Evropští přistěhovalci ve Spojených státech

Po dlouhou dobu tvořili většinu migrace do Spojených států, od roku 1960 však evropské přistěhovalectví do značné míry pokleslo. Po pádu komunismu v 90. letech 20. století se počet příchozích Evropanů mírně zvýšil, ale v poslední době se počet obyvatel začal opět snižovat. V roce 2016 žilo ve Spojených státech asi 4,8 milionu Evropanů, což představovalo 11 % ze zhruba 44 milionů amerických přistěhovalců – oproti 75 % v roce 1960.

První významnou evropskou imigrační vlnu, která trvala od 16. do 18. století, tvořili především osadníci z Britských ostrovů, které lákaly ekonomické příležitosti a náboženská svoboda. Tito první přistěhovalci byli směsicí zámožných jednotlivců a námezdních služebníků. Druhou vlnu evropské imigrace tvořili irští, němečtí a skandinávští přistěhovalci, kteří přicházeli ve 40. a 50. letech 19. století a utíkali před hladomorem, náboženským pronásledováním a politickými konflikty. Na rozdíl od prvních Evropanů, kteří byli většinou protestanti, byli nově příchozí v drtivé většině katolíci. Pocházeli z mnohem chudších poměrů a byli mladší a méně kvalifikovaní.

Po přestávce v evropské imigraci během občanské války v USA přišlo mezi lety 1880 a 1920 více než 20 milionů přistěhovalců – převážně z jižní a východní Evropy. Většinu jihoevropských přistěhovalců motivovaly ekonomické příležitosti ve Spojených státech, zatímco Východoevropané (především Židé) utíkali před náboženským pronásledováním. První světová válka evropské přistěhovalectví zpomalila a kvóty národního původu zavedené v letech 1921 a 1924 – které dávaly přednost Západoevropanům a Severoevropanům – spolu s velkou hospodářskou krizí a začátkem druhé světové války přistěhovalectví z Evropy téměř zastavily.

Ačkoli imigrační zákon z roku 1965 zrušil kvóty pro jednotlivé země, v té době už se za Atlantik snažilo dostat méně Evropanů buď proto, že se jejich ekonomická situace během poválečné obnovy zlepšila, nebo proto, že jejich komunistické vlády emigraci omezovaly. Pád železné opony na počátku 90. let 20. století odstartoval nejnovější vlnu evropské imigrace, které dominovali lidé z východní Evropy a bývalého Sovětského svazu. Počet evropských přistěhovalců ve Spojených státech od roku 2000 mírně klesá (viz obrázek 1).

Kliknutím sem si můžete prohlédnout interaktivní graf zobrazující trendy ve velikosti populace přistěhovalců v USA podle země narození od roku 1960 do současnosti.

Z 61.2 milionů evropských migrantů na celém světě v roce 2017 žila většina (67 %) v jiných evropských zemích, následovaly Spojené státy (8 %), Kazachstán (5 %) a Austrálie a Kanada (po 4 %), vyplývá z odhadů Oddělení OSN pro obyvatelstvo. Kliknutím sem si můžete prohlédnout interaktivní mapu ukazující, kde se migranti z jednotlivých evropských zemí usadili.

V roce 2016 většina Evropanů, kteří získali legální trvalý pobyt ve Spojených státech (známý také jako získání zelené karty), tak učinila jako přímí příbuzní amerických občanů nebo prostřednictvím pracovních kanálů. V porovnání s celkovou populací narozených v zahraničí a v tuzemsku jsou evropští přistěhovalci v průměru výrazně starší a vzdělanější a mají vyšší příjmy domácností, ačkoli je u nich méně pravděpodobné, že se zapojí do pracovního procesu. Sociodemografické a ekonomické charakteristiky se však značně liší podle země narození Evropanů.

