Co znamená nést ovoce? Jak může křesťan nést ovoce?

Předplaťte si zpravodaj CompellingTruth.org:

„Nést ovoce“ je fráze, která se používá k popisu vnějších činů, jež jsou výsledkem vnitřního stavu lidského srdce. List Galaťanům 5,16-24 staví do protikladu skutky neboli ovoce těla a ovoce Ducha svatého. Ve své hříšné přirozenosti neseme věci jako modlářství, žárlivost, neshody a záchvaty hněvu. „Ovoce Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání…“. Jako křesťané chceme nést ovoce odpovídající našemu vztahu s Bohem. Snažíme se navenek dělat věci, které ukazují, že jsme se v Kristu stali novými (2. Korintským 5,17). Jaký je tedy klíč k přinášení zbožného ovoce?
Ježíš shrnul odpověď na tuto otázku v J 15,4-5: „Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li ve vinném kmeni, tak ani vy nemůžete nést ovoce, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic.“ Přinášení ovoce v křesťanském životě vyžaduje setrvávání v Ježíši.
Když jsme spojeni s Bohem a cílevědomě s ním udržujeme vztah, přinášíme ovoce, které v nás pěstuje Bůh. Je to Bůh, kdo v nás koná dílo; naše přinášení ovoce je prostě výsledkem toho, co dělá On. Ježíš řekl: „Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a aby vaše ovoce zůstalo…“. (Jan 15,16). Efezským 2,8-10 obsahuje podobné poselství. Druhý list Korintským 3,18 mluví o tom, že jsme proměňováni k obrazu Kristovu. Jak nás Duch svatý posvěcuje, stáváme se podobnějšími Kristu; přinášíme ovoce.
Jak budujeme svůj vztah s Bohem? Děláme takové věci, jako že trávíme čas nad Božím slovem (Biblí); modlíme se a nasloucháme; uctíváme Boha o samotě i s ostatními; postíme se; dáváme svůj čas, poklad a talenty. To jsou některé z věcí, které děláme. Mezi věci, které neděláme, abychom neotrávili vztah z naší strany, patří vyhýbání se žádostem těla popsaným v listu Galaťanům 5,19-21. Stručně řečeno, aktivně usilujeme o Boha a utíkáme od toho, co je hříšné.
Pro jistotu je třeba říci, že v centru našeho zájmu jako křesťanů není ovoce, které přinášíme, ale spojení, které máme s Bohem. Když se soustředíme na svůj vnější křesťanský život, můžeme se zaplést do přetvářky. Je příliš snadné žít křesťanskou rutinou bez jakéhokoli skutečného spojení s Bohem. Můžeme se chytit do pasti, kdy si nasadíme svatou fasádu, aniž bychom zažili skutečnou proměnu srdce. V takovém případě je ovoce, které neseme, naše vlastní, nikoli ovoce Ducha svatého, a naše srdce ve skutečnosti postrádá Kristovu lásku.
Nosit ovoce v křesťanském životě neznamená konat skutky nebo se pokoušet o spravedlnost vlastními silami. Spíše jde o to, abychom záměrně rostli v našem chození s Kristem, pozvali Ducha svatého, aby v nás působil proměnu, a aktivně poslouchali Boha ve všem, k čemu nás vyzývá. Když ho budeme hledat a odložíme své vlastní tělesné touhy pro jeho lepší cesty, poneseme trvalé ovoce a budeme sloužit jako sůl a světlo světu, který Ježíše potřebuje (Mt 5,13-16).