Dobytí New Orleansu

Velení politického generálaEdit

Dne 1. května 1862 obsadil generálmajor Benjamin Butler s pětitisícovou armádou město New Orleans a nečelil žádnému odporu. Butler byl bývalým funkcionářem Demokratické strany, právníkem a státním zákonodárcem. Byl jedním z prvních generálmajorů dobrovolníků v občanské válce jmenovaných Abrahamem Lincolnem. Slávu si získal jako generál domobrany státu Massachusetts, který válku předvídal a pečlivě připravil svých šest pluků domobrany na konflikt. Na začátku bojů okamžitě vyrazil na pomoc Washingtonu a navzdory nedostatku rozkazů nechal obsadit a obnovit pořádek v Baltimoru ve státě Maryland. Za odměnu byl Butler jmenován velitelem pevnosti Monroe na poloostrově Virginie. Tam získal další politickou proslulost jako první, kdo praktikoval konfiskaci uprchlých otroků jako válečného kontrabandu. Tuto praxi později Kongres prohlásil za válečnou politiku. Díky těmto a dalším prozíravým politickým manévrům byl Butler vybrán jako velitel armádní výpravy do New Orleansu. Vzhledem k jeho nedostatečným vojenským zkušenostem a vojenským úspěchům ho mnozí rádi viděli odejít. 23-26

Výzva k okupaciEdit

Ministerstvo války Spojených států pod vedením Edwina M. Stantona očekávalo, že Butler udrží východní Louisianu a města Baton Rouge a New Orleans, bude udržovat komunikace proti proudu řeky do Vicksburgu a podpoří Farragutovy síly při obléhání Vicksburgu. Navíc samotné město New Orleans bylo pro Unii stejně neobhajitelné jako pro Konfederaci. New Orleans, obklopený křehkou sítí hrází a s nižší nadmořskou výškou než okolní řeka, byl mimořádně zranitelný vůči záplavám, bombardování a povstání. Kromě toho bylo město obecně nezdravé a podléhalo ničivým epidemiím. Obrana města před útoky konfederačních vojsk závisela na rozsáhlém vnějším prstenci opevnění, který vyžadoval posádku čítající tisíce vojáků. Jako dobyté území měla Louisiana potenciál stát se vážnou logistickou zátěží pro síly Unie a neudržitelnou frontou v případě napadení dobře organizovaným hnutím odporu. Všeobecně se předpokládalo, že Konfederace zahájí velkou protiofenzívu s cílem znovu dobýt New Orleans. Jako největší populační centrum Konfederace, které disponovalo ohromnými průmyslovými a lodními zdroji, by jeho trvalá ztráta byla pro Konfederaci politicky neúnosná.

Butlerovo velení městuUpravit

Butler byl jednou z nejkontroverznějších a nejstálejších osobností občanské války. V New Orleansu nechvalně proslul svými konfrontačními proklamacemi a údajnou korupcí. Představitelé a sympatizanti Konfederace vytvořili dojem, že New Orleans a Louisianu drží brutální vojenskou silou a terorem. Butler byl politický generál, který svou pozici získal díky politickým konexím, a toto politické pozadí mu umožňovalo udržet si pozici v New Orleansu až do doby, kdy si rozhořčení vynutilo jeho odstoupení v roce 1862. Butler stál před obtížným úkolem zajistit největší město Konfederace s relativně malými silami. Jeho celkové vojenské velení čítalo 15 000 vojáků. V době, kdy velel v Louisianě, tedy od května do prosince 1862, mu nebyly poslány žádné posily. Butler prohlásil: „Byli jsme 2 500 mužů ve městě… se 150 000 obyvateli, všichni nepřátelští, zatrpklí, vzdorovití, výbušní, stojící doslova v zásobníku, jiskra potřebná jen ke zničení.“ Jeho metody udržování pořádku byly radikální a totalitní, a to i na Severu a v Evropě vydáním Butlerova generálního rozkazu č. 28.“:108-9

Butlerův generální rozkaz č. 28Edit

Obyvatelé New Orleansu, a zejména mnoho žen, nepřijali okupaci Unií příliš dobře. Butlerovy jednotky čelily „nejrůznějším slovním i fyzicky symbolickým urážkám“ ze strany žen, včetně zjevného fyzického vyhýbání se, jako bylo přecházení ulice nebo opouštění tramvaje, aby se vyhnuly vojákovi Unie, plivání a vysypávání nočníků na ně. Vojáci Unie byli tímto zacházením uraženi a po dvou týdnech okupace toho měl Butler dost. Vydal svůj generální rozkaz č. 28, který vojákům Unie nařizoval, aby s každou ženou, která urazí vojáka, jednali „jako s městskou ženou, která vykonává své povolání“.

