Lambert také prozradil, že Wattsova čtyřletá dcera Bella viděla, jak se Watts chystá převézt Shannanovo tělo, „a on jí řekl: ‚Maminka je nemocná, musíme ji odvézt do nemocnice, aby se jí udělalo lépe'“. Watts pak vzal dívky do svého auta a udusil je, než je pohřbil v sudu s olejem.
Populární na Rolling Stone
Ačkoli případ vyděsil lidi po celé zemi, Wattsovy činy nejsou bezprecedentní. V mnoha ohledech přesně zapadá do vzorce rodinných anihilátorů, což je označení pro muže (většinou bílé muže ve věku kolem 30 let), kteří vyvraždí celé své rodiny. Zde je přehled psychologie, která stojí za vyhlazováním rodin, a toho, co pohání muže, kteří páchají takové ohavné činy.
Co je to vyhlazování rodin?
Vyhlazování rodin je termín označující muže (většinou bílé muže ve věku kolem 30 let), kteří vyvraždí celé své rodiny. Odborný termín je „familicide, což v podstatě znamená zabití partnerky nebo manželky a jednoho nebo více dětí, po kterém následuje sebevražda pachatele,“ vysvětluje Dr. Neil Websdale, ředitel Institutu pro násilí v rodině v Severní Arizoně, který v roce 2010 vydal na toto téma knihu.
Často jsou případy vyhlazení rodiny vyvolány podnětnou událostí, například ztrátou zaměstnání, říká Dr. N. G. Berrill, forenzní psycholog a ředitel New York Forensics, soukromé poradenské skupiny v New Yorku. (Websdale ani Berrill nemají s případem Wattsové žádnou spojitost.) Existuje „několik různých scénářů: jedním z nich je, že v domácnosti panuje dlouhodobý chaos nebo spory, nebo pokud existují obavy z nevěry či se v minulosti vyskytlo domácí násilí,“ říká.
Bez ohledu na to se obvykle jedná o „vyvrcholení velmi špatné situace, která se vyhrotila,“ říká Berrill.
Jaké jsou některé charakteristické rysy vyhlazovačů rodiny?
Všeobecně řečeno, případy vyhlazování rodiny mají tendenci spadat do jakéhosi „kontinua“, říká Websdale. „Některé případy zahrnují velmi násilné, panovačné násilníky, kteří jsou misogynní a kteří se dopouštějí mnoha aktů domácího násilí až do okamžiku zabití,“ říká. „Na druhém konci kontinua – které se skutečně týká schopnosti regulovat nebo potlačovat hněv – se díváte na více kontrolované, potlačované, depresivní jedince, kteří mohou být na pokraji psychotického zlomu.“
Občas se rodinní anihilátoři potýkají se zneužíváním drog nebo alkoholu, což sníží jejich schopnost kontrolovat své impulsy; někdy se u nich projeví známky psychotického chování, jako jsou bludy nebo paranoia. „Viděl jsem řadu případů, kdy psychotická reakce nebo bludy, které řídí psychotické chování, mají za následek, že tento jedinec je přesvědčen, že se na vodě vznáší něco zlého, možná posedlost. Lidé v rodině je chtějí zabít,“ říká Berrill. „Děje se to tak trochu odvetným způsobem, ale jedná se na základě psychotického přesvědčení.“
Možná nejděsivější je, že Webdale říká, že „zhruba třetina“ mužů, kteří zabijí své rodiny, „se týká spíše potlačených, depresivních pachatelů, u nichž nemáme žádnou známou historii domácího násilí“. I když opatrně podotýká, že to neznamená, že v minulosti nedocházelo k domácímu násilí (a ať to stojí, co to stojí, nic nenasvědčuje tomu, že by Watts byl násilný vůči své ženě a dcerám), je jasné, že tento jev se neomezuje na muže, kteří odpovídají profilu pro domácí násilníky.
Častěji se vyhlazovači rodin vyznačují ohromným pocitem vzteku, ať už je potlačovaný, nebo ne. „V takových scénářích musel existovat poslední stresor, kdy se někdo prostě rozhodl, že byl tak rozzlobený nebo rozzuřený, že prostě zabije svou rodinu,“ říká Berrill.
Jak do toho všeho zapadá Wattsův případ?