Na základě údajů Úřadu pro sčítání lidu USA (nejnovějšího šetření American Community Survey z roku 2016 i sdružených údajů ACS z let 2012-2016), ročenky imigračních statistik Ministerstva vnitřní bezpečnosti a ročních údajů Světové banky o remitencích poskytuje tento Spotlight informace o evropské populaci ve Spojených státech se zaměřením na její velikost, geografické rozložení a socioekonomické charakteristiky.

Pro více informací klikněte na níže uvedené odrážky:

• Regiony a země původu
• Rozdělení podle států a klíčových měst
• Znalost angličtiny
• Věk, vzdělání, a zaměstnanost
• Příjmy a chudoba
• Imigrační cesty a naturalizace
• Zdravotní pokrytí
• Diaspora
• Remitence

Regiony a země původu

V roce 2016 tvořili imigranti z východní Evropy největší podíl všech Evropanů ve Spojených státech, a to 44 % (viz tabulka 1). Severní a západní Evropané tvořili každý přibližně 20 procent. Pět nejvýznamnějších zemí původu tvořily Spojené království, Německo, Polsko, Rusko a Ukrajina.

Mezi lety 1990 a 2010 se počet přistěhovalců z východní Evropy výrazně zvýšil v důsledku rozpadu Československa, Sovětského svazu a Jugoslávie (viz obrázek 2). Ve stejném období se počet obyvatel Evropy z ostatních částí kontinentu nadále snižoval

Kliknutím sem získáte interaktivní graf zobrazující změny počtu přistěhovalců z Evropy ve Spojených státech v průběhu času. Z rozbalovací nabídky vyberte jednotlivé evropské země.

Rozdělení podle států a klíčových měst

V období 2012-2016 žilo 45 % přistěhovalců z Evropy v jednom ze čtyř států: New York (15 %), Kalifornie (14 %) a Florida a Illinois (po 8 %). Čtyři okresy s největším počtem obyvatel z Evropy byly Cook County v Illinois, Kings County v New Yorku, Los Angeles County v Kalifornii a Queens County v New Yorku. V těchto okresech žilo dohromady asi 15 procent Evropanů ve Spojených státech.

V letech 2012-2016 byly americkými městy s největším počtem Evropanů větší metropolitní oblasti New Yorku, Chicaga a Los Angeles, které dohromady představovaly přibližně 31 % Evropanů ve Spojených státech (viz obrázek 4).

Klikněte zde pro interaktivní mapu, která zvýrazňuje metropolitní oblasti s nejvyšší koncentrací přistěhovalců z jednotlivých zemí a regionů.

Znalost angličtiny

Evropané mnohem častěji ovládají angličtinu a mluví doma anglicky než celková populace narozená v zahraničí. V roce 2016 mělo přibližně 26 % evropských přistěhovalců ve věku 5 let a více omezenou znalost angličtiny (LEP) ve srovnání se 49 % všech narozených cizinců. Nejčastěji byli LEP přistěhovalci z východní Evropy (40 %), následovali přistěhovalci z jižní Evropy (37 %) a západní Evropy (10 %), zatímco nejméně pravděpodobně byli LEP přistěhovalci ze severní Evropy (2 %).

Na úrovni zemí byli LEP přistěhovalci z Ukrajiny a Běloruska (po 49 %), následováni přistěhovalci z Bosny a Portugalska (po 47 %). Mezitím méně než 10 procent přistěhovalců z Německa, Nizozemska, Rakouska, Islandu, Dánska, Norska a Švédska uvedlo, že jsou LEP. Tento seznam zahrnuje země, kde je angličtina lingua franca v obchodě a ve školství.

Přibližně 35 procent všech evropských přistěhovalců mluvilo doma pouze anglicky, oproti 16 procentům všech přistěhovalců.

Poznámka: Limited English Proficient se vztahuje na ty, kteří v dotazníku ACS uvedli, že mluví anglicky hůře než „velmi dobře“.

Věk, vzdělání a zaměstnání

Evropští přistěhovalci jsou výrazně starší než celková populace cizinců a rodilých přistěhovalců. Medián věku evropských přistěhovalců v roce 2016 byl 53 let, zatímco u všech přistěhovalců 44 let a u rodilých Američanů 36 let. Evropští přistěhovalci byli více než dvakrát častěji v seniorském věku (65 let a více) ve srovnání s populací narozenou v zahraničí a v USA (viz obrázek 5).

