Předkládáme vám alternativní vyprávění biblického příběhu o exodu, založené na historických a archeologických nálezech, jakož i na egyptské protižidovské literatuře týkající se původu židovského národa a postavy Mojžíše. Tento alternativní příběh se opírá o fascinující knihu profesora Israela Knohla Jak se zrodila Bible.
Prvním autorem, který nám nabízí pohled na egyptský příběh Exodu, je egyptský řecký historik Manetho, který žil v Alexandrii v ptolemaiovském období ve 3. století př. n. l.
Manetho uvádí, že v 17. století př. n. l. přišli do Egypta cizí nájezdníci zvaní pastevci – egyptsky Hyksósové – a zmocnili se trůnu. Vypalovali egyptská města, ničili modly a rozbíjeli chrámy a prováděli „strašné zločiny z nenávisti vůči všem původním obyvatelům země“. Po nějaké době pak Hyksósy z Egypta vyhnal jeden faraon. V této fázi textu Manetho odhaluje jejich skutečnou identitu: „Opustili egyptskou zemi se svými rodinami a majetkem a odešli přes poušť do Sýrie, avšak ze strachu před asyrskými vládci si založili město v zemi, která se tehdy nazývala Judea.“
Detail na pohřebišti v Beni Hasan. Semitští kočovníci na cestě do Egypta, jeden se jmenoval Avisa nebo Avisar, ve staroegyptštině nazývaný Hyksós, „vládce cizí země“.
Manethův text, který určuje, že pastýři byli předky Židů, pokračuje a zprostředkovává další příběh. Několik století poté, co byli Hyksósové vyhnáni z Egypta, chtěl egyptský vládce, faraon Amenhotep, požádat o radu bohy. Jeho rádci mu řekli, že jediný způsob, jak se přiblížit bohům, je očistit Egypt od malomocných, kteří žili u hranic. Amenhotep shromáždil všechny malomocné na svém území a soustředil je v opuštěném městě Avaris, bývalém hlavním městě Hyksósů. Malomocní povstali a vzbouřili se proti němu pod vedením malomocného kněze jménem Osarsef, který pro ně založil nové, nepřátelské náboženství, jehož hlavními zásadami bylo popření polyteismu a víra v jediného boha. Podle některých badatelů čerpal Osarsef své monoteistické myšlenky od faraona Achnatona, který vládl Egyptu v předchozích staletích.
Manetho uvádí, že Osarsef vyslal posly do zahraničí, aby vytvořili vojenskou pomocnou sílu, a požádal o pomoc také potomky Hyksósů, judské pastýře, kteří ho a malomocné přišli hromadně podpořit. Společně vytvořili nové silné síly, které ovládly Egypt. Nový vládce Osarsef, vůdce malomocných, se pak stal králem, který vybíral daně a kázal proti egyptským bohům. Kdo tedy byl Osarsef? Podle Manetha si Osarsef po připojení k Hyksósům změnil jméno na Mojžíš. Ačkoli Manetho mluví o Mojžíšovi jako o fanatickém nenávistníkovi a izolacionistovi, hovoří také o Mojžíšově jedinečné moudrosti, odvaze a o tom, co Egypťané nazývali božskou přítomností, což je popis, který se shoduje s biblickým popisem Mojžíše v 2. Mojžíšově knize, 11, 3: „muž Mojžíš byl velmi veliký v egyptské zemi, v očích faraonových služebníků a v očích lidu.“
Úryvek z Harrisova papyru – Britské muzeum, WikiMedia
Probírejme nyní Velký Harrisův papyrus – nejdelší známý papyrus z Egypta (dlouhý 40 metrů), objevený v hrobě poblíž státu Habu naproti Luxoru na západním břehu Nilu. Harrisův papyrus vypráví o době, kdy byl Egypt opuštěnou zemí bez pevného vedení, dokud se k moci nedostal muž jménem Irsu. Doslovný význam jeho jména je pretendent, muž mimo dynastii, který se vydává za krále. Irsu byl také Charru , to znamená, že pocházel buď z Kanaánu, nebo zpoza řeky Jordán, území nazývaného v Charru egyptsky. Tyto dva tituly naznačují, že Irsu nebyl hoden trůnu. Při dalším čtení se dozvídáme, že Irsu vybíral daně, potíral egyptské náboženství a bránil věřícím přinášet do jejich chrámů oběti. Pak nastal zlom: když bohové obnovili svou milost nad Egyptem, dosadili na trůn svého syna – Setnakhteho, faraona zakladatele 20. dynastie. Setnakhte bojoval s cizinci, zbavil se jich a usedl na trůn.
Dalším zajímavým nálezem, který podporuje Harrisův papyrus, je náhrobek objevený v Elefantině, datovaný do druhého roku Setnakhtovy vlády. Vypráví o Setnakhteovi, který rehabilitoval Egypt po éře cizího vládce, jenž porušil náboženské zásady faraonů.
Exodus dětí Izraele, obraz Davida Robertse, 1828
Podle teorie profesora Knohla byl Irsu zmiňovaný ve výše uvedených pramenech, ten, který pohrdl egyptským náboženstvím a přivedl žoldáky z Kanaánu, ve skutečnosti náš Mojžíš. Svou domněnku podporuje skutečností, že královnou, která vládla před Setnakhtem, byla Twosret, manželka druhého Sethiho, který zemřel v roce 1196 př. n. l.. Listiny uvádějí, že její vláda trvala jen dva nebo tři roky, po nichž došlo k záhadné tajemné události. V Egyptě vypukl vnitřní boj, který ukončil 19. dynastii a přivedl k moci novou, založenou Setnakhtem . To přivádí Knohla k závěru, že oním bojem bylo ve skutečnosti převzetí moci Mojžíšem a malomocnými, k nimž se připojili pastýři na území delty.
Prof. Knohl datuje exodus do druhého roku kralování faraona Setnakhteho, tedy kolem roku 1186 př. n. l.. Vysvětluje, že Mojžíšovi rodiče patřili k Jákobovým potomkům, kteří přišli do Egypta v době hladomoru. Mojžíš vyrůstal na dvoře pod ochranou královny Twosret, která neměla vlastní děti a je možné, že právě biblická faraonova dcera Mojžíše adoptovala a vychovala. Po její smrti se Mojžíš považoval za hodného královské moci a pro své dobyvačné kroky využil podpory svého lidu, Jákobových dětí, které byly v Egyptě zotročeny. Poté si přivedl další posily z ciziny – pastýře z Kanaánu. V boji mezi oběma silami Mojžíš a jeho muži prohráli, deportovali se z Egypta a vydali se směrem ke Kanaánu.
To je tedy egyptská verze. Zbytek je historie, jak praví klišé, nebo spíše – alternativní historie. Je na vás, abyste si vybrali. Šťastný Pesach!