Chcete-li zobrazit toto vložení, musíte dát souhlas se soubory cookie sociálních médií. Otevřete si mé předvolby souborů cookie.
Možná jste už slyšeli o mikrodávkování – praxi užívání malého množství psychedelických drog, jako je například LSD, s nadějí, že tím získáte nějakou mozkovou vzpruhu. Lidé, kteří mikrodávky užívají, tvrdí, že jsou díky tomu produktivnější, kreativnější a soustředěnější.
Má však skutečně některý z těchto účinků? Vědci začínají zkoumat, co – pokud vůbec něco – mikrodávkování skutečně způsobuje, a provádějí některé z prvních placebem kontrolovaných studií o této praxi.
Co je mikrodávkování?
Lidé, kteří mikrodávkují, se nesnaží zfetovat. Neexistuje skutečná shoda na tom, jak velká dávka je mikrodávka, ale lidé obvykle uvádějí, že užívají přibližně dvacetinu až desetinu „plné“ nebo rekreační dávky LSD – nebo jiných psychedelických drog, jako jsou magické houby nebo lanýže, které obsahují psychedelickou sloučeninu psilocybin.
Užívány v tak malém množství nemají tyto drogy tripy s vizuálními a zvukovými účinky, které si obvykle spojujeme s psychedeliky. Někteří lidé však tvrdí, že mají jemnější, dokonce subpercepční účinky.
Ačkoli je mikrodávkování často spojováno s typy hackerů ze Silicon Valley, kteří se zabývají produktivitou, mnozí z komunity mikrodávkujících tuto představu odmítají a tvrdí, že jde o víc než o prosazení se na pracovišti.
A někteří lidé si mikrodávkami snaží sami léčit zdravotní potíže, jako jsou deprese, ADHD nebo chronická bolest (což mimochodem nedoporučujeme).
Uvnitř prvních placebem kontrolovaných studií testujících, zda mikrodávkování LSD skutečně funguje
Dlouhé čtení
Uvnitř prvních placebem kontrolovaných studií testujících, zda mikrodávkování LSD skutečně funguje
Jaké jsou účinky mikrodávkování?
Problém je v tom, že vlastně nevíme, co mikrodávkování vlastně způsobuje – a zda vůbec něco způsobuje. A také nevíme, zda mikrodávkování může mít negativní účinky – zejména po delší dobu.
Kromě anekdotických zpráv existuje na toto téma jen málo vědeckých výzkumů. Částečně je to způsobeno obtížností provádět jakýkoli výzkum s těmito sloučeninami, které jsou v mnoha zemích kontrolovanými látkami. To ztěžuje získání finančních prostředků a povolení k provádění studií a představuje praktické a etické překážky při obstarávání a podávání těchto léků.
Několik studií zatím zjistilo náznaky, že by mikrodávky mohly zvýšit kreativitu nebo zlepšit náladu, ale ty se z velké části spoléhají na to, že lidé sami uvádějí své subjektivní poznatky – což může být dost nepřesné – a nemají kontrolní placebo.
Může to být placebo efekt?
Kontrola placebem je, když provedete studii a jedné skupině lidí dáte skutečnou léčbu a druhé skupině lidí předstíranou léčbu, aniž byste jim řekli, která je která.
A to je důležité. Protože i když lidé říkají, že pozorují účinky mikrodávek – a my nemáme důvod o nich pochybovat, pokud je pozorují – nemůžeme vyloučit, že jsou způsobeny spíše placebo efektem než samotným lékem.
Ve skutečnosti existuje potenciál, že mikrodávky jsou obzvláště náchylné k placebo efektu. Je to proto, že placebo efekt je spojen s očekáváním; pokud si myslíte, že něco bude mít určitý účinek, je pravděpodobnější, že to tak budete vnímat.
Vzhledem k tomu, že léky, které lidé obvykle používají k mikrodávkování, jsou v mnoha zemích nelegální, ti, kteří se rozhodnou je užívat, pravděpodobně skutečně věří, že budou mít nějaký účinek; jinak by neriskovali a nedělali si problémy s jejich pořízením.
Mikrodávkující mají také často předchozí pozitivní zkušenost s většími dávkami psychedelik – proto mají o mikrodávkování vůbec zájem – což by opět mohlo přispívat k placebo reakci. Mluvíme tu o velmi samovýběrové skupině lidí.