Věkové rozložení se však podle skupin původu značně liší. Východoevropští přistěhovalci jsou v drtivé většině v produktivním věku, zejména přistěhovalci z Bosny (88 %), Albánie (86 %), Bulharska (84 %) a Moldavska a Makedonie (po 82 %). Mezitím přibližně polovina narozených cizinců z několika zemí byla starší 65 let, včetně Československa (59 procent), Rakouska a Itálie (po 54 procentech), Lotyšska (52 procent), Maďarska (po 50 procentech), Řecka (49 procent) a Německa (48 procent).

Evropané ve věku 25 let a více mají mnohem vyšší dosažené vzdělání v porovnání s domácími i celkovou populací narozenou v zahraničí. V roce 2016 mělo přibližně 42 % evropských přistěhovalců bakalářský nebo vyšší stupeň vzdělání ve srovnání s přibližně 32 % rodilých Američanů a 30 % všech přistěhovalců.

Nejvyšší podíl evropských přistěhovalců s vysokoškolským vzděláním mají Bělorusko (67 %), Bulharsko a Rusko (65 %) a Finsko (60 %). Více než polovina přistěhovalců z Francie, Belgie, Švédska, Švýcarska, Islandu, Slovenska, Lotyšska, Španělska a Ukrajiny měla rovněž vysokoškolské vzdělání. Naproti tomu méně než čtvrtina imigrantů z Itálie (23 %), Bosny (22 %), Černé Hory (17 %) a Portugalska (13 %) měla vysokoškolské vzdělání. V roce 2016 nemělo méně než 13 % evropských přistěhovalců dokončenou střední školu ve srovnání s 29 % všech přistěhovalců a 9 % dospělých narozených v USA.

Vysoké dosažené vzdělání evropských přistěhovalců celkově lze vysvětlit vysokou úrovní vzdělání v zemích původu a také kanály, kterými tito přistěhovalci vstupují do Spojených států. Mnozí přijíždějí jako zahraniční vysokoškolští studenti nebo vysoce kvalifikovaní dočasní pracovníci na víza H-1B, kteří později žádají o zelenou kartu.

Ve školním roce 2016-17 (SY) studovalo ve Spojených státech přibližně 81 200 zahraničních studentů z Evropy z celkového počtu 1 milionu zahraničních studentů. Mezi nejvýznamnější evropské země původu patřily Velká Británie (11 500 zahraničních studentů), Německo (10 200), Francie (8 800), Španělsko (7 200) a Rusko (5 400).

Ve fiskálním roce (FY) 2017 patřilo několik evropských zemí mezi 20 nejvýznamnějších zemí původu imigrantů, kteří získali prestižní víza H-1B. Velká Británie, Francie, Německo, Itálie, Rusko a Španělsko se společně podílely 2 % na 366 000 žádostech o prvotní a pokračující zaměstnání, které schválil Úřad pro občanství a přistěhovalectví USA (USCIS). Nejvíce žádostí H-1B, 76 procent, bylo podáno státním příslušníkům Indie.

Evropané se podílejí na pracovní síle nižší měrou než domácí i celková populace narozená v zahraničí. V roce 2016 bylo přibližně 58 % Evropanů ve věku 16 let a více zapojeno do civilní pracovní síly ve srovnání s 66 % všech přistěhovalců a 62 % rodilých cizinců. Polovina všech Evropanů byla zaměstnána v řídících, obchodních, vědeckých a uměleckých profesích, což je mnohem vyšší podíl než u celkové populace narozené v zahraničí i u domácího obyvatelstva (viz obrázek 6).

