Tzv. portrét „Nag’s Head“, pravděpodobně Theodosie Burr Alston. (Foto: Public Domain)
V roce 1869 byl prázdninující lékař William Gaskins Pool povolán na pomoc nemocné staré ženě jménem Polly Mannová, která žila v chatrči poblíž Nags Head v Karolíně. Když se svou dcerou Annou opatrně vstoupili do tmavého, pavučinami pokrytého domu, upoutal je obraz na stěně, jak Anna vzpomínala, „krásné mladé ženy ve věku asi pětadvaceti let“. Po obsáhlém výslechu Polly ohledně obrazu doktor Pool uvěřil, že jeho původní tušení bylo správné. Díval se na portrét dávno zmizelé Theodosie Burr Alstonové, portrét, který by mohl být klíčem k jejímu dlouho propíranému osudu na moři.
Dnes, pokud lidé něco vědí o Theodosi, je to díky krásné ukolébavce „Dear Theodosia“, kterou zpívá postava Aarona Burra v senzačním muzikálu Hamilton. Skutečná Theodosia však vyrostla z milovaného dítěte ve vysoce inteligentní a složitou dospělou osobu, jejíž fascinující příběh je z velké části neznámý a zasloužil by si vlastní broadwayský hit.
Theodosia Bartow Burr se narodila 21. června 1783 v Albany ve státě New York. Její matka, která se rovněž jmenovala Theodosia, byla brilantní a kultivovaná žena. Skandalizovala novoanglickou společnost, když se jako vdaná matka pěti dětí zamilovala do stejně brilantního a mnohem mladšího právníka s modrou krví a vojáka z revoluční války – Aarona Burra. Po smrti jejího prvního manžela se oba vzali a malá Theodosia, jediné dítě páru, které přežilo, se stala středem světa svých rodičů – zejména svého otce.
„Tvá drahá malá Theodosia nemůže slyšet, jak o tobě mluví, aniž by se u ní projevila zjevná melancholie,“ napsala starší Theodosia v roce 1785 jednomu z cestujících Aaronovi, „tak, že její chůva musí vyvíjet invenci, aby ji rozptýlila, a já se vyhýbám zmínkám o tobě v její přítomnosti. Jeden celý den jí bylo lhostejné všechno kromě tvého jména. Její náklonnost není běžné povahy.“
Aaron Burr, Theodosiin otec. (Foto: Library of Congress/LC-USZ62-102555)
Aaron tyto city opětoval. Jeho plány s půvabnou tmavovlasou „malou slečnou Priss“, která již tehdy projevovala mimořádný intelekt a bystrý vtip, byly neuvěřitelně ambiciózní a na tehdejší dobu velmi pokrokové. „Doufám, že jejím prostřednictvím přesvědčím svět o tom, čemu zřejmě nevěří ani jedno pohlaví,“ napsal, „že ženy mají duši!“
V roce 1800 se Theodosia hluboce zamilovala do Josepha Alstona, bohatého plantážníka z Jižní Karolíny. „Můj otec se směje mé nedočkavosti, až se ozveš,“ napsala Theodosia škádlivě Josephovi během odloučení.
Pár se vzal 2. února 1801 v Albany. O něco více než měsíc poté spolu se svým novým manželem sledovala, jak její otec skládá přísahu jako viceprezident Spojených států pod vedením prezidenta Thomase Jeffersona. Dalšího požehnání se dočkali o devět měsíců později, kdy se jim narodil syn Aaron Burr Alston, kterému jeho starostlivý dědeček přezdíval „Gampy“.
Narození jediného dítěte si však na Theodosii vybralo těžkou daň. Při traumatickém porodu byla vážně zraněna a vyhřezlá děloha, kterou utrpěla, jí způsobila nesmírné bolesti a znemožnila pohlavní styk. Přestože svého manžela a jeho rodinu zbožňovala, těžko se přizpůsobovala izolovanému životu plantážnice na rodinném sídle The Oaks na řece Waccamaw v Jižní Karolíně a brzy trávila polovinu roku v New Yorku u svého otce.
Theodosia Burr Alston, na snímku z roku 1802. (Foto: New York Public Library/Public Domain)
Desátého července 1804 usedl Aaron ke stolu a napsal své Theodosi dopis na rozloučenou. „Vděčím ti, má nejdražší Theodosie, za velkou část štěstí, kterého jsem si v tomto životě užil. Zcela jsi uspokojila vše, v co mé srdce a city doufaly, nebo si to dokonce přály.“ Následujícího dne měl Aaron – stále ještě viceprezident Spojených států – zabít Alexandra Hamiltona v souboji ve Weehawkenu ve státě New Jersey.
O příčině souboje kolovaly různé zvěsti. Aarona popudila Hamiltonova poznámka o „ještě podlejších“ činech. Někteří se domnívali, že Hamilton možná narážel na vzájemnou „chorobnou náklonnost“ Aarona a Theodosie, která vedla k šeptandě o incestu.