V širším kontextu případů vyhlazování rodin je Wattsův případ poněkud výjimečný. Za prvé, neexistují žádné důkazy o tom, že by se po vyvraždění své rodiny pokusil vzít si život, jak to dělá většina vyhlazovatelů rodin. „Člověk, který to udělá, má pocit, že šetří svou rodinu před hrozící finanční újmou, zkázou nebo ostudou, a tak zabije svou rodinu i sebe,“ říká Berrill. Ve skutečnosti jen několik hodin po oznámení jejich zmizení Watts vystoupil v místní televizi, aby prosil o jejich bezpečný návrat, a jeho internetová historie ukazuje, že vesele plánoval vztah se svou novou přítelkyní, googloval šperky a víkendové pobyty v ústraní.
Websdale se domnívá, že toto chování mohlo pramenit z Wattsova přesvědčení, že mu vraždy projdou. „Myslím, že skutečnost, že nespáchal sebevraždu… může vypovídat o tomto agresivním, narcistickém typu osobnosti, který říká, že si myslí, že by mu to mohlo projít,“ říká. „Vypovídá to o tom, že je velmi sebestředný a oprávněný dělat takové věci.“
Na rozdíl od mnoha vyhlazovačů rodin navíc Watts neměl v minulosti domácí násilí nebo panovačné, zneužívající chování; jeho motivací nebyla ani blížící se katastrofická událost, například hrozící ztráta zaměstnání nebo finanční katastrofa. Svůj motiv sice neprozradil, ale soudě podle zprávy státního zástupce, že se krátce před vraždami pohádal se Shannan o tom, že se chce rozvést, se zdá, že ho prostě hnala touha začít nový vztah s jinou ženou, aniž by ho zatěžovala rodina. „Zachoval si právo na vztah, který chtěl navázat, a to ideálně bez toho, aby byl uvězněn,“ říká Berrill.
Lambertovo odhalení, že Shannan vyhrožovala, že Wattsovi odebere děti, mohlo také hrát roli v jeho motivu k vraždám. „Pokud byl konfrontován svou manželkou a ona mu vyhrožovala, že mu děti sebere a on je kvůli své aféře už nikdy neuvidí, mohlo to v něm vyvolat takovou míru vzteku, která vyústila v jeho neschopnost se ovládat,“ říká Berrill. „Spíše než ‚vezmeš mi děti‘ to bylo ‚vezmu ti děti tím, že je zavraždím‘.“ Z tohoto důvodu se Websdale domnívá, že Watts „odpovídá profilu nějakého druhu antisociální poruchy osobnosti“, která podle něj popisuje asi pětinu vyhlazovačů rodin.
Jak časté jsou případy vyhlazování rodin?
Podle všeho nejsou případy vyhlazování rodin vůbec časté: Webdale odhaduje, že se jedná pouze o „10 až 20 případů ročně“, což v kontrastu s počtem případů vražd spáchaných intimními partnery (1 500 ročně) znamená, že se jedná o mimořádně vzácný jev.
Když však k nim dojde, hrůzná povaha zločinu, jakož i širší důsledky takových případů obvykle vedou k velkému mediálnímu pokrytí. „Pro mnoho lidí z toho plyne ponaučení, a… je to, že nikdy nemůžete úplně vědět, co je v něčím srdci a duši, zejména když jsou tak zranitelní a psychicky nedokonalí, jako jsou někteří z těchto lidí,“ říká Webdale.
Případ Wattsové je sice v kontextu případů vyhlazování rodin poněkud výjimečný, ale ukazuje nejen to, jak strašlivě hluboko může lidstvo klesnout, ale také to, jak málo můžeme udělat, abychom takové události předvídali nebo jim zabránili. Pravda Wattsova případu – že nikdy nemůžeme skutečně vědět, co se odehrává v něčím srdci – je tak bezútěšná, že vědomí, jak vzácné takové případy jsou, je jen malou útěchou.
„Abych byl zcela upřímný, tuto otázku mi v souvislosti s vraždami intimních partnerů kladou neustále. Vůbec to nemůžete předvídat,“ prohlašuje Websdale na rovinu, když se ho ptáme, zda existují nějaké příznaky toho, že by muž mohl být schopen vyvraždit svou rodinu. “ vidí lidi, kteří skončí jako zabijáci a nejsou si vědomi něčího potenciálu, myslí si: „Ale ne, tohle by mi nikdy nemohl udělat“ nebo „Tohle by nikdy nemohl udělat dětem“. Výzkum je jasný: tito lidé mají tajný život, abych byl upřímný. Fantazírují. Plánují. Někdy vymýšlejí strategii. Nechávají si to pro sebe. To je důležité mít na paměti.“