Přestože značný podíl evropských přistěhovalců vykonává manažerská povolání, hlavní povolání se liší podle země původu. Přibližně třetina přistěhovalců z Černé Hory (34 %) a Albánie (33 %) byla v roce 2016 zaměstnána ve službách, zatímco více než čtvrtina jejich vrstevníků z Bosny (26 %) vykonávala povolání ve výrobě, dopravě a při zpracování materiálu. Zatímco přibližně 70 % narozených cizinců z Finska (72 %), Belgie a Islandu (po 68 %) bylo zaměstnáno v řídících, obchodních, vědeckých a uměleckých profesích.

Příjmy a chudoba

Evropští přistěhovalci mají výrazně vyšší příjmy než rodilí a narozeni cizinci celkově. V roce 2016 měly domácnosti v čele s evropským přistěhovalcem mediánový příjem 64 000 USD ve srovnání s 54 000 USD u všech domácností přistěhovalců a 58 000 USD u domácností narozených v USA.

V roce 2016 žilo v chudobě jen 10 % Evropanů, což je méně než 14 % rodilých obyvatel a 17 % přistěhovalců celkem. Míra chudoby se lišila také podle země původu, v chudobě žilo 17 procent přistěhovalců z Ukrajiny a 6 až 7 procent přistěhovalců z Nizozemska, Slovenska a Irska.

Imigrační cesty a naturalizace

Evropští přistěhovalci se častěji než celková populace narozená v zahraničí naturalizují. Přibližně 65 % evropských přistěhovalců pobývajících ve Spojených státech získalo v roce 2016 americké občanství ve srovnání se 49 % všech přistěhovalců. Největší pravděpodobnost naturalizace měli přistěhovalci z Chorvatska (83 %), Bosny, Lotyšska, Řecka a Maďarska (po 79 %), naopak nejmenší pravděpodobnost občanství USA měli přistěhovalci ze Španělska, Švédska (po 41 %) a Dánska (40 %).

Evropané obecně pobývají ve Spojených státech déle než celková populace přistěhovalců. Největší podíl, přibližně 66 procent, přišel před rokem 2000 (viz obrázek 7). Naproti tomu značný podíl španělských (38 procent), švédských a francouzských (po 31 procentech) přistěhovalců přišel po roce 2010, zatímco podíl přistěhovalců z Bosny je 4 procenta.

Většina Evropanů, kteří získají zelené karty, tak činí prostřednictvím kanálů sloučení rodiny. Ve finančním roce 2016 tak 60 % ze zhruba 94 000 Evropanů, kteří se stali legálními stálými rezidenty (LPR, známí také jako držitelé zelených karet), učinilo jako nejbližší příbuzní nebo jiní rodinní příslušníci občanů USA, což je nižší podíl než 68 % všech nových držitelů zelených karet. Naproti tomu větší podíl Evropanů oproti přistěhovalcům celkově získal zelenou kartu prostřednictvím pracovních kanálů a loterie o diverzitní víza (viz obrázek 8).

Imigrační cesty se však lišily podle země původu. Zhruba polovina přistěhovalců z Lucemburska, Francie, Dánska (po 47 %), Finska (46 %) a Belgie (45 %) získala zelené karty prostřednictvím zaměstnaneckých preferencí. Na druhé straně 46 procent nových LPR z Malty a po 28 procentech z bývalého Srbska a Černé Hory a bývalého Sovětského svazu se kvalifikovalo jako uprchlíci nebo azylanti. Významný podíl Východoevropanů získal zelené karty prostřednictvím diverzitní vízové loterie, včetně těch z Moldavska (49 procent), Běloruska (37 procent), Albánie (30 procent), Bulharska (27 procent) a Makedonie (21 procent).

Podle údajů USCIS z května 2018 bylo aktivními účastníky programu DACA (Deferred Action for Childhood Arrivals) přibližně 4 900 neoprávněných Evropanů z celkového počtu 702 250 zúčastněných imigrantů. Pětici evropských zemí s nejvyšší účastí v programu DACA tvoří Polsko (1 380 příjemců), Portugalsko (500), Spojené království (500), Itálie (350) a Německo (220).