Ať už to bylo jakkoli, Aaron byl brzy na útěku, ačkoli za vraždu nebyl nikdy souzen. Poté, co si Aaron odsloužil své viceprezidentské období, vydal se na západ, aby založil novou zemi tvořenou západním územím Severní Ameriky a Mexika. Plánoval, že se stane císařem této země a Theodosie se stane jeho nástupkyní. Měl plnou podporu své dcery a zetě, kteří mu poskytli tolik potřebné finanční prostředky. Alstonovi se dokonce vydali na západ, aby Aaronovi v jeho snaze pomohli. Theodosia psala svému nevlastnímu bratrovi nadšeně o „nové osadě, kterou se chystám založit“.
Burrská dynastie však neměla vzniknout. Spiknutí bylo odhaleno a Burr byl vzat do vazby. V roce 1807 byl souzen za velezradu v Richmondu, po jeho boku stála vždy věrná Theodosia. Aaron byl kupodivu zproštěn viny a s Theodosiinou pomocí se brzy propašoval ze země a zamířil do Evropy.
Jelikož otec už nebyl mezi živými, Theodosiino zdraví – pravděpodobně byla v posledním stádiu rakoviny dělohy – se dále zhoršovalo. „Po celých posledních osmnáct měsíců ji trápily nejprudší afekty,“ napsala v roce 1808 ve třetí osobě lékaři. „Hysterické záchvaty, různé barvy a záblesky světla před jejím ano, postavy procházející kolem její postele, podivné zvuky, špatná nálada a ještě horší věci.“ Po otci se jí intenzivně stýskalo. „Co bych vskutku neriskovala,“ napsala mu, „kdybych ho mohla ještě jednou spatřit, zavěsit se do něj, položit mu své dítě na koleno a znovu trávit své dny šťastným zaměstnáním a snažit se předvídat jeho přání.“
V roce 1812 zemřel Theodosiin milovaný „Gampy“ v Jižní Karolíně na malárii. Se ztrátou jediného dítěte se Theodosiin svět stal temnějším. „Už mě nic netěší,“ napsala. „Svět je prázdný. Ztratila jsem svého chlapce.“
Theodosia Burr Alston. (Foto: Public Domain)
Desátého prosince 1812 byl Joseph Alston zvolen guvernérem Jižní Karolíny. Jeho nová funkce mu znemožňovala doprovázet Theodosii do New Yorku a vzhledem k tomu, že v Atlantiku zuřila válka z roku 1812, měl obavy, aby jeho křehká žena podnikla zrádnou cestu do New Yorku. Aby zajistil bezpečnost své dcery, poslal Aaron dolů svého přítele doktora Timothyho Greena, aby zajistil loď a postaral se o to, aby se Theodosia dostala domů k němu.
Theodosia se spolu s doktorem Greenem, francouzskou služebnou a kostlivou posádkou nalodila 31. prosince v přístavu Georgetown na malý škuner Patriot. Uplynul týden, pak dva, pak tři – a Patriot, jeho malá posádka ani cestující se neozvali. „Za tři týdny jsem od ní ještě nedostal ani řádku,“ napsal Joseph Aaronovi. „Moje mysl se mučí – po třiceti dnech je moje žena buď zajata, nebo ztracena!“ Do 24. února se vzdal veškeré naděje. „Můj chlapec a moje žena jsou oba pryč! To je tedy konec všech nadějí, které jsme si vytvořili,“ napsal svému tchánovi. „Můžeš si dobře všimnout, že se cítíš odtržen od lidského rodu. Ona byla tím posledním, co nás s tímto druhem spojovalo.“
Během několika týdnů po Patriotově zmizení se na Severu i Jihu začaly šířit zvěsti o Theodosiině osudu. Joseph zemřel v roce 1816 jako skořápka muže, kterým kdysi býval. Burr žil ještě 23 let, dost dlouho na to, aby se stal svědkem chalupářského průmyslu konspiračních teorií o zmizení své dcery. Odmítal věřit, že je stále naživu, a rozhodně prohlašoval: „Je mrtvá. Zahynula v té mizerné lodičce, ve které odjela. Kdyby byla naživu, ani všechna vězení světa by ji nedokázala zadržet před jejím otcem.“
Mnozí věřili, že Patriotku zajala některá z pirátských lodí, o nichž je známo, že trollí v oblasti Outer Banks. V průběhu let se v novinách po celé zemi objevily četné zprávy o „přiznáních na smrtelné posteli“ různých zestárlých nebo uvězněných pirátů. Jako první se prosadil případ Jeana DeFargese a Roberta Johnsona, kteří byli v roce 1819 popraveni za jiné zločiny. Článek v New York Advertiser z roku 1820 tvrdil, že se oba přiznali k tomu, že byli členy posádky lodi Patriot. Tvrdili, že vedli vzpouru, loď potopili a všechny na palubě zabili.
V roce 1833 přinesl list The Mobile Commercial Register zprávu, že se k přepadení lodi Patriot s dalšími piráty přiznal další muž, který neochotně donutil Theodosii jít po prkně. Další historky tvrdily, že se stala manželkou amerického indiána v Texasu, že byla odvezena jako milenka pirátů na Bermudy nebo že se zabila poté, co odolala dvoření piráta Octava Chauveta. Podle dalšího smyšleného příběhu napsala dopisy na rozloučenou svému otci a manželovi a před popravou je spolu se snubním prstenem nacpala do láhve od šampaňského a hodila do moře v Karolíně.
