Elizabeth Proctor

Obvinění z čarodějnictvíUpravit

Začátkem března 1692 začala mít služka Proktorů Mary Warrenová záchvaty a tvrdila, že vidí přízrak (ducha) Gilese Coreyho. John Proctor se k jejím tvrzením stavěl odmítavě (stejně jako ke všem obviněním) a nutil ji k větší práci; domníval se, že z čarodějnictví by měly být podezírány samotné očarované dívky, a ne vážené ženy z vesnice. Jeho negativní reakce na obvinění dívek možná způsobila, že se Elizabeth stala jednou z dalších, které byly obviněny z praktikování čarodějnictví.

26. března 1692 vznesla Mercy Lewisová první obvinění, že ji trápí Elizabethin přízrak. William Rayment z nedalekého Beverly ve státě Massachusetts se zmínil, že slyšel zvěst, že Elizabeth Proctorová bude následujícího dne vyslýchána u soudu. Zdálo se, že se dostala do transu, a jedna z dívek zvolala: „Tamhle je Goody Proctor! Stará čarodějnice! Dám ji pověsit.“ Když přihlížející vyjádřili pochybnosti a tvrdili, že rodina Proctorových má v komunitě dobrou pověst, dívka se okamžitě probrala z transu a řekla jim, že je to všechno „ze sportu“.

Dne 29. března 1692 Abigail Williamsová a Mercy Lewisová opět prohlásily, že je trápí Alžbětin přízrak. O několik dní později si Abigail stěžovala, že ji Alžběta štípe a trhá jí střeva, a řekla, že vidí Alžbětin přízrak stejně jako Johnův. V dubnu 1692 podalo 31 mužů z Ipswiche ve státě Massachusetts petici, která potvrzovala bezúhonnost Johna a Elizabeth a popírala, že by kdy viděli něco, co by naznačovalo, že některý z manželů je čarodějnice.

V květnu 1692 byla ve prospěch Johna a Elizabeth podána podobná petice, která obsahovala podpisy 20 mužů a žen, včetně několika nejbohatších statkářů z Topsfieldu ve státě Massachusetts a vesnice Salem. Petice zpochybňovala platnost přízračných důkazů, svědčila o křesťanském životě, který John a Elizabeth vedli, uváděla, že „byli vždy připraveni pomoci těm, kteří jejich pomoc potřebovali“, a že petenti neměli žádný důvod věřit, že manželé jsou čarodějové.

2. června 1692 lékař a několik žen dokončili lékařskou prohlídku Elizabeth a několika dalších obviněných. Hledali vrozené vady, mateřská znaménka nebo jiná znaménka, o nichž se v té době všeobecně věřilo, že jsou známkou toho, že osoba je čarodějnice; vyšetřovatelé žádná taková znaménka nenašli.

Dne 2. srpna 1692 se v Salemu sešel soud, aby projednal osud Johna, Elizabeth a několika dalších. Někdy během této doby sepsal John svou závěť, do níž však Elizabeth nezahrnul. Někteří se domnívají, že to bylo proto, že předpokládal, že bude popravena spolu s ním. Navzdory peticím a svědectvím přátel byli John i Elizabeth shledáni vinnými a 5. srpna 1692 odsouzeni k trestu smrti. Alžbětě, která byla v té době těhotná, byl udělen odklad popravy až do narození dítěte. John se pokusil svou popravu odložit, ale neuspěl. Dne 19. srpna 1692 byl John popraven. Alžběta zůstala ve vězení. Nakonec byla přijata opatření na základě žádosti, kterou John podal, aby zachránil svůj život a život Alžběty, ale pro něj už bylo pozdě.

ReleaseEdit

V lednu 1693 bylo ve vězení několik set lidí, kteří stále čekali na soud. Během věznění se Alžbětě 27. ledna narodil syn, kterého pojmenovala po svém manželovi John Proctor III. Z nějakého důvodu nebyla Alžběta popravena, jak nařídil soud.

V květnu 1693 začaly dívky obviňovat lady Mary Phipsovou, manželku massachusettského guvernéra sira Williama Philipse. Guvernér poté nařídil, aby bylo zbývajících 153 vězňů propuštěno na svobodu. Elizabeth byla mezi tímto všeobecným propuštěním vězňů. Než byla propuštěna, musela její rodina zaplatit vězeňské poplatky. V této době musely rodiny platit za ubytování a stravu svých rodinných příslušníků během pobytu ve vězení a také náklady na jejich popravy.

