.
Technologie způsobily velkou změnu pro nové generace. Stala se velmi oblíbeným tématem psychologů a sociologů. To vedlo k používání označení jako „digitální domorodci“, „síťová generace“, „generace Google“ nebo „mileniálové“. Tato označení definují život mladých lidí ve věku nových technologií.
„Digitální domorodci“ se většinou narodili po roce 1980 a v digitálním věku se cítí dobře, protože na technologiích vyrostli, ale „digitální imigranti“ jsou ti, kteří se narodili před rokem 1980 a z používání technologií mají obavy. ‚Digitální imigranti‘ jsou starší osazenstvo, nevyrůstali v digitálním prostředí. Pojem digitální imigrant se většinou vztahuje na jedince, kteří se narodili před rozšířením digitálních technologií a nebyli jim vystaveni v raném věku. Digitální domorodci jsou opakem digitálních přistěhovalců, s technologiemi přicházejí do styku od dětství. Podle Prenskyho jsou digitální domorodci generací mladých lidí, kteří jsou „rodilými mluvčími“ digitálního jazyka počítačů, videoher a internetu.
Při pozorování mladší a starší generace jasně vidím rozdíl. Často se setkávám s interakcí mezi nejnovějšími digitálními domorodci a klasickými digitálními přistěhovalci.
Mileniálové se narodili v období od 80. let 20. století do roku 2000. Ti, kteří se narodili po roce 2000, jsou považováni za generaci Z. V posledních letech vědci pozorovali dvě generace: ty, které se narodily po roce 1980, a ty, které se narodily po roce 1993, a výsledkem bylo, že mladší skupina měla pozitivnější postoj k internetu a nižší skóre obav z internetu a vyšší míru používání webu, e-mailu a sociálních médií. Studie tvrdí, že mozek digitálních domorodců je aktivněji zapojen při procházení webových stránek než při čtení tištěného textu.
Nové technologie se staly určujícím prvkem v životě mladé generace takovým způsobem, že předpovídají zásadní změnu ve způsobu komunikace, socializace, tvorby a učení mladých lidí. Internet změnil způsob vyhledávání informací a myšlení.
Digitální domorodci vidí všechny na stejné úrovni a nedělí svět na hierarchie, vnímají svět horizontálně. Překračují hranice a přijímají výhody vzájemného sdílení. Tyto hodnoty existují díky tomu, čím se řídí. O generacích digitálních domorodců se můžeme hodně naučit, protože jejich svět je skutečnou demokracií a rovností. Odmítají centralizované a na kontrole založené formy řízení. Agresivnější, soutěživější a na výsledek zaměřená generace, výhodou je jejich produktivita. Rozdíl mezi digitálními domorodci a digitálními přistěhovalci spočívá v tom, že digitální přistěhovalci jsou orientováni na cíl a digitální domorodci na hodnoty. Digitální domorodci rádi paralelně zpracovávají a plní více úkolů.
Díky interakci s technologiemi digitální domorodci „myslí a zpracovávají informace zásadně jinak“ (Prensky) než digitální přistěhovalci. Digitální domorodci podle Prenskyho zpracovávají informace rychle, mají rádi multi-tasking a hraní her, zatímco digitální imigranti zpracovávají informace pomalu, pracují na jedné věci najednou a neocení méně seriózní přístupy k učení. Toto rozdělení je podle Prenskyho největším problémem současného vzdělávání a učitelé musí změnit způsob výuky, aby žáky zaujali. Děti vychovávané s počítačem přemýšlejí jinak. Rozvíjí se u nich hypertextové myšlení. Je třeba, aby se vzdělávání změnilo a vytvořilo lepší generační očekávání. Prensky tvrdí, že digitální domorodci se stávají dominantní globální demografickou skupinou a digitální přistěhovalci jsou na ústupu.
Jde o to, že digitální domorodci nejprve kontrolují své sociální platformy, nikoli televizi. Raději se něčím zabývají, než aby byli něčím označeni, nezáleží jim na tom, zda je obsah profesionálně vytvořen, ale aby byl autentický a na jejich úrovni. Rozvíjejí svou kulturu – IT kulturu.
