Co skutečně znamená „bezbariérový přístup“?
Když nějaké místo, zejména podnik, tvrdí, že je bezbariérové, mnohdy tomu tak ve skutečnosti není – je přístupné pouze v minimálním požadovaném standardu. Tolik míst, kde jsem byl a která tvrdí, že jsou plně přístupná, má pouze tlačítko pro automatické otevírání dveří a opěrnou tyč vedle toalety. Jistě, to může být v pořádku pro lidi, kteří dobře používají ruce a jsou schopni se sami přemístit, ale co těžší postižení, kteří potřebují mnohem větší pomoc? Já osobně jsem zcela závislý a k přesunu potřebuji používat zvedák a divili byste se, jak těžké je najít hotelový pokoj s postelí, pod kterou je prostor pro zasunutí zvedáku.
Společnost by měla více myslet na komunitu zdravotně postižených a trochu více vycházet vstříc jejich potřebám, místo toho, aby se místa zpřístupňovala jen minimálně, jak stanoví zákon. Jak často se vám jako vozíčkáři nebo někomu, kdo je doprovází, stává, že jdete do obchodu a zjistíte, že se tam ani nedostanete, protože uličky jsou příliš úzké? Lidé často na takové věci nemyslí a je škoda, že nám toho tolik uniká kvůli tomu, že jsme často zapomenutá menšina.
Nejlépe by bylo, kdyby v radě, když město projednává zpřístupnění nějakého místa, zasedali lidé, kteří jsou na vozíku, tak by mohli získat nápady od těch, kteří vědí, co je potřeba nebo co by bylo ideální, a pak by mohli zajistit, aby se tělesně postižení mohli zapojit a účastnit se více aktivit, kterých se mohou účastnit zdraví lidé. Až se příště setkáte s tím, že vám někde nemohou vyjít vstříc, napište starostovi krátký dopis, zavolejte mu, pošlete e-mail atd… a navrhněte způsoby, jak tento problém vyřešit. Pokud to udělá dostatečný počet lidí, město možná lépe zohlední naše speciální potřeby a provede potřebné úpravy – společně můžeme něco změnit!“
Cor