Otázka: „Jaká je teorie abiogeneze? Jaká je definice abiogeneze?“
Odpověď: Jaká je definice abiogeneze? Abiogeneze je myšlenka vzniku života z neživého materiálu (ne-života). Tento koncept se s rozvojem vědeckého poznání lidstva značně rozšířil, ale všechny formy abiogeneze mají jedno společné: všechny jsou vědecky nepodložené. Nebyly provedeny žádné experimenty, které by prokázaly abiogenezi v praxi. Nikdy nebyla pozorována v přírodním ani umělém prostředí. Podmínky, o kterých se předpokládá, že na Zemi existovaly, buď nejsou schopny vytvořit potřebné stavební kameny, nebo si odporují. Nebyl nalezen žádný důkaz, který by naznačoval, kde a kdy mohl takový život vzniknout. Ve skutečnosti se zdá, že vše, co dnes víme o vědě, naznačuje, že k abiogenezi nemohlo dojít za žádných přirozeně možných podmínek.
Rané představy o abiogenezi byly velmi zjednodušené. Hnijící maso bylo brzy pokryto červy, a tak se předpokládalo, že se maso proměnilo v červy. Myši se obvykle vyskytovaly v místech, kde se skladovalo seno, a tak se předpokládalo, že se seno proměnilo v myši. Tento typ abiogeneze je znám jako „spontánní generace“. To bylo skutečně populární vědecké vysvětlení rozmnožování živých tvorů ještě před několika sty lety. Teprve v polovině 19. století muži jako Pasteur experimentálně prokázali, že živé věci mohou vzniknout pouze z jiných živých věcí. To znamená, že věda nakonec přesvědčivě dokázala, že jediným doložitelným původem jakékoli živé buňky je jiná živá buňka.
Současné představy o abiogenezi mohou být velmi složité a některé jsou nehorázně nepravděpodobnější než jiné. Dohady jsou velmi rozmanité, od hlubokomořských lávových průduchů přes místa dopadu meteoritů až po radioaktivní pláže. Obecně lze říci, že všechny moderní teorie abiogeneze si představují určitý scénář, v němž přírodní podmínky vytvoří, zkombinují a uspořádají molekuly takovým způsobem, že se začnou samoreplikovat. Tyto teorie se značně liší, pokud jde o povahu těchto podmínek, složitost molekul atd. Všechny mají přinejmenším jeden společný faktor: na základě zavedených vědeckých poznatků jsou nepravděpodobné až nemožné.
Jedním z problémů moderní abiogeneze je mimořádná složitost živých organismů. Experimenty prokázaly, že v laboratorních podmínkách mohou vznikat velmi jednoduché aminokyseliny. Tyto samostatné kyseliny však zdaleka nestačí k vytvoření živé buňky. Podmínky, za kterých tyto kyseliny vznikají, by nejen zničily každou takovou buňku hned po jejím vzniku, ale je také nepravděpodobné, že by kdy v historii Země skutečně existovaly. Jakákoli evoluční teorie, která se zdá naznačovat, jak se mohl ultrajednoduchý život vyvinout z jediné nově vzniklé buňky, nemá žádnou odpověď na to, jak taková buňka mohla vůbec vzniknout. Žádná „prototypová první buňka“ neexistuje. Věda se nikdy ani nepřiblížila k vytvoření soběstačné živé buňky, která by mohla vzniknout nebo přežít v podmínkách potřebných k vytvoření jejích součástí.
Říká se, že „smrt je jediným problémem filozofie“. To může, ale nemusí být pravda, ale vypořádání se se smrtí představuje pro každý filosofický názor velkou výzvu. Stejně tak je největším problémem vědeckého přírodovědce abiogeneze. Existují přírodovědecké dohady o tom, jak mohl život vzniknout bez jakéhokoli Stvořitele nebo Designéra. A přesto jsou tato čistě přírodní vysvětlení důkladně vyvrácena samotnou vědou. Je ironií, že tolik lidí prohlašuje vědecký naturalismus za „dokázaný“, „zavedený“ nebo „jasně prokázaný“. A přesto je naturalismus nutně spojen s abiogenezí, která je vědecky nemožná.
Přesvědčivé důkazy o tom, že život nemůže vzniknout z neživota, jsou silným důkazem toho, že naturalismus není realistickým světonázorem. Život měl buď přirozený původ (abiogeneze), nebo nadpřirozený původ (inteligentní design). Vědecká nemožnost abiogeneze je argumentem přinejmenším pro nadpřirozeného původce. Jediný způsob, jak vytvořit i ty nejzákladnější stavební kameny života, je v nepřirozených, vysoce designovaných a přísně kontrolovaných podmínkách. To samo o sobě umožňuje důvodně předpokládat, že život nemůže vzniknout bez inteligentního zásahu.
.