Dědictví George H. W. Bushe ve zdravotnictví

Když si národ připomíná bývalého prezidenta George H. W. Bushe, jeho jediné funkční období jako 41. prezidenta Spojených států a jeho celoživotní službu, názory na to, jak dobře se vypořádal s problémy veřejného zdraví, kterým čelil při vstupu do Oválné pracovny, se různí.

Bush, který byl prezidentem v letech 1989 až 1993 po dvou funkcích viceprezidenta Ronalda Reagana, začal své funkční období v době, kdy epidemie HIV/AIDS zabíjela desítky tisíc Američanů. Za zmínku stojí, že v roce 1990 podepsal zákon o Američanech se zdravotním postižením, který zahrnoval ochranu lidí s HIV/AIDS před diskriminací, a také zákon Ryan White CARE Act, který podporoval největší federálně financovaný program ve Spojených státech pro lidi žijící s HIV/AIDS. Kritici však tvrdí, že v řešení této epidemie nezašel dostatečně daleko.

Bush také sledoval, jak se v Kongresu rozpadá špatně navržený zákon o katastrofickém pokrytí Medicare, který podepsal Reagan a podpořil sám Bush, a jeho administrativa tápala v plánu reformy zdravotnictví před svým možným znovuzvolením v roce 1992.

„Zatímco v zahraniční politice byl Bush génius …, domácí politika ho obecně jen hloupě nudila,“ říká James Morone, profesor politologie, veřejné politiky a urbanistiky na Brownově univerzitě. „V oblasti zdravotní péče byl od začátku do konce jako ryba ve vodě.“

Morone napsal 10 knih – včetně „The Heart of Power: Health and Politics in the Oval Office“ – a více než 150 článků, esejů a dalších prací zabývajících se americkou politickou historií, politikou zdravotní péče a sociálními otázkami. Pro U.S. News hovořil o vlivu 41. prezidenta na zdravotní péči v Americe. Výňatky:

Jaký byl postoj prezidenta Bushe k politice zdravotní péče, když nastoupil do Oválné pracovny?

Když Bush převzal úřad, první, co se stalo, byl obrovský poprask kolem velkého rozšíření Medicare, které Reagan schválil proti pokynům svých vlastních poradců, zatímco on stál stranou a nic nedělal. Myslím, že je to jediný velký zdravotní nárok v americké historii, který byl zrušen dříve, než se skutečně prosadil, ale ve skutečnosti je to jedno z prvních dědictví Bushovy vlády. Stál stranou – nezajímalo ho to.“

V roce 1991 zahynul při podivné letecké nehodě senátor John Heinz z Pensylvánie a na jeho místo se konají mimořádné volby. Kandidoval bývalý Bushův generální prokurátor Dick Thornburgh a v prvních průzkumech vedl, ale jeho demokratický protivník Harris Wofford narazil na strategii – „Když každý zločinec dostane právníka, proč by každý Američan nemohl mít lékaře?“. – a nakonec zvítězil. Na obzoru se vznášejí prezidentské volby v roce 1992 a demokraté najednou buší do národního zdravotního pojištění, protože právě viděli, jak Wofford kouzlí.

Busova administrativa začne usilovně sestavovat balíček národního zdravotního pojištění, protože to vypadá jako volební kouzlo, ale členové jeho štábu mi později řekli, že se o zdravotní pojištění mohl starat méně – věděl, že to musí udělat, ale bylo to jako jíst brokolici, kterou nesnášel. Jeho tým dal dohromady návrh udělat sérii daňových úlev – něco jako prapradědeček plánu Mitta Romneyho, který později přišel v Massachusetts -, které by lidem umožnily koupit si zdravotní péči prostřednictvím daňových dotací na soukromých pojistných trzích. Jejich představa, jak to financovat a zajistit, aby to bylo příjmově neutrální, však byla na poslední chvíli na radu vedení Kongresu z jeho rozpočtového plánu stažena a v novinových titulcích se objevilo, že jeho tým to se svým plánem nemyslel vážně, protože k němu nebylo připojeno žádné financování.