HDQRS. DEPARTMENT OF THE GULF

New Orleans, 15. května 1862. Vzhledem k tomu, že důstojníci a vojáci Spojených států byli opakovaně vystaveni urážkám ze strany žen (které si říkají dámy) z New Orleansu výměnou za to, že jsme se do nich nijak úzkostlivě nevměšovali a byli k nim zdvořilí, nařizuje se, že napříště, pokud jakákoli žena slovem, gestem nebo pohybem urazí nebo projeví pohrdání vůči kterémukoli důstojníkovi nebo vojákovi Spojených států, bude považována za ženu z města, která vykonává své povolání, a bude s ní zacházeno jako s ženou z města, která vykonává své povolání. Na rozkaz generálmajora Butlera: GEO. C. STRONG, zástupce generálního adjutanta a náčelník štábu.

Reakce na Butlerův generálský rozkaz č. 28 byla rychlá a pobouření proti němu velmi hlasité. Jižanské ženy byly tímto rozkazem velmi pohoršeny. Byl silně kritizován doma i v zámoří, což byl problém, protože Unie se snažila vyhnout evropské intervenci do války ve prospěch Konfederace. Butler se stal známým jako „Bestie“. Britská Sněmovna lordů ji označila za „nejohavnější proklamaci“ a považovala ji za „jednu z nejhrubších, nejbrutálnějších a nejnemužnějších urážek každé ženy v New Orleansu“. Hrabě z Carnarvonu prohlásil věznění žen za „nesnesitelnější tyranii, než jaké byla v naší době vystavena kterákoli civilizovaná země“. Časopis Saturday Review kritizoval Butlerovu vládu, obvinil ho z „uspokojování vlastní pomsty“ a přirovnal ho k necivilizovanému diktátorovi:

Kdyby měl alespoň trochu čestného citu, který je obvykle spojen s povoláním vojáka, nevedl by válku proti ženám. Kdyby byl obdařen i obyčejnou velkorysostí rudého indiána, byla by jeho pomsta nasycena již dříve. Vyžadovalo to nejen povahu divocha, ale i velmi podlého a ubohého divocha, aby ho rozhořčení nad ženským úsměvem přimělo k tak ponižujícímu věznění, jaké zřejmě představuje jeho nejoblíbenější trest a které je doprovázeno tak krutým….. Je jen škoda, že se tak nezkažený barbar zmocnil anglosaského jména.

Butler se snažil obhájit své velení v New Orleansu v dopise pro Boston Journal, kde tvrdil, že „ďábel vstoupil do srdcí žen …, aby vyvolal svár“, a nepravdivě tvrdil, že rozkaz byl velmi účinný. V podstatě tvrdil, že účinným způsobem, jak se vypořádat se vzpurnou ženou sympatizující s Konfederací, je chovat se k ní jako k nedůstojné prostitutce, tedy ignorovat ji. Mnozí si však mysleli, že znění rozkazu je příliš dvojznačné, a obávali se, že vojáci Unie budou s neworleanskými ženami jednat jako s prostitutkami, pokud jde o nabízení sexu a možná i znásilnění. Butlerův pobuřující rozkaz byl natolik kontroverzní, že Unii způsobil značný problém v oblasti vztahů s veřejností a v prosinci 1862, pouhých 8 měsíců po převzetí velení nad městem, byl z New Orleansu stažen.

Budování politické mocenské základny v New OrleansEdit

Nejcennějším přínosem, kterému Butler v New Orleans velel, nebyla jeho armáda, ale impozantní politické dědictví. Butler byl ve všech smyslech jacksonovský demokrat, populista a reformátor. Měl velký dar ztotožnit se s problémy nejširších vrstev voličů a obrátit je ve svůj politický prospěch. Jacksonův politický odkaz se zde za 47 let uzavřel v kruhu, od obrany New Orleansu před Brity až po jeho zabezpečení před secesí. Butlerův nápis na podstavci Jacksonovy sochy „Unie musí a bude zachována“ byl symbolem jeho politické identity. Nápis byl ozvěnou přípitku Andrewa Jacksona z roku 1830 v reakci na projev podporující „nullifikaci“ během tzv. nullifikační krize. Jackson prohlásil: „Naše federální unie! Musí být zachována!“ Tento výrok definoval Jacksonův postoj vůči jakémukoli ohrožení Unie.

