Další věcí, které si návštěvníci školy okamžitě všimnou, jsou neuvěřitelná díla visící ze stropů, obložení stěn a zabudovaná do chodeb. Fotografie, most do nikam, autoportréty, lodě ve skutečné velikosti, meteorologické balóny, roboti – krásná díla jsou na škole oslavována a jejich neustálá přítomnost studentům připomíná vysoká očekávání, která na ně jejich učitelé kladou.
Síť High Tech High většinou funguje podle kalifornského vzorce financování na žáka, ale rozhoduje se rozdělovat peníze velmi odlišně od mnoha jiných školských systémů. High Tech High School nemá fotbalový tým, knihovnu ani učebnice, což jsou všechno drahé oblasti, kde škola ušetří nějaké peníze. Nabízí také studentům jen malý výběr předmětů; studenti většinou navštěvují předměty, které splňují požadavky A-G Kalifornské univerzity. A mnoho učitelů má dvojí pověření, což jim umožňuje učit více předmětů nebo kombinovat předměty.
To, co se zdá jako nedostatečný výběr předmětů, však není tak omezující, jak by se mohlo zdát. Školy této charterové sítě jsou postaveny na čtyřech základních principech designu: spravedlnosti, personalizaci, autentické práci a společném designu. Zatímco tyto hlavní zásady jsou základem každé třídy, ve všech ostatních ohledech je zde velká rozmanitost. A studenti jsou povzbuzováni k tomu, aby se věnovali myšlenkám, které je baví, což jim umožňuje určitý výběr, který by jim jinak mohl chybět.
Například Aaron Price chodí do stejné humanitně-španělské třídy jako Caroline Eglerová. Sestrojil záznamník dat, který připevnil k meteorologickému balónu a použil ho k měření hladiny CO2 na hranicích. Byl součástí týmu, který zkoumal společné problémy životního prostředí v americko-mexickém pohraničí. Priceův fyzický produkt práce byl spíše technického rázu, ale také napsal a publikoval výzkumnou práci a také webové stránky se svými zjištěními. Skoro jako by Eglerová se svým politickým podcastem a Price se svým meteorologickým balonem patřili do dvou různých tříd. Tak vypadá personalizace na středních školách High Tech High, a proto studentům nevadí, že katalog předmětů je omezený.
Síť charterových škol přijímá studenty prostřednictvím loterie, která náhodně vybere určitý počet studentů z každého PSČ v San Diegu. Vzhledem k tomu, že město, stejně jako mnoho dalších, má mnoho rasově a etnicky izolovaných čtvrtí, je tak zajištěno, že soubor studentů odráží populaci San Diega.
SS se učí o krevních skupinách, dědičnosti a kodominanci znaků tím, že se sami typizují – jedna z nejpoutavějších laboratoří roku! @hightechhigh #labscience #shareyourlearning #deeperlearning #biology pic.twitter.com/bVGGuHCC2F
– KalleApplegatePalmer (@palmer_kalle) 25. ledna 2018
Personalizace je částečně dosaženo tím, že třídy jsou malé; učitelé mají možnost dobře poznat studenty a jejich vášně. Mohou přizpůsobit projekty zájmům studentů a tlačit jednotlivce k tomu, aby odvedli co nejlepší práci.
„Nejsou to studenti, kteří všichni sedí u počítačů a dělají matematický program pro samouky,“ řekl Larry Rosenstock, zakládající ředitel a generální ředitel High Tech High. „Není to hledání správného tempa nebo správné techniky, jak tento inertní obsah dostat ke každému studentovi.“
Naopak, personalizace na High Tech High je partnerství mezi učitelem a studentem při hledání autentického projektu, který studenty skutečně motivuje k vytvoření smysluplné práce. A protože jsou rozvrhy učitelů uspořádány tak, že se setkávají s menším počtem studentů najednou, mohou mladé lidi, se kterými pracují, tlačit k dosažení individuálních cílů.
„Znamená to, že vy a student budete společně pracovat na návrhu něčeho, co bude akademicky relevantní pro to, co se je snažíte naučit, ale také osobně smysluplné pro studenta,“ řekl Russell Walker, učitel dějepisu v 11. třídě. On navrhne obecné rysy projektu, ale žáci se v něm ubírají mnoha různými směry.
„Řekl bych, že pokud to v projektovém vyučování neděláte, je to trestuhodná nedbalost,“ řekl Walker. „Protože když řeknete: ‚Tady je tenhle projekt a vy všichni vyrobíte stejnou věc,‘ tak to není moc zajímavé. Budou jen kopírovat to, co jste udělali vy.“
Zapojení hlasu S do vývoje projektu poskytuje odborný pohled, cenné informace a kreativní řešení! Zveme S do naší práce, abychom jim dali hlas a postavení… Jak zapojujete S do procesu plánování a učení? pic.twitter.com/WmnPaE5eg7
– Edrick Macalaguim (@EdrickMac) 3. ledna 2018
V průběhu podzimního semestru Walker spolupracoval s učitelem biologie na semestrálním projektu o kolonizaci vesmíru. Studenti měli za úkol promyslet, co by potřebovali k udržení života mimo Zemi, a cestou se učili o DNA, replikaci buněk, fyziologických systémech v těle, ekosystémech a dalších věcech.
„Jsou to všechno věci, které se běžně dělají v hodinách biologie,“ řekl Walker, „ale jsou aplikovány tak, aby se je studenti se zájmem naučili a použili je.“
Při dějepisné stránce věci se studenti museli rozhodnout, jakou společnost by na své vesmírné kolonii vybudovali. K tomu četli politickou teorii a osvícenské filozofy. Studenti diskutovali o chybách kolonialismu a obsáhli široký záběr historie, když se snažili vytvořit na své nové planetě něco lepšího.
