolupracovat s pobřežní stráží, a „zahájen aktivní boj proti žralokům“.
Městští rybáři, příslušníci pobřežní stráže a obyvatelé New Jersey mezitím házeli do Matawanského potoka dynamitové tyče a pomocí drátěných sítí se snažili útočící zvíře chytit.
Místní rybáři nakonec chytili různé podezřelé žraloky, včetně 215kilové, 9,5 metru dlouhé samice žraloka s 12 mláďaty v břiše.
Nakonec Newyorčan Michael Schleisser chytil a zabil osmimetrového, 325kilového velkého bílého žraloka jen několik mil od místa, kde byli Stilwell a Fisher napadeni. Tvor měl v žaludku 15 kilogramů lidských ostatků.
Přečtěte si více: Na Floridě pokousali žraloci během tří dnů 3 lidi. Odborníci se podělili o tipy, jak minimalizovat riziko napadení žralokem.
Podle Burgesse po Schleisserově úlovku k žádným dalším incidentům nedošlo, takže většina odborníků na žraloky se shoduje, že se skutečně jednalo o pachatele. Někteří vědci však tvrdí, že za to mohl být zodpovědný býčí žralok, protože tito žraloci dávají přednost brakickým vodním biotopům, jako je Matawan Creek, více než velcí bílí.
Bez ohledu na druh byl útok z roku 1916 „velmi neobvyklou situací, která se pravděpodobně nebude opakovat,“ řekl Burgess.
„Většina žraloků nebude sériovými vrahy lidí,“ dodal.
Je znám pouze jeden další případ vícenásobného útoku téhož žraloka
Burgess uvedl, že za zhruba 50 let, co studuje žraloky, ví pouze o jednom dalším případu, kdy došlo k sérii kousnutí jedním zvířetem. V roce 2010 požádala egyptská vláda Burgesse o pomoc po sérii útoků na turisty poblíž letoviska Šarm aš-Šajch v Rudém moři.
Na tamním pobřeží byli 1. prosince napadeni čtyři lidé a tři z plavců přišli o části končetin. O čtyři dny později ukousl žralok ruku Němce, která v oblasti šnorchlovala, a ta zemřela.
Pomocí fotografických důkazů se vědcům podařilo zjistit, že všechny útoky provedl stejný žralok bělavý oceánský, uvedl Burgess. Dotyčný žralok sledoval loď z Nového Zélandu, která převážela ovce. Během cesty loď vyhazovala do vody odpad z dobytka i ovce, které během cesty uhynuly, takže žralok dostával potravu zdarma. Jakmile snadná strava došla, muselo si zvíře podle Burgesse „najít potravu na cizím místě“.
Nejslibnější oblastí k hledání mohlo být pobřeží plné koupajících se turistů.
Ale žraloci neradi jedí lidi
V upoutávce na film „Čelisti“ od studia Universal vypravěč popisuje velkého bílého žraloka takto: „Žije proto, aby zabíjel. Bezmyšlenkovitý stroj na žraní. Zaútočí a sežere cokoli. Je to, jako by Bůh stvořil ďábla a dal mu čelisti.“
Ale to je podle Burgesse dost daleko od pravdy.
„Žraloci nejdou po lidech jako po běžné kořisti,“ řekl a dodal, že zvířata raději loví známé ryby a tuleně.
Představte si, řekl Burgess, že před vás někdo „položí k jídlu nějaké podivné jídlo oproti vašemu oblíbenému a nechá vás vybrat, které chcete“. Takové volbě čelí žraloci ve vztahu k lidem.
Ale i tak je dobré si uvědomit rizika spojená s koupáním ve vodě, kterou sdílíme se žraloky, dodal.
„Oceán je divočina, ne bazén na dvorku,“ řekl Burgess. „Patří k němu živočichové, jako jsou žraloci, rejnoci a medúzy, kteří nám mohou ublížit, a občas to také dělají.“
PODÍVEJTE SE NA TO:
NOW WATCH: Populární videa od Insider Inc:
Oblíbená videa od Insider Inc.