Více 
V roce 1973 se zdálo, že Bruce Lee se po premiéře filmu o bojových uměních „Enter the Dragon“ (Vstupte na draka) stal přes noc hvězdou.
Sláva však přišla pro Leeho příliš pozdě – zemřel ještě před premiérou filmu ve věku 32 let. Během své krátké kariéry Lee bořil zažité stereotypy o Asiatech, i když hrozilo, že ho tyto stereotypy budou brzdit, jak ukazuje režisér Bao Nguyen v novém dokumentu ESPN „Be Water.“
Dokument, který bude mít premiéru v neděli, přesahuje Leeho odkaz jako ikony a zabývá se tím, kým byl jako člověk, říká Nguyen.
„Zjistil jsem, že abychom mohli skutečně usilovat o tyto hrdinské postavy, ke kterým máme vztah, a navázat na ně, musíme vědět, kým byli jako lidé,“ říká. „Museli jsme se tak trochu ponořit do jejich lidských vlastností.“
Film vypráví o Leeho dětských začátcích v Hongkongu ve 40. a 50. letech 20. století. Počínaje Leeovým dětstvím pomohl Nguyen pochopit, odkud Lee pochází jako člověk, který vyrůstal v multikulturním městě, jakým byl Hongkong, ale poté se přestěhoval do USA.
Rané vztahy, které Lee navázal, „formovaly to, kým se stal nejen jako bojový umělec, ale i jako filozof a filmová hvězda,“ říká Nguyen.
Lee se nejprve přestěhoval do San Franciska, poté do Seattlu, když ho tam jeho otec v roce 1959 poslal do školy. Film zkoumá, jak toto stěhování Leeho šokovalo.
„Když se Bruce přestěhoval do USA, jeho identita se náhle stala menšinou, čínskou menšinou v bílé zemi. Musí čelit hádance, které čelí všichni přistěhovalci,“ říká ve filmu kulturní kritik Jeff Chang. „Kým budu? Jaká je moje identita? Jak se mám vyjádřit? A jak mohu být v americké společnosti vůbec viděn?“
Být viděn bylo pro Leeho komplikované kvůli tomu, jak byli asijští muži v té době zobrazováni ve filmu a televizi. Konflikty jako válka ve Vietnamu, válka v Koreji a druhá světová válka ovlivnily pohled mnoha Američanů na Asiaty, říká Nguyen.
„Tvář asijského Američana nebo asijského muže byla pro mnoho Američanů do značné míry tváří nepřítele,“ říká. „A tak tento typ zahraničněpolitických rozhodnutí a konfliktů vytvořil tyto stereotypy a zobrazení Asiatů na plátně jako padouchů, jako nepřátel.“
Když Lee nakonec odešel do Hollywoodu, vymanil se z typických rolí padouchů nebo sidekicků založených na mýtu vzorové menšiny, protože nechtěl tyto stereotypy o asijských Američanech udržovat, říká Nguyen.
Zpočátku Lee v Hollywoodu učil bojová umění, protože lidé nemohli přehlédnout jeho čínské rysy a přízvuk. Ale Lee zněl skvěle na někoho, kdo se právě přistěhoval do USA, říká Nguyen, a nyní se lidé snaží napodobit jeho slavný přízvuk.
Při natáčení filmu se Nguyen dozvěděl, že Lee byl „žákem každého, koho učil, a každého, s kým přišel do styku“, včetně svého prvního žáka Jesseho Glovera. Jako mladý černoch se chtěl Glover naučit sebeobraně prostřednictvím bojových umění, protože se stal obětí policejní brutality.
„Myslím, že tato myšlenka Bruce skutečně ovlivnila. Vytvořil své myšlenky o překonávání propastí, o budování mostů mezi lidmi namísto stavění zdí a bariér,“ říká. „A to je další věc, kterou si opravdu odnáším a která je opravdu aktuální a doufám, že bude rezonovat s dnešním publikem.“
Leeho frustrace z Hollywoodu ho poslala zpět do Hongkongu. Když se v Hongkongu stal úspěšnou filmovou hvězdou, začal se o něj Hollywood znovu zajímat.
Jeho poslední film, „Enter the Dragon“, v sobě spojoval vše, co chtěl Lee v té době dělat: začlenit do něj svou vlastní filozofii a myšlenky, režírovat akci a pomáhat utvářet scénář, říká Nguyen.
Lee zemřel 20. července 1973, několik týdnů před uvedením filmu do kin. Někdy lidé zapomínají, že Lee o svou pozici v Hollywoodu bojoval a rval se, říká Nguyen.
„Nečekal, že to bude jeho poslední film,“ říká. „Je to taková tragédie, že měl cíl prorazit v Hollywoodu, stát se velkou hvězdou, být tím zastáncem asijsko-amerického zastoupení. A on zemřel několik týdnů před premiérou filmu, takže si ten sen nikdy nesplnil.“
Dokument využívá pozoruhodné fotografie a filmové záběry Leeho a hlasy různých lidí, kteří ho znali – diváci však mluvící lidi uvidí až na konci. Nguyen říká, že chtěl Leeho cítit v přítomném okamžiku.
Podle Nguyena tím, že se neukazují rozhovory ze současnosti, žijí diváci ve stejném časovém období jako Lee a mohou se do tohoto světa vžít.
Diváci vidí Leeho ve věku 20 a 30 let, ale jakmile se ve filmu začnou ukazovat tváře lidí, kteří Leeho znali, je jim všem 70 a 80 let. Když Nguyen vidí jejich tváře, přemýšlí, jak by Lee vypadal ve svých 80 letech.
Název filmu „Buď vodou“ odkazuje na slavný Leeho citát: „Vyprázdni svou mysl. Buď beztvarý, beztvarý – jako voda. Když dáš vodu do šálku, stane se šálkem. Když dáš vodu do láhve, stane se z ní láhev. Když ji nalijete do konvice, stane se konvicí. Nyní může voda téct nebo se může rozbít. Buď vodou, příteli.“
Lee viděl vodu jako metaforu pro příběh Spojených států, říká Nguyen.
Film ustupuje od Leeho příběhu a zabývá se tím, čím si prošli Američané asijského původu, což vedlo k jeho odmítnutí Hollywoodem. Nguyen tyto momenty považuje za „kameny“, kterými musel Lee projít jako vodou.
Syn uprchlíků z Vietnamu Nguyen říká, že jeho matka se nyní cítí být více Američankou než Vietnamkou. „Představa Ameriky je proměnlivá,“ říká, a překážky existují v mnoha podobách – což je lekce od Leeho, která je aktuální i dnes.
„Vždy se snažíme najít tyto momenty pokroku,“ říká. „Právě teď se nacházíme v okamžiku, kdy se jako země rozbíjíme o tyto skály, a musíme se pokusit najít způsob, jak to obejít.“
Emiko Tamagawa připravila a upravila tento rozhovor pro vysílání s Tinku Rayem. Pro web jej upravila Allison Haganová.