Obvinění proti dalším členům rodiny ProctorovýchRedakce

V roce 1692 bylo podáno sto čtyřicet jedna stížností. Z nich dvanáct směřovalo proti příbuzným nebo rozšířeným členům rodiny Proctorových. John Proctor, Elizabeth Proctor a Rebecca Nurse byli odsouzeni a John a Rebecca byli popraveni.

1. John Proctor, manžel Elizabeth Bassettové alias Elizabeth Proctor a otec Benjamina, Williama a Sarah Proctorových.
2. Elizabeth Bassett Proctor, třetí manželka Johna Proctora.
3. Benjamin Proctor, syn Johna Proctora a jeho první manželky Marthy Giddensové.
4. William Proctor, syn Johna Proctora a jeho třetí manželky Elizabeth Bassett Proctor.
5. Mary Bassett DeRich byla sestrou Elizabeth Bassett Proctor.

Rozšířená rodina:

1. Thomas Farrar starší, tchán Elizabeth (Hood) Farrar, sestry Sarah Hood alias Sarah Bassett
2. Elizabeth Hutchinson, manželka Isaaca Harta, jehož sestra Deborah Hart byla provdána za Benjamina Proctora, bratra Johna Proctora.
3. Elizabeth Proctor, dcera Johna Proctora a Elizabeth Thorndike Proctor, se roku 1681 provdala za Thomase Veryho. Jeho sestra Elizabeth Very byla druhou manželkou Johna Nurse, nejstaršího syna Francise a Rebeccy (rozené Towne) Nurse.
4. Rebecca Nurse, sestra Mary Eastey a Sarah Cloyce.
5. Mary Eastey, sestra Rebeccy Nurse a Sarah Cloyce.
6. Sarah Cloyceová, sestra Rebeccy Nurseové a Mary Easteyové.
7. Esther Elwellová (rozená Dutchová) alias Hester Elwellová – provdaná za Samuela Elwella, bratra Thomase Elwella; švagrová Sarah Bassettové Elwellové, další ze sester Elizabeth Bassettové Proctorové.

Rodinný strom:

.

.

Příbuzný žalobceEdit

Do procesů byl zatažen ještě jeden člen rodiny, který se připojil k žalobcům: Šestnáctiletý John DeRich, syn uvězněné Bassettové, a její manžel Michel DeRich, který nedávno zemřel.

Následky procesuEdit

Ačkoli byla Elizabeth osvobozena, utrpení pro ni neskončilo. Jelikož byla odsouzena, byla v očích zákona mrtvou osobou, oddělenou od společnosti. Ačkoli zákon stanovil, že majetek bude zabaven, když bude někdo odsouzen, majetek Proktorů byl zabaven dlouho před soudním procesem. Alžběta si nemohla nárokovat žádný z Johnova majetku. Nemohla získat zpět své věno, protože právně již neexistovala. Alžběta podala ke generálnímu soudu žádost o zrušení ateriálu, aby byla obnovena její zákonná práva. Vláda sedm let nepodnikla žádné kroky, ačkoli již bylo všeobecně známo, že nevinní lidé byli odsouzeni neprávem.

Dne 19. dubna 1697 nařídil pozůstalostní soud Alžbětiným nevlastním dětem, aby jí vrátily věno, protože „nyní je jí navrácen prospěch ze zákona“.

V červnu 1696 podala Alžběta odvolání, aby napadla závěť svého manžela. U soudu vypověděla, že v oné „smutné době temna před popravou mého řečeného manžela je zřejmé, že někdo vymyslel závěť a přinesl mu ji k podpisu, v níž se nakládá s celým jeho majetkem“. Závěť již byla ověřena a majetek rozdělen a ona uvedla, že její nevlastní děti „nestrpí, abych měla z pozůstalosti jediný groš, ani na základě smlouvy mého manžela se mnou před svatbou, ani ještě na základě věna, které, jak se pokorně domnívám, mi patří nebo by mělo patřit podle práva, neboť říkají, že jsem mrtvá v právu“.