Součástí Butlerova politického dědictví byl také kořistnický systém vytvořený Demokratickou stranou. Butler věřil, že výhody plynoucí z politických funkcí by měly být využívány ve prospěch přátel a příznivců a k potlačování politických odpůrců. Obecně Butler využíval těchto politických schopností k tomu, aby hrál na různé frakce a zájmy v New Orleansu, jako by virtuózní dirigent inspiroval orchestr, aby si zajistil kontrolu a odměnil příznivce Unie a zároveň izoloval a marginalizoval nepřátelské prokonfederační frakce.

Chudší vrstvy jako klíč k městuEdit

Butler zahájil vládu stanného práva v New Orleansu tím, že odsoudil každého, kdo provolával slávu konfederačnímu prezidentovi Jeffersonu Davisovi a konfederačnímu generálmajoru P. G. T. Beauregardovi, ke třem měsícům nucených prací ve Fort Jackson. Vydal také rozkaz č. 25, kterým rozdělil ukořistěné konfederační zásoby hovězího masa a cukru ve městě mezi chudé a hladovějící. Blokáda Unie a embargo King Cotton poškodily přístavní hospodářství a mnoho lidí zůstalo bez práce. Hodnota zboží procházejícího New Orleansem klesla v letech 1860 až 1862 z 500 milionů dolarů na 52 milionů dolarů.

Butler postavil tři pluky pěchoty, 1., 2. a 3. louisianskou domorodou gardu, Corps D’Afrique, ze stávajících jednotek svobodné černošské domobrany, na které dohlížel generál Daniel Ullmann. Tyto černošské jednotky byly neobvyklé tím, že měly černošské důstojníky. Sloužily jednak k doplnění jeho sil, jednak ke konfrontaci bývalých vládnoucích vrstev města s bajonety jejich bývalých otroků. Butler také využil svých obchodních kontaktů na severovýchodě a ve Washingtonu, aby oživil obchod ve městě, vyvezl 17 000 balíků bavlny na severovýchod a obnovil mezinárodní obchod. Zaměstnal mnoho místních občanů při logistické podpoře armády Unie a při čištění města, včetně rozšíření stávajícího městského kanalizačního systému a zřízení čerpadel k vypouštění systému do řeky. Tato politika pomohla zbavit město očekávané letní epidemie žluté zimnice a možná zachránila tisíce životů. Rozsáhle zdanil bohaté obyvatele města, aby zřídil sociální programy pro nižší vrstvy. Tyto „Robin Hoodovské“ aspekty jeho programů poskytovaly širokou základnu politické podpory, rozsáhlou neformální zpravodajskou a kontrašpionážní organizaci a zajišťovaly právo a pořádek.

Dopad okupace na otroky a otroctvíUpravit

Butler instituci otroctví v Konfederaci značně poškodil již tím, že v době, kdy velel pevnosti Fort Monroe na poloostrově Virginia, zavedl politiku „válečného kontrabandu“. Tato politika zdůvodňovala zadržování otroků prchajících z odstoupivších států tvrzením, že konfederační armáda využívá otrockou práci pro vojenské účely při stavbě opevnění, přesunu vojenských zásob a budování silnic a železničních tratí, které slouží konfederační armádě. Otroci v oblastech pod kontrolou Konfederace rychle rozšířili zprávu, že vojenské síly Unie neprosazují zákony o uprchlých otrocích a že otroci mohou najít útočiště ve vojenských liniích Unie a zaměstnání jako dělníci pro armádu Unie. V důsledku toho se využívání otroků v blízkosti unijních sil stalo velmi obtížným a nákladným, protože tito otroci při první příležitosti prchali do unijních linií, čímž připravovali konfederační armády o jejich pracovní sílu a jejich bývalé pány o to, co považovali za svůj cenný majetek. Vzhledem k tomu, že vláda Konfederace počítala s otrockou prací jako kompenzací většího počtu vojáků Unie, zasáhla Butlerova novátorská politika Konfederaci na strategické úrovni a zničila aktivum, s nímž se počítalo pro vítězství ve vojenském boji za nezávislost.

