Co je medicína? Rozpoznáváme ji ve všech společnostech minulosti i současnosti. Povaha medicíny se však na různých místech a v různých dobách natolik liší, že je obtížné nabídnout jedinou odpověď. Co tedy vidíme společného mezi házením kostí tradičního léčitele a řezy kardiologa?“

Jednou z odpovědí, která se často zdá být implicitní v tom, co o medicíně říkáme a myslíme, je kurativní teze: cílem medicíny je vyléčit nemocné. Léčení nemocných je základní lékařskou kompetencí, jejíž výkon je hlavní náplní medicíny.

Je-li však kurativní teze pravdivá, pak většina medicíny v dějinách – stejně jako většina současné medicíny – vůbec není medicínou. Velká část medicíny byla a je neúčinná nebo přinejlepším částečně účinná. Kurativní teze vede k odmítavému postoji k minulým snahám, na nichž je postavena jakákoli současná medicína, a také k tomu, že nepodporuje výhodnou spolupráci mezi tradicemi.

Druhou myšlenkou je vyšetřovací teze o medicíně: ačkoli cílem medicíny je léčit, její hlavní činností je něco zcela jiného. Právě tuto tezi zkoumám ve svém posledním článku.

Toto „něco“ souvisí s tázáním po podstatě a příčinách zdraví a nemoci. Jde o to, že nemusíme nutně očekávat, že nás někdo dokáže vyléčit. Přijmeme, že je lékařským odborníkem, pokud dokáže prokázat porozumění našemu onemocnění, často tím, že vydá přesnou prognózu. Možná nebudou mít úplné pochopení, ale měli by být nějakým způsobem zapojeni do širšího projektu zkoumání podstaty a příčin zdraví a nemoci.

Teze o zkoumání nabízí způsob, jak porozumět dějinám medicíny, který z nich dělá víc než jen příběh o šarlatánství a naivitě. Nabízí také způsob, jak porozumět lékařským tradicím, které se praktikovaly mimo Západ nebo na Západě v rozporu s hlavním proudem. Mohou nabídnout nebo se alespoň zapojit do projektu získávání; takový druh porozumění, který západní medicína nemůže nabídnout.

Tázací model medicíny vytváří základ pro plodné a uctivé diskuse mezi lékařskými tradicemi, které nesklouzávají k neudržitelnému relativismu ohledně toho, co funguje.

K porozumění

Léčebná teze čelí obtíži, kterou podle mého názoru nemůže překonat.

Nedefinujeme činnost pouze podle jejího cíle, pokud v tomto ohledu nemá alespoň nějaký úspěch. Kováře nelze definovat jako toho, kdo vyrábí podkovy, jestliže prostě hází na kovadlinu hroudy žhavého kovu a náhodně je zatlouká – občas vytvoří něco podobného podkově, ale častěji vyrobí zmetek.

Přesto, když se na to podíváme z historické perspektivy, něco takového platilo pro medicínu po většinu její historie, než si vyvinula seriózní léčebný arzenál. Historik medicíny Roy Porter poznamenal, že

význam medicíny spočíval jen v malé míře v její schopnosti uzdravovat nemocné. To platilo vždy a platí to i dnes.

Co by tedy mohlo být předmětem podnikání medicíny – to, v čem uznáváme odbornost, i když připouštíme, že se nedá vyléčit?

Tady vstupuje do hry model vyšetřování. Navrhuji, aby předmětem podnikání medicíny bylo porozumění povaze a příčinám zdraví a nemoci za účelem vyléčení.

Jádro argumentu je jednoduché: v čem by mohli být lékaři dobří, co se vztahuje k cíli vyléčení, aniž by ho dosáhli? Nejpravděpodobnějším kandidátem je porozumění. Porozumění je něco, co můžeme získat bez odpovídajícího léčebného úspěchu.

Řešení námitek

Stejně jako v případě teze o léčbě existuje několik námitek proti modelu zkoumání. Zaprvé je zřejmé, že mnozí lékaři buď (plně) nerozumějí tomu, co léčí, nebo, pokud ano, toto porozumění (úspěšně) nesdělují pacientovi. Kdo tedy rozumí? V jakém smyslu je lékařova kompetence porozuměním?“

Odpovědí je, že porozumění není binární. Něčemu můžete částečně rozumět. Můžete být na cestě k lepšímu porozumění tím, že se na to budete ptát. Odtud pochází model dotazování v medicíně. Nejde o to, že by medicína byla pytlem plným odpovědí, ale spíše o neustálé úsilí o nalezení odpovědí.

Další námitkou je, že takzvané porozumění je často falešné a že medicína je v tomto ohledu stejně neúspěšná jako v léčení. To nezohledňuje historické záznamy, které jsou – přinejmenším v případě západní medicíny – právě případem porozumění bez léčebného úspěchu.

A stejně jako falešné vědecké teorie přispěly k rozvoji vědeckého poznání, tak i falešné lékařské teorie poskytly základ pro to, co dnes uznáváme.

Medicína je starobylý a složitý společenský fenomén, různě vnímaný jako umění, věda a čarodějnictví. Tyto vize mají společný cíl – léčit nemoci. Je však příliš hrubé uvažovat o medicíně pouze jako o podnikání v oblasti léčení, protože v takovém případě by jen málo lékařů podnikalo.

Označujícím rysem medicíny je, že se snaží léčit tím, že získává určité porozumění podstatě a příčinám zdraví a nemoci: zkrátka zkoumáním. Takové chápání medicíny umožňuje mnohem zdravější dialog mezi zastánci různých tradic a umožňuje neobranný pohled na oblasti, kde nám bohužel stále chybí léčebné schopnosti.

Toto je upravená, zkrácená verze článku, který poprvé vyšel v Canadian Medical Association Journal, „The inquiry model of medicine“, doplněná podcastem, který je k dispozici na stránce článku a také zde.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.