„To všechno jsou věci, které studenti zkoumají a o kterých se učí, ale všechny jsou integrovány do tohoto projektu, spíše než aby to byl chladný, odtažitý, izolovaný obsah, který chvíli studujeme a pak přejdeme k další věci,“ řekl Walker.
Walker kdysi vyučoval environmentální vědu pro pokročilé na střední škole v Los Angeles, kde každý den učil 150 studentů a očekávalo se, že co největšímu počtu z nich pomůže složit AP test. Řekl, že tato zkušenost v něm zanechala pocit, že je jako profesionál bez inspirace a vyčerpaný ze své kreativity, protože trávil hodiny vyřizováním drobností spojených s plánováním hodin a známkováním.
Nyní Walker říká, že pracuje se 48 studenty (i když někteří učitelé High Tech High mají v hlavních třídách 50-100 studentů). Svůj čas jako pedagog tráví výzkumem, aby připravil skvělý projekt, experimentováním s úkoly pro studenty, individuálními setkáními se studenty, poskytováním kritiky a zpětné vazby na jejich práci a obecně zapojováním studentů do myšlenek.
@hightechhigh krásná škola, étos a lidé! Johne, ještě jednou díky za prohlídku! pic.twitter.com/xLbGCwDIdd
– Nicholas Pattison (@CubedSTEM) 12. ledna 2018
„Pro mě jako učitele je práce tady mnohem zábavnější a zajímavější,“ řekl Walker. „A myslím, že spoustě učitelů, kteří jsou vyhořelí nebo ztrácejí naději na to, jak věci fungují, by posun na .“
Další učitel High Tech High, Mike Strong, souhlasil, že jednou z jeho oblíbených věcí na škole je autonomie, kterou mu nabízí. Učitelé jsou považováni za profesionály a mohou být kreativní, řekl. To je sice náročné a může to být vyčerpávající, ale o to víc vzrušující. A když učitelé dostanou autonomii, mají tendenci ji přenášet i na studenty.
Eglerová řekla, že jí učitelé důvěřují – což je něco, co očekává.
„Učitelé věří, že když je postaví mimo třídu a pustí je, že studenti budou pilní a pustí se do práce,“ řekla.
Pokud některý student nedodrží svou část dohody nebo je hrubě neuctivý, může mu učitel odebrat privilegia. Škola podle Eglerové nedává po škole a jen zřídkakdy studenty vyloučí nebo vyloučí. Místo toho si žáci s učitelem o svém chování promluví a jsou požádáni, aby vymysleli způsob nápravy.
Mark Aguirre, učitel humanitních předmětů v deváté třídě, vidí hodně žáků, kteří si myslí, že nemají školu rádi, ale když je jim 14 let, je ještě šance je přesvědčit, že se mýlí. Přiznává, že to nefunguje u každého dítěte a někteří odejdou, ale na High Tech High učí od roku 2001 a říká, že pevně věří, že to u většiny studentů funguje.
„Musíte je přesvědčit, že to, co děláme, má hodnotu, tím, že pro ně vymyslíte něco zajímavého,“ řekl.
Kromě malého počtu žáků ve třídách, autonomie, učebních osnov založených na projektech, svobody navrhovat třídy podle volných témat a očekávání, že studenti budou vytvářet práce, které budou chtít hodnotit odborníci, se High Tech High liší od běžné střední školy i v dalších ohledech. Studenti nejsou sledováni a nejsou zde žádné AP třídy. Všichni studenti se mohou rozhodnout pro práci na úrovni honors, která je spojena s několika odlišnými požadavky, ale neodděluje je do jiné sekce. Důležité je, že studenti se rozhodují, zda chtějí být zařazeni do třídy s vyznamenáním, dva až tři týdny před začátkem semestru, což jim dává možnost vyzkoušet si práci s vyznamenáním, než se k ní zavážou.
„Můj první instinkt byl, že studenti s vyznamenáním by měli číst více nebo jiné knihy než studenti bez vyznamenání,“ řekl Randy Scherer, který dříve na škole učil angličtinu, ale nyní řídí program profesního rozvoje High Tech High Graduate School na podporu dalších učitelů projektového vyučování.
Brzy si uvědomil, že na vyznamenání se hlásí pouze děti, které již milují čtení. To se mu nezdálo spravedlivé; uvědomil si, že tím jen vylepšuje prospěch dětí, které by stejně četly. Místo toho definoval vyznamenání jako „přidávání znalostí do světa, které neexistovaly“, například vytvářením stránek Wikipedie nebo psaním knih.
„Snažíme se být kreativně poddajní,“ řekl Scherer. „Musíme něco udělat tak, aby to lidé poznali. Ale opravdu chceme, aby všichni měli vyznamenání.“
Síť charterových škol podle Scherera obratně posouvá hranice a zároveň dbá na to, aby její studenti nebyli znevýhodněni, když se hlásí na vysokou školu. Po téměř dvaceti letech mají dobrou pověst, což jim dává větší prostor pro jednání se státem.
„Některé postupy, které na studenty tlačíme, jako je reflexe, dělají i učitelé,“ říká učitel Mike Strong o práci v charterové síti, jako je High Tech High. „Neustále probíhá kritika a revize i takových věcí, jako je způsob, jakým pořádáme schůzky.“