Veřejnost požadovala, aby se soudy omluvily, a 18. března 1702 byla vydána písemná omluva. V červenci 1703 se na generální soud obrátil s žádostí, aby bylo vyhověno žádostem rodin. Nakonec byly podniknuty kroky k dosažení zrušení attainderu pro Alžbětu. Sněmovna reprezentantů státu Massachusetts v tomto roce přijala návrh zákona, který formálně znemožňoval spektrální důkazy, ale rušil attainder pouze pro ty, kteří podali petice, což se týkalo pouze Johna a Elizabeth Proctorových a Rebeccy Nurseové.

Dne 2. března 1703 podalo dvacet jedna manželů a dětí odsouzených, jakož i tři ženy, které byly odsouzeny, ale nebyly popraveny, včetně Elizabeth, petice předtím, než byla přijata jakákoli opatření týkající se Elizabethiny žádosti o zrušení attainder. Žádali, aby „bylo veřejně učiněno něco, co by zbavilo jejich jména hanby“. V červnu 1703 byly podány další dvě petice. Ty obsahovaly žádosti jedenácti duchovních o přehodnocení rozsudků a obnovení dobrého jména občanů. Massachusettská sněmovna reprezentantů nakonec schválila zákon, který znemožňoval přízračné důkazy. Odvolání attainderu však přiznali pouze těm, kteří podali petici.

V roce 1705 byla podána další petice, která požadovala spravedlivější vyrovnání pro neprávem obviněné. V květnu 1709 předložilo 22 osob, které byly odsouzeny za čarodějnictví nebo jejichž rodiče byli odsouzeni za čarodějnictví, generálnímu soudu petici, aby se zabýval návrhem z roku 1705, v níž požadovali jak zrušení attainderu, tak náhradu finančních ztrát. V květnu 1710 jmenoval zákonodárný sbor výbor, který měl petice projednat. Po mnoha odkladech přijal 17. října 1711 Generální soud návrh zákona o zrušení rozsudku nad osobami uvedenými v petici z roku 1709 a guvernér Joseph Dudley zákon podepsal. Bylo zde ještě dalších sedm osob, které byly odsouzeny, ale petici nepodepsaly. V jejich případě ke zrušení rozsudku nedošlo. Návrh zákona zněl takto:

Provincie Massachusettského zálivu Anno Regni, Anna Reginae Decimo. An act to withdraw the attainders of George Burroughs and others for Witchcraft. Protože v roce Páně tisíc šest set devadesát dva bylo několik měst v provincii zamořeno strašlivým čarodějnictvím nebo posedlostí ďábly. A na zvláštním soudu Oyer and Termina konaném v Salemu v hrabství Essex téhož roku 1692 byli George Burroughs z Wellsu, John Proctor, George Jacobs, John Williard, Giles Corey a Martha, jeho žena, Rebecca Nurse a Sarah Good, všichni z výše uvedeného Salemu; Elizabeth How z Ipswiche; mary Easty, Sarah Wilde a Abigail Hobbs, všichni z Topsfieldu; Samuel Wardwell, Mary Parkerová, Martha Carrierová, Abigail Faulknerová, Ann Fosterová, Rebecca Eamesová, Mary Postová a Mary Laceyová, všechny z Andoveru; Mary Bradburyová ze Salisbury a Dorcas Hoarová z Beverly, byly jednotlivě obviněny, odsouzeny a obžalovány z čarodějnictví a některé z nich odsouzeny k trestu smrti, ostatní jsou stále pod stejným rozsudkem uvedeného soudu a mohou být na něm vykonány. Vliv a energie zlého ducha, který v té době působil na ty, kdo byli hlavními žalobci a svědky, byly tak velké, že způsobily stíhání osob se známou a dobrou pověstí, což vyvolalo velkou nespokojenost a zastavení stíhání, dokud nebude známa vůle Jejich Veličenstev; a na základě tohoto oznámení Její Veličenstvo královna Marie Druhá blahé paměti svým královským listem vydaným na jejím dvoře ve Whitehallu 15. dubna 1693 milostivě schválila opatrnost a obezřetnost v této věci a chtěla a požadovala, aby ve všech řízeních proti osobám obviněným z čarodějnictví nebo posedlosti ďáblem byla používána co největší zdrženlivost a veškerá náležitá obezřetnost, pokud to může být bez překážek pro běžný chod spravedlnosti. A někteří z hlavních žalobců a svědků v těchto temných a přísných stíháních se od té doby ukázali jako osoby prostopášné a neřestné. Na pokornou žádost a suitu několika z uvedených osob a dětí jiných z nich, jejichž rodiče byli popraveni. Budiž prohlášeno a uzákoněno Jeho Excelencí guvernérem, radou a zastupitelským sborem, že několik rozsudků, které byly vyneseny před shromážděným generálním soudem, a rozsudky a attainders proti zmíněným George Burroughsovi, Johnu Proctorovi, George Jacobsovi, Johnu Williardovi, (sic) Gilesi Coreovi, Martě Coreové, Rebecce Nurseové, Sarah Goodové, Elizabeth Howové, Mary Eastyové, Sarah Wildové, Abagail (sic) Hobbsové, Samuelu Wardellovi, Mary Parkerové, Martě Carrierové, Abagail (sic) Faulknerová, Anne Fosterová, Rebecca Eamesová, Mary Postová, Mary Laceyová, Mary Bradburyová, Dorcas Hoarová a kterýkoli z nich se tímto ruší a prohlašují za neplatné a neúčinné pro všechny záměry, konstitucionalismus a účely, jako kdyby žádná taková odsouzení, rozsudky a attainders nikdy nebyly vydány, a že na základě uvedených rozsudků a attainders nebo některého z nich nevznikly žádné tresty nebo propadnutí majetku nebo movitých věcí. Bez ohledu na jakékoli zákony, zvyklosti nebo obyčeje, které by tomu odporovaly. A že žádný šerif, konstábl, gólman (sic) ani jiný úředník nebude podléhat žádnému zákonnému stíhání za cokoli, co tehdy právoplatně učinili při výkonu svých úřadů. Učiněno a přijato Velkým a všeobecným soudem neboli shromážděním provincie Jejího Veličenstva Massachusettského zálivu v Nové Anglii, konaným v Bostonu 17. října 1711