A pak je tu ještě skutečnost, že celá podstata mikrodávkování spočívá v tom, že účinky mají být sotva znatelné – což je činí obtížným odlišit je od jakýchkoli jiných potenciálních přispívajících faktorů. Cítíte se dnes dobře proto, že jste si vzali mikrodávku, nebo jen proto, že máte, víte, dobrý den?“
Co víme?
Nyní začíná několik různých skupin vědců provádět placebem kontrolované studie, aby se pokusili zjistit více. V těchto studiích účastníci nevědí, zda užívají mikrodávku nebo placebo. Poté jsou požádáni o splnění různých úkolů zaměřených na testování jejich nálady a kognitivních funkcí.
Prováděním placebem kontrolované studie mohou vědci zjistit, zda existuje rozdíl ve výsledcích těch, kteří užívají mikrodávky, a těch, kteří užívají placebo, a tedy kontrolovat reakci na placebo.
Jedna skupina vědců v nizozemském Leidenu provádí placebem kontrolovanou studii s magickými lanýži, které jsou v Nizozemsku legální. Ukazují účastníkům, jak si připravit mikrodávky magických lanýžů v pilulkové kapsli, a pak je mimo dohled míchají s placebo tabletami.
Účastníci užívají pilulky pravidelně po dobu několika týdnů a chodí na univerzitu plnit počítačové úkoly, které testují například paměť, reakční dobu a kreativitu.
Jedna z kreativních úloh například žádá účastníky, aby vyjmenovali všechna využití, která je napadnou pro nějaký předmět – řekněme například ručník. Mohli byste se s ním osušit, ale možná byste z něj také mohli vytvořit sukni nebo ho srolovat a použít jako polštář.
Jiná skupina výzkumníků ve Velké Británii provádí podobnou studii, ale na dálku. S účastníky se nikdy nesetkávají, místo toho jim dávají návod, jak provést samoslepovací proceduru, aby si sami namíchali mikrodávky a placebo takovým způsobem, že až do konce studie nevědí, které kdy užívají. Tito účastníci vyplní podobné testy online a odešlou své výsledky.
Obě tyto studie mají svá omezení. Spoléhají na účast stávající mikrodávkové komunity, která, jak jsme již uvedli, nemusí být nutně reprezentativním vzorkem. A výzkumníci musí věřit, že účastníci budou po celou dobu studie dodržovat postup a neporuší kontrolu placeba, když budou žít svým životem – například tím, že se budou dívat dovnitř svých kapslí.
Další výzkumná studie v Nizozemsku vidí, že výzkumníci skutečně podávají mikrodávky LSD účastníkům v laboratoři, což znamená, že nad tím mají větší kontrolu – ale že jde o velmi malý vzorek. Tato konkrétní studie testuje různé mikrodávky, od 5 do 25 mikrogramů, aby se pokusila stanovit nejmenší dávku, která může mít pozorovatelný účinek.
Co říká věda?
Co tedy víme? Má mikrodávkování takové výhody, jak tvrdí jeho zastánci? Nebo je to jen homeopatie s psychedeliky?
Stejně jako u většiny vědeckých výzkumů zůstává odpověď velmi nepřesvědčivá. Na tom se teprve pracuje. Nejnovější studie ještě nezveřejnily své výsledky a vrhají velkou síť zkoumající spoustu různých potenciálních účinků.
Pokud by našly přesvědčivé důkazy týkající se jednoho konkrétního účinku – řekněme zlepšení kreativity nebo nálady – pak by dalším krokem bylo provedení další, specifičtější studie s přísnější kontrolou dávkování a podávání drog. Což všechno samozřejmě vyžaduje čas a peníze.
Jednu věc však již od účastníků jedné ze studií víme: někteří z těch, kteří si mysleli, že užívají mikrodávky, ve skutečnosti užívali placebo – a někteří z těch, kteří si mysleli, že jsou ve skupině s placebem, ve skutečnosti užívali mikrodávky.
Prozatím tedy můžeme říci jen to, že je třeba dalšího výzkumu.
Další skvělé příběhy z WIRED
– Proč by se rodiče měli přestat obávat závislosti na videohrách
– Proč máme méně sexu? Na vině je upřímnost
– Jeff Bezos chce kolonizovat vesmír, ale ničí Zemi
– Proč jsou zaměstnanci s autismem obrovským přínosem
– Proč je Tim Cook lepším generálním ředitelem společnosti Apple než Steve Jobs