Rovnováha sil a Evropský koncert
V průběhu mnoha válek a mírových kongresů v 18. století se evropská diplomacie snažila udržet rovnováhu mezi pěti velmocemi: Británie, Francie, Rakousko, Rusko a Prusko. Na konci století však Francouzská revoluce, snahy Francie o její export a pokusy Napoleona I. o dobytí Evropy nejprve narušily rovnováhu a poté rozvrátily státní zřízení kontinentu. Po Napoleonově porážce byl v letech 1814-15 svolán Vídeňský kongres, který měl stanovit nové hranice, obnovit rovnováhu sil a bránit budoucí francouzské hegemonii. Zabýval se také mezinárodními problémy na mezinárodní úrovni, přičemž se zabýval otázkami, jako jsou řeky, obchod s otroky a pravidla diplomacie. Závěrečný akt z Vídně z roku 1815, pozměněný na kongresu v Aix-la-Chapelle (Cáchy) v roce 1818, zavedl čtyři třídy vedoucích diplomatických misí – přednost v rámci každé třídy byla určena datem předložení pověřovacích listin – a systém podepisování smluv ve francouzském abecedním pořadí podle názvu země. Tím skončily boje o přednostní postavení. Byla také zavedena nepsaná pravidla. Ve Vídni se například rozlišovalo mezi velmocemi a „mocnostmi s omezenými zájmy“. Velvyslance si vyměňovaly pouze velmoci. Až do roku 1893 neměly Spojené státy žádné velvyslance; stejně jako u ostatních menších států byli jejich vyslanci pouze ministry.
Brzy vznikla další nepsaná pravidla. Napoleonův návrat a jeho druhá porážka si vyžádaly uzavření nové mírové smlouvy s Francií v Paříži v listopadu 1815. Při té příležitosti čtyři velcí vítězové (Británie, Rakousko, Rusko a Prusko) formálně podepsali Čtyřspolkovou alianci, která vyzývala k pravidelným setkáním signatářů za účelem konzultací společných zájmů, zajištění „klidu a prosperity národů“ a udržení míru v Evropě. Tato klauzule, která vytvořila Koncert Evropy, znamenala spolupráci a zdrženlivost a také tichý kodex: velmoci budou přijímat všechna důležitá rozhodnutí; vnitřní změny u kteréhokoli člena Koncertu musely být schváleny velmocemi; velmoci se nesměly vzájemně napadat a všechny spory rozhodoval Koncert. Koncert tak představoval rudimentární systém mezinárodního řízení konsorciem velmocí.
Zpočátku se zasedání Koncertu účastnili panovníci, kancléři a ministři zahraničí. Výsledkem prvního zasedání, které se konalo v Aix-la-Chapelle v roce 1818, bylo přijetí Francie do Koncertu a tajné obnovení Čtyřdohody proti ní. Zasedání rovněž upřesnilo diplomatická pravidla a řešilo další mezinárodní otázky. Aix bylo prvním mezinárodním kongresem, který se konal v době míru, a prvním, o němž informoval tisk, s nímž udržoval styky generální tajemník kongresu. Tak se zrodil aspekt public relations v diplomacii a tiskové komuniké.
Poté se kongresy scházely v reakci na krizové situace. Kvůli sporům mezi mocnostmi po roce 1822 zasedání ustala, ačkoli samotný Evropský koncert nenápadně pokračoval. Od roku 1816 byla v Paříži zřízena konference velvyslanců, která se zabývala otázkami vyplývajícími ze smlouvy s Francií z roku 1815. Následovaly další konference velvyslanců – obvykle v Londýně, Vídni nebo Paříži -, které se zabývaly konkrétními mezinárodními problémy a schvalovaly změny, pokud se zdály být vhodné nebo nevyhnutelné. Diplomaté pokračovali v úpravách a změnách evropského systému prostřednictvím konferencí, počínaje setkáním v Londýně v roce 1830, které podpořilo nezávislost Belgie, až po setkání v letech 1912-13, které se rovněž konalo v Londýně a jehož cílem bylo vyřešit balkánské války. V letech 1854-1870, během krymské války a sjednocování Itálie a Německa, byl koncert protahován a poté zcela zanedbáván. Století, během něhož existoval (1815-1914), bylo vesměs mírové, poznamenané pouze krátkými, omezenými válkami; krveprolití jedné z těchto válek, druhé války za nezávislost Itálie, inspirovalo v šedesátých letech 19. století vznik Mezinárodního výboru pro pomoc raněným (později Mezinárodního červeného kříže) jako mezinárodní nevládní agentury.