Dvaadvaceti osobám z petice z roku 1709 byla přiznána částka 578-12-0 liber, která měla být rozdělena mezi pozůstalé a příbuzné obviněných. Zrušení attainderu a peníze však byly přiznány pouze obviněným a jejich dědicům, kteří o to požádali. 150 liber bylo přiznáno „Johnu Proctorovi a jeho manželce, ale jméno Elizabeth nebylo výslovně uvedeno. Thorndike Proctor dostal peníze za utrpení své rodiny. Jeho starší bratr Benjamin vznesl námitky, protože to byl on, kdo se v této době staral o své sourozence. Soud nepodnikl žádné kroky a ponechal na rodině, jak se o prostředky rozdělí. Většina účtů byla vyřízena během jednoho roku. Rodině Proctorově bylo přiznáno 1500 dolarů, což bylo od massachusettského obecného soudu mnohem více peněz než většině rodin obviněných čarodějnic, což je možný ukazatel bohatství zúčastněných rodin.

Thorndike Proctor koupil po oběšení svého otce farmu Groton od rodiny Downingů z Londýna v Anglii. Farma byla přejmenována na Downingovu farmu. Thorndike následně prodal téměř polovinu Downing Farm svému nevlastnímu bratrovi Benjaminovi. Na Downingově farmě žilo osm generací Proktorů, a to až do roku 1851.

Do roku 1957 nebyli všichni odsouzení zproštěni viny. Potomci křivě obviněných požadovali, aby Generální soud očistil jména jejich rodinných příslušníků. V roce 1957 byl přijat zákon vyslovující nevinu obviněných, který však jmenovitě uváděl pouze Ann Pudeator a ostatní jako „některé další osoby“, přičemž stále neuváděl všechna jména odsouzených. Obsahovaly také usnesení zakazující další soudní procesy na základě starých soudních řízení.

V roce 1992 přesvědčil Danvers Tercentennial Committee Sněmovnu reprezentantů státu Massachusetts, aby vydala rezoluci na počest „odvahy a nezlomnosti těchto odsouzených, kteří se drželi pravdy, když je právní, úřední a politické instituce zklamaly“. V dokumentu byla sice uvedena jména všech osob, kterým nebyl dříve udělen revers of attainder, ale bylo v něm pouze konstatováno, že tyto osoby jsou „hodny vzpomínky a připomenutí“.

Po úsilí mimo jiné zástupců J. Michaela Ruaneho a Paula Tironeho a salemské učitelky Pauly Keeneové, když jej 31. října 2001 konečně podepsala guvernérka Jane Swiftová, byli po více než 300 letech všichni nakonec prohlášeni za nevinné.