Snad nejčastěji opakovaným „přiznáním“ byl Benjamin F. Burdick, „tvrdý, drsný starý námořník“. Na smrtelné posteli v chudobinci v Michiganu se prý přiznal manželce duchovního, že byl na pirátské lodi, která přepadla Patriot. Podle vydání New York Times z roku 1878:
Řekl, že na palubě byla jedna dáma krásného vzhledu, inteligentní a kultivovaná, která uvedla své jméno jako paní Theodosia Alstonová. Když na ni přišla řada, aby prošla osudným prknem, požádala o pár okamžiků času, což jí bylo hrubě vyhověno. Poté odešla na své lůžko, převlékla se a za několik okamžiků se objevila na palubě oděná do čistě bílých šatů. S biblí v ruce oznámila, že je připravena. Vypadala tak klidně a vyrovnaně, jako by byla doma, a když kráčela vstříc svému osudu, nezachvěla se ani na okamžik a její tvář nepřelila bledost. Když dělala osudné kroky, založila si ruku na prsou a zvedla oči k nebi. Padla a klesla bez jediného šepotu či vzdechu.
Pak je tu ještě kuriózní případ „cizinky“, která je pohřbena na biskupském hřbitově svatého Pavla v Alexandrii ve Virginii. Tato „zahalená dáma“ se prý ve městě objevila v roce 1816 s mužem, který tvrdil, že je její manžel. Krátce nato zemřela. Podle legendy se jednalo o Theodosii a doktora Greena, který se nedávno vrátil ze zajetí na ostrovech.
Snad jediným vodítkem, které máme k dispozici, co se s Theodosií skutečně stalo, je portrét z Nags Head, který v roce 1869 objevil doktor Pool. Podle jeho dcery jí a jejímu otci Polly Mannová řekla, že její zesnulý manžel Joseph Tillett byl „vrakář“, který odklízel lodě vyplavené na břehy Outer Banks. Tvrdila, že před desítkami let narazil se svými přáteli na potopený prázdný škuner poblíž Kitty Hawk. V jedné kajutě našli mnoho krásných předmětů, včetně portrétu a šatů, které nyní vlastnila Polly. „Také jsme vystavili na odiv vázu s voskovými květinami pod skleněným globusem,“ vzpomínala Anna, „a mušli krásně vyřezanou do tvaru nautilu.“
Kresba Burra Alstona z roku 1900 podle miniatury z roku 1811. (Foto: Public Domain)
Polly věnoval portrét doktoru Poolovi místo zaplacení. Ten si jej odvezl domů do Elizabeth City. V průběhu let se on a jeho spolupracovníci pokoušeli získat ověření pravosti portrétu od rodin Burrů a Alstonů, jejichž názory na to, zda je podobizna Theodosie, se velmi lišily. „Vzpomínám si na její krásné oči,“ napsala nejmladší sestra Josepha Alstona, „a oči na obraze jsou opravdu krásné.“
Ti, kdo věří v pravost obrazu, si myslí, že tak či onak dokazuje, že Theodosia zemřela u pobřeží Severní Karolíny. Na Outer Banks 2. a 3. ledna 1812 řádily prudké bouře, které způsobily škody na lodích poblíž plánované trasy lodi Patriot. Je velmi pravděpodobné, že malou loď bouře jednoduše přemohla, ale kdo ví? Možná zkázu lodi způsobili piráti, nepoctiví trosečníci, Britové nebo něco jiného. Nebo možná byla Theodosia unesena do nějaké exotické země a dožila se dlouhého života – i když se to při jejím chatrném zdraví zdá velmi nepravděpodobné.
Dnes legenda o Theodosii žije dál. Portrét z Nags Head nyní visí v knihovně Lewise Walpola na Yaleově univerzitě. Její duch prý straší na její plantáži The Oaks, v Outer Banks, Richmond Hill a na ostrově Bald Head Island, kde ji prý pronásledují tři bezhlaví piráti. Na přelomu 19. a 20. století byla tato záhada zpracována do několika románů a nesčetných článků v časopisech. Bylo po ní pojmenováno mnoho holčiček – včetně Theodosie Burr Goodmanové, která se později proslavila jako upírka němého plátna Theda Bara. Její příběh si oblíbili básníci, včetně Roberta Frosta, jehož báseň Kitty Hawk obsahuje verš:
Připomínám si, jak trosečníci ztroskotali na Theodosi Burrové právě u tohoto břehu? T’was to punish her, but her father more.
Ale snad nejlépe dopad Theodosiina tajemství vystihuje její přítelkyně Margaret Blennerhassetová v básni O přítelkyni, která měla utrpět ztroskotání:
A teď bloudím úplně sama, nevnímám balzámový vánek, jen poslouchám něžné sténání zvonící holubice a myslím na moře.
.