Mimochodem, během Bushovy kandidatury na znovuzvolení se demokratický kandidát Bill Clinton během debaty na setkání na radnici věnuje pouze zdravotnictví, a když Bush vstane, je jasné, že o tom nemá ani ponětí. Mlátí kolem sebe – žádná věta nenavazuje na jinou větu. Nemohu říct, že by ho to stálo volby, ale od začátku do konce bylo jasné, že je v otázce zdravotnictví jako ryba ve vodě.

Bush byl kritizován za svou reakci na epidemii HIV/AIDS na přelomu 80. a 90. let. Proč? Je tato kritika spravedlivá?

Myslím, že je opravdu spravedlivá, ale myslím, že obrat, který tomu média dala, je trochu nespravedlivý. Je spravedlivá, protože byl velmi pomalý.

Být prezidentem pro něj znamenalo vystupovat na světové scéně a starat se o konec komunismu a nový světový řád. To byla skutečná vláda. Tyhle věci kolem AIDS – o nic z toho se prostě nestaral.“

V první řadě se vůbec nezajímal o domácí politiku nebo zdravotnictví, a to byl jen příklad. A zadruhé v tom pro něj nebyla žádná politická výhra, protože to bylo jedno z velkých klínových témat, které se rozvíjelo na pravici Republikánské strany. Už tak byl zapleten do otázky zvyšování daní, která je na něj tak rozzlobila. Myslím, že v tom prostě nebyla žádná procenta. Nemyslím si, že by to obecně bylo tím, že by byl nedotknutelný aristokrat, který se neumí obtěžovat s obyčejnými lidmi. Myslím, že to bylo prostě myšlení, že to, co je opravdu důležité, je sednout si se Sověty a najít způsob, jak je porazit a přeměnit celou evropskou pevninu na systém volného trhu – to je vítězství, které vejde do dějin, a všechno ostatní je jen hluk.

Jaké dědictví, pokud vůbec nějaké, zanechal Bush americkému systému zdravotní péče a celkově veřejnému zdraví?

Když se začalo bojovat o reformu zdravotnictví, Bush sestavil tým a ten přišel s mnoha nápady. V podstatě přemýšlel o tom, jak můžeme využít soukromé trhy k tomu, abychom dosáhli rozšíření zdravotního pojištění, a tak se vlastně zrodila myšlenka, že místo státem poskytovaného pojištění, jako je Medicare nebo Medicaid, bychom mohli mít vládu, která by lidem pomáhala koupit si soukromé pojištění. V té době to byla odvážná myšlenka.

Ale větší dědictví – což by byla Romneycare, což by byla Obamacare, v obou případech lidé vstupují na soukromé trhy a kupují si zdravotní pojištění s dotacemi od federální vlády – to je myšlenka, která se rozvinula za Bushovy vlády. A byl to odvážný nápad, který vlastně převzal demokratickou myšlenku vládních programů jako Medicare a Medicaid, které poskytují zdravotní pojištění lidem, kteří ho jinak nemohou získat, a udělal z ní republikánskou. Byla to myšlenka velmi přátelská k trhu a pochází od republikánů. A nyní ji prosazují jak republikáni, tak demokraté.

Tyto schůzky v Bílém domě a ve výkonných úřadech během funkčního období Bushe 41, které vytvořily myšlenku soutěže o rozpočet, budou mít obrovský dopad na veškeré zdravotní pojištění, všechny vládní programy a na následující administrativy. V jistém smyslu si Clinton, George W. Bush i Obama vzali příklad z toho, co připravili poradci v Bushově administrativě.

Jeho tým poradců po sobě zanechal skutečně velmi silný odkaz: Vymyslel způsoby, jak využít trhy, jak mít vládou posílené soukromé trhy, a ne jen vytvářet vládní programy v modelu velké společnosti. Nixon to do jisté míry udělal, ale Bushovi poradci to skutečně zdokonalili.

.