Skupiny digitálních imigrantů:
Digitální imigranti: preferují relativně minimum technologií, případně životní styl bez technologií. Nemají e-mailový účet a/nebo chytrý telefon a mají tendenci dodržovat termíny. Sociální média jsou pro ně příliš náročná a nevidí v těchto aktivitách hodnotu.
Odmítaví osvojitelé: přijímají technologie a snaží se s nimi pracovat, ale připadají jim neintuitivní a těžko použitelné. Mají mobilní telefon, ale nepoužívají textové zprávy, občas používají Google, ale nemají účet na Facebooku, ale kontrolují e-maily a používají internetové bankovnictví.
Enthusiastic adopters: jsou to digitální imigranti, kteří mají potenciál držet krok s domorodci. Přijímají technologie a mohou to být vedoucí pracovníci v oblasti špičkových technologií, programátoři a obchodníci. Tato skupina vidí hodnotu technologií, používají Facebook a pravidelně kontrolují e-maily a technologie je nadchly. Pokud podnikají, mají webové stránky.
Skupina digitálních domorodců:
Odmítači: Přestože se narodili v digitálním světě, někteří mladí lidé necítí náklonnost k digitálním technologiím a Facebooku. Mobilní technologie je neoslovují. Mají mobilní telefony, ale nepoužívají e-mail a účty na sociálních sítích.
Minimalisté: technologie používají minimálně a tehdy, když to vnímají jako nezbytné. Vyhledávají informace na Googlu, pokud musí, a nakupují online, pokud nemohou něco koupit v místním obchodě. Svůj účet na Facebooku kontrolují jednou denně nebo jednou za pár dní.
Entuziánští účastníci: většina digitálních domorodců. Mají rádi technologie a gadgety. Celý den používají Facebook a mají další účty na sociálních sítích, sledují YouTube a filmy online, jak jen to jde. První, co udělají, když se chtějí něco dozvědět, je: obrátí se na Google. Tuto skupinu je snazší oslovit prostřednictvím sociálních médií než mobilních telefonů. Vyžívají se v okamžité komunikaci a vlastní chytrý telefon pro neustálý přístup k webu.
Jak tedy mohou lidé z těchto dvou skupin spolupracovat? Jak mohou digitální přistěhovalci učit digitální domorodce a naopak?“
Někteří digitální přistěhovalci předčí digitální domorodce v technologické zdatnosti, ale panuje přesvědčení, že brzký kontakt s technologiemi zásadně mění způsob, jakým se lidé učí. Přijetí digitálních technologií není celosvětově jednotným jevem. Existuje mnoho příležitostí, kde se mohou učit jeden od druhého a kde si generace navzájem předávají znalosti. Spolupráce je pro ně klíčová, protože digitální imigranti jsou ti, kteří vymysleli technologie a systémy, které dnes digitální domorodci plynule používají. Je tedy důležité, aby se na projektu podíleli různí lidé s různými schopnostmi a zkušenostmi. Učitelé musí vytvářet lekce zaměřené na horizontální řešení. Zahrnutí všech technologií vede k širšímu pochopení problému. Vzhledem k tomu, že digitální domorodci jsou poháněni produktivitou, může se jejich styl práce jevit jako soutěživý, takže začlenění větší hodnoty do procesu může být dobrou strategií.
Učení se od domorodců
Od domorodců se mohou přistěhovalci naučit větší otevřenosti a ochotě zapojit se do výuky žáky s odlišným zázemím. Mohou se od domorodců naučit, jak třídit a soustředit zdroje, kterých je dostatek a které nejsou pro domorodce tak ohromující. Mohou se naučit škálovat učení a vytvářet to, co je možné.
Učení od imigrantů
Digitální imigranti mohou naučit domorodce rychle dosahovat cílů. Mohou pomoci „technickým mágům“ škálovat učení a vytvářet to, co je možné. Mohou se podívat na stávající instituce a změnit jejich účel nebo přehodnotit jejich životaschopnost. Domorodec může nabídnout skvělé nápady na rozvržení, obraz, design a značení, zatímco přistěhovalec by přispěl svými znalostmi k vyprávění příběhů a hodnotě zařazení hodnotných artefaktů.