Vím, že se ti při čtení rozbuší srdce, ale nemůžu odejít bez rozloučení. Není třeba říkat, že psaní tohoto dopisu mi lámalo srdce. Nebylo to snadné. Doufám, že to pochopíš. Nemohu to říct osobně. Loučení je hořké.
Vždycky si budu pamatovat, jak jsme se poprvé setkali, jak se moje rty poprvé dotkly tvých, jak jsi mě poprvé objal kolem ramen a položil mi hlavu na rameno. Tvůj úsměv a tvůj pohled na mě navždy zůstanou v mých vzpomínkách. Je tolik krásných vzpomínek, ale faktem zůstává, že vzpomínky nestačí na to, aby nás spojily do konce života. Před očima se mi stále míhá obraz tvého okouzlujícího úsměvu, i když vím, že už to nikdy nebude jako dřív, ale vždycky, myslím tím vždycky, tě budu milovat. Stále toužím po tvé lásce.
Je to jen pár dní, co jsem naposledy spatřil tvou tvář. Nezáleží na tom, kolik měsíců tě ještě neuvidím, přesto vzpomínky na tebe a moje láska k tobě nikdy nezmizí. Vše nechávám osudu. Určitě na mě stále myslíš, já na tebe také. Během uplynulých dní jsem si musel uvědomit hořkou pravdu, že nemůžeme být spolu. Nebudu váhat říci, že se stále držím naší lásky.
Mnoho jsem se od tebe naučil. Ukázal jsi mi, co je to láska a jaké to je být milován. Když jsi mě políbil a naše rty se tak něžně dotkly, cítila jsem to. Měla jsem ten kouzelný pocit. Mé tělo bylo v klidu. Cítila jsem se tak živá. Cítila jsem se jako jediná dívka na světě. Cítila jsem se jako princezna, ne, ne, jako Miss World. Ne, ne, královna světa. Také jsem to cítila, když se naše srdce přiblížila tak blízko, že tloukla jako jedno.
Vždycky si budu vážit vzpomínek, které mám na nás dva. Uplynulé dny s tebou byly nejlepšími dny mého života. Doufám, že najdeš sílu překonat tuto bolest a jít v životě dál, dokud se nevrátím do tvé náruče. Naše společné vzpomínky si beru s sebou. Navždy zůstaneš v mém srdci. Doufám, že se ještě někdy uvidíme. Sbohem, nejdražší.
Tvá milovaná.
.