Zdravotní pojištění

Evropští přistěhovalci měli s větší pravděpodobností zdravotní pojištění než populace narozená v zahraničí a v USA a měli podobnou míru nepojištěných jako rodilí přistěhovalci (viz obrázek 9). U přistěhovalců z Moldavska a Albánie (po přibližně 18 %) a Makedonie (16 %) byla pravděpodobnost, že nebudou pojištěni, více než dvakrát vyšší než u Evropanů celkově.

Diaspora

Diasporu evropského původu ve Spojených státech tvoří podle tabulek U.S. Census Bureau 2016 ACS přibližně 133 milionů lidí, kteří se buď narodili v Evropě, nebo uvedli evropský původ. Diaspora evropského původu tvoří 41 % z 323 milionů osob žijících ve Spojených státech.

Německá diaspora je největší ze všech hlavních evropských etnických skupin – 14 % všech obyvatel USA, tedy 45 milionů osob, se buď hlásí k německému původu, nebo se v Německu narodilo (viz tabulka 3). Mezi nejpočetnější diaspory patří také Irsko a Velká Británie, dále Itálie, Francie a Polsko.

Remitence

Remitence posílané do Evropy od roku 2000 rychle rostou. V roce 2017 činily celosvětové remitence zaslané formálními kanály do evropských zemí téměř 154,8 miliardy amerických dolarů, což je o 6 % více než 145,9 miliardy dolarů v roce 2016.

Pro mnoho evropských zemí představovaly remitence nepatrný podíl HDP. Naopak vyšší závislost na remitencích byla v Moldavsku (22 procent), Kosovu (16 procent), Bosně a Hercegovině (11 procent) a Albánii (10 procent).

Zdroje

Gibson, Campbell J. a Kay Jung. 2006. Historické statistiky sčítání lidu o obyvatelstvu Spojených států narozeném v zahraničí: 1850-2000. Working Paper No. 81, U.S. Census Bureau, Washington, DC, únor 2006. Dostupné online.

Glynn, Irial. 2011. Emigrace přes Atlantik: Irové, Italové a Švédové ve srovnání, 1800-1950. Mainz, Německo: Institut evropských dějin (IEG). Dostupné online.

Institut mezinárodního vzdělávání (IIE). 2017. Open Doors Report on International Educational Exchange (Zpráva o mezinárodních vzdělávacích výměnách). Washington, DC: IIE.

Martin, Philip. 2013. The Global Challenge of Managing Migration (Globální výzva řízení migrace). Washington, DC: Population Reference Bureau. Dostupné online.

Martin, Susan. 2010. Národ přistěhovalců. Cambridge, UK: Cambridge University Press.

Populační divize OSN. N.d. Mezinárodní stav migrantů podle místa určení a původu. Přístup 1. března 2018. Dostupné online.

U.S. Census Bureau. N.d. 2016 American Community Survey (ACS). American FactFinder. Dostupné 1. března 2018. Dostupné online.

—. 2017. Průzkum americké komunity za rok 2016. Přístup od Stevena Rugglese, Katie Genadekové, Ronalda Goekena, Josiaha Grovera a Matthewa Sobka. Integrovaná řada mikrodat pro veřejné použití: Verze 7.0 . Minneapolis, MN: University of Minnesota. Dostupné online.

U.S. Department of Homeland Security (DHS) Office of Immigration Statistics. 2017. Ročenka imigračních statistik 2016. Washington, DC: DHS Office of Immigration Statistics. Dostupné online.

Občanská a imigrační služba USA (USCIS). 2018. DACA Population Data, 31. května 2018. Dostupné online.

—. 2018. Characteristics of H-1B Specialty Occupation Workers [Charakteristika pracovníků ve specializovaných profesích H-1B]: Fiskální rok 2017. Washington, DC: USCIS. Dostupné online.

Světová banka. N.d. Personal Remittances, Received (% of GDP) [Přijaté osobní remitence (% HDP)]. Dostupné online.

—. 2018. Roční údaje o remitencích, aktualizace duben 2018. Dostupné online.