Případy
Případ 1
Padesátiletý muž měl sedm let trvající poruchy chůze. Během měsíců před přijetím se jeho chůze stala nejistější a nebyl schopen chodit bez pomoci kvůli výraznému zrychlení kroků. Často padal. Po několik měsíců nebyla stanovena žádná diagnóza a jeho porucha chůze byla považována za pravděpodobně psychogenní. Teprve poté, co zobrazovací vyšetření prokázala výrazný triventrikulární hydrocefalus, byl odeslán k dalšímu vyšetření a léčbě. Při přijetí také uvedl občasné noční nucení na močení a inkontinenci. Nejpozoruhodnějším nálezem fyzikálního vyšetření byla porucha chůze. Byl schopen chůze bez pádů, pouze když se držel zábradlí nebo zdi. Při volné chůzi se mu postupně zkracovala délka kroku a snižovala výška kroku, zatímco rychlost chůze se zvyšovala. Nebyl schopen zpomalit rychlost chůze nebo se náhle zastavit. Pokud se pak nemohl přidržet zdi nebo předmětu, ohýbal horní část těla dopředu a padal. Dokázal stát bez opory. Při testování propulze a retropulze měl mírnou posturální nestabilitu, ale zotavil se bez pomoci. Nedošlo k selhání zapalování chůze ani k ustrnutí při průchodu překážkami. Švih rukou byl při chůzi zachován. Při otáčení udělal několik kroků navíc. Na horních končetinách měl mírnou oboustrannou bradykinezi, ale žádný tremor ani rigiditu. Jinak bylo neurologické vyšetření bez pozoruhodností. V mini-mentálním vyšetření dosáhl 29 z 30 bodů. Magnetická rezonance včetně sagitálních sekvencí CISS (constructive interference in steady state) s vysokým rozlišením prokázala akveduktální stenózu. Byla provedena lumbální punkce a vypuštěno 40 ml mozkomíšního moku. O den později došlo k mírnému zlepšení poruchy chůze. Následně pacient podstoupil endoskopickou třetí ventrikulostomii. Operační výkon a pooperační průběh byly bez pozoruhodností. Během několika dní po operaci bylo patrné další zlepšení poruchy chůze. Při následné kontrole čtyři měsíce po operaci festinující chůze zcela ustoupila a pacientka mohla volně chodit bez pomoci.
Případ 2
An 81 old old woman who had previously been well presented with a one year history of weakness and unsteadiness of legs along with several falls. V době přijetí nebyla schopna samostatné chůze ani přesunu a měla trvalý strach z pádu. Objevovala se u ní urgence mikce a močová inkontinence, protože se občas nemohla včas dostat na toaletu. Hlavní neurologickou abnormalitou byly potíže s udržením vzpřímeného postoje a dokonce i chůze s pomocí Zimmerova rámu. Docházelo k shrbenému, ohnutému držení těla a festinující chůzi s krátkými kroky. Neurologické vyšetření bylo bez pozoruhodností s výjimkou sníženého pocitu lehkého dotyku v rukavici a rozložení punčoch na rukou a nohou. Zejména nebyla zjištěna rigidita nebo třes, paréza nebo porucha vnímání polohy kloubů. Middlesexské hodnocení duševního stavu starších osob a Wechslerova škála paměti nevykazovaly žádné významné abnormality. Magnetická rezonance prokázala laterální a třetí komorový hydrocefalus s malým akvaduktem a normální čtvrtou komorou. Sériové lumbální punkce, které vykazovaly tlaky v rozmezí 10-14 cm H2O, neměly žádné příznivé ani nepříznivé účinky. Byl diagnostikován pozdní nástup IAS. Pacientka podstoupila ventrikuloperitoneální shunting se středotlakým ventilem a antisifonačním zařízením. Pooperačně se pomalu, ale stabilně zotavovala. Dva měsíce po shuntingu se výrazně zlepšila její posturální stabilita a rovnováha. Již nechodila se shrbeným držením těla a výrazně se zlepšila rychlost její chůze. Nyní je schopna chodit po domě s pomocí hole.
.