Útěk otroků směrem k Unii také odklonil zdroje konfederační armády a její vlády na obranu plantáží a disciplínu jejich pracovních sil. Plantážníci v Louisianě dokonce žádali o pomoc úřady Unie, cituji jednoho z nich: „Naše rodina vlastní černochy po celé generace… nemáme nikoho kromě vás a generálů Shepleyho a Butlera, kdo by nás ochránil před těmito černochy ve stavu povstání“. Invaze Unie narušila také plantáže Jeffersona Davise, které se nacházely ve státě Mississippi na Davisově zákrutu 20 mil (32 km) po proudu řeky od Vicksburgu. Poté, co Davisův starší bratr Joseph s částí otroků v květnu 1862 z oblasti uprchl, ostatní se vzbouřili, zmocnili se majetku, prozradili vojskům Unie umístění cenností a bránili se jakýmkoli snahám konfederačních sil o znovudobytí oblasti. Vzbouření otroci se vyzbrojili zbraněmi a novinami a na život a na smrt bojovali proti všem pokusům o narušení jejich nově nabyté svobody. Tato vzpoura ve vzpouře začala podkopávat autoritu Konfederace v Louisianě v okamžiku, kdy se Butlerovy jednotky objevily v New Orleansu, a jako politická pátá kolona byla pro jeho obsazení neocenitelná.

Konfederační protiúderUpravit

Očekávaný povstalecký protiútok přišel 5. srpna v podobě námořního a armádního útoku na Baton Rouge pod vedením generálmajora Johna C. Breckinridge, který vyústil v bitvu u Baton Rouge. Po tvrdé bitvě byly síly Konfederace z města vytlačeny a po bitvě se jednotky Konfederace i Unie stáhly. Významným aspektem bitvy bylo, že nevyústila v lidové povstání ani v širokou podporu konfederačních sil v Louisianě. V důsledku toho nebyly povstalecké síly schopny zahájit trvalé tažení s cílem znovu dobýt New Orleans nebo zbytek státu. To lze považovat za zásluhu Unie, která dokázala dosáhnout konsensu díky Butlerově politické manipulaci a široké politické podpoře. Základ této podpory shrnul Chester G. Hearn: „Obrovská negramotná většina – chudší vrstvy černochů a bělochů – by zemřela hlady, kdyby je Butler nenakrmil a nezaměstnal, a tisíce lidí by možná zemřely, kdyby jeho sanitární politika nevyčistila město od nemocí.“

Reputace vs. pověst. resultsEdit

Butlerův obecně neomalený styl a tvrdá ruka ho však dostihly. Mnohé jeho činy vyvolaly velké pohoršení, například zabavení 800 000 dolarů, které byly uloženy v kanceláři nizozemského konzula, a uvěznění francouzského šampaňského magnáta Charlese Heidsiecka. Nejznámější byl Butlerův generální rozkaz č. 28 z 15. května, vydaný po mnoha provokacích a projevech pohrdání ze strany žen v New Orleansu. Uvádělo se v něm, že pokud jakákoli žena urazí nebo projeví pohrdání jakémukoli důstojníkovi nebo vojákovi Spojených států, bude považována a bude s ní zacházeno jako s „městskou ženou provozující své povolání“, tedy prostitutkou. Tento rozkaz vyvolal protesty na Severu, Jihu i v zahraničí, zejména ve Velké Británii a Francii, a mnozí jej považovali za příčinu jeho odvolání z velení departementu v Zálivu 17. prosince 1862. Byl také přezdíván „Bestie Butler“ a „Lžíce“ pro svůj údajný zvyk krást stříbrné příbory v jižanských domech, v nichž pobýval. Ve městě se stal tak opovrhovaným, že obchodníci začali prodávat nočníky s jeho podobiznou na dně.

7. června popravil jistého Williama B. Mumforda, který strhl americkou vlajku umístěnou Farragutem na neworleanské mincovně. Za tuto popravu byl Butler v prosinci 1862 odsouzen prezidentem Konfederace Jeffersonem Davisem v generálním rozkazu č. 111 jako zločinec zasluhující nejvyšší trest, který by měl být v případě dopadení vyhrazen k popravě. Butlerova správa však měla pro město přínos – udržovala v něm pořádek i zdraví. Butlerovu okupaci asi nejlépe vystihl admirál Farragut, který prohlásil: „O generálu Butlerovi si mohou říkat, co chtějí, ale v New Orleansu to byl správný muž na správném místě.“

.