Studium morálky, které bylo kdysi výhradní doménou filozofie a teologie, se nyní stalo prosperujícím interdisciplinárním počinem, který zahrnuje výzkum evoluční teorie, genetiky, biologie, chování zvířat, psychologie a antropologie. Vzniká konsenzus, že na morálce není nic záhadného; je to pouze soubor biologických a kulturních rysů, které podporují spolupráci.
Nejznámější z těchto názorů je teorie morálních základů (MFT) Jonathana Haidta. Podle MFT: „Morální systémy jsou vzájemně propojené soubory hodnot, ctností, norem, praktik, identit, institucí, technologií a vyvinutých psychologických mechanismů, které spolupracují, aby potlačily nebo regulovaly sobectví a umožnily kooperativní společenský život“. A MFT dále tvrdí, že protože lidé čelí mnoha sociálním problémům, mají mnoho morálních hodnot – při morálním rozhodování se opírají o mnoho „základů“. Mezi tyto základy patří: Péče, Spravedlnost, Věrnost, Autorita a Čistota.“
- Péče: „Utrpení druhých, včetně ctnosti péčea soucitu.“
- Férovost: „Nespravedlivé zacházení, podvádění a abstraktnějšípojetí spravedlnosti a práv.“
- Věrnost: „Povinnosti vyplývající z členství ve skupině“, včetně „sebeobětování a ostražitosti vůči zradě“.
- Autorita: „Všichni, kdo se chtějí stát členy skupiny, se musí stát členy skupiny:
- Čistota: „Společenský řád a povinnosti vyplývající z hierarchických vztahů, jako je poslušnost, úcta a plnění povinností založených na rolích.“
- Čistota: „Tělesná a duchovní nákaza, včetně ctností cudnosti, celistvosti a ovládání tužeb.“
Tyto morální základy byly operacionalizovány a měřeny pomocí Dotazníku morálních základů (MFQ; vyplnit jej můžete zde).
MFT a dotazník měly obrovský vliv na morální psychologii. Ústřední práce byly stokrát citovány. A nyní existuje obrovské množství literatury aplikující MFT na bioetiku, charitu, environmentalismus, psychopatii, náboženství a zejména politiku. MFT má však některé závažné problémy, a to jak teoretické, tak empirické.
Teorie morálních základů měla obrovský vliv na morální psychologii. Má však některé závažné problémy, a to jak teoretické, tak empirické.
Hlavním teoretickým problémem je, že seznam základů MFT není založen na žádné konkrétní teorii spolupráce, resp. na žádné explicitní teorii vůbec. Haidt se totiž výslovně vyslovil proti přijetí toho, co nazývá „apriorním nebo principiálním“ přístupem k morální psychologii, a místo toho se vyslovil pro přijetí přístupu „ad hoc“. Nedostatky tohoto ad hoc přístupu jsou však až příliš zřetelné.
Za prvé, seznam základů MFT má kritické nedostatky. Přestože se MFT prohlašuje za evolučně-kooperativní popis morálky, nezahrnuje čtyři nejzavedenější typy evoluční spolupráce: příbuzenský altruismus, reciproční altruismus, kompetitivníaltruismus a respekt k předchozímu vlastnictví.
- Příbuzenský altruismus nemá v MFT žádný specializovaný základ. Ačkoli MFTargumentuje, že Péče původně motivovala investice do potomstva, nyní se aplikuje na nepříbuzné; a MFT považuje „rodinu“ jen za jiný typ „skupiny“. Dotazník (MFQ) sice obsahuje dvě položky týkající se rodiny, ale ty se objevují v položkách Spravedlnost a Loajalita, nikoliv Péče.
- Reciproký altruismus nemá v MFT žádný speciální základ.MFT naopak směšuje reciprocitu – řešení opakovaných vězeňských dilemat – se spravedlností – řešením problémů vyjednávání. A MFQ nemá žádné položky týkající se reciprocity.
- Konkurenční altruismus – tj. nákladné signály statusu, jako je statečnost nebo štědrost – nemá v MFT žádný specializovaný základ a žádné položky v MFQ.
- Úcta k předchozímu vlastnictví – tj. vlastnická práva a zákaz krádeže – nemá v MFT žádný specializovaný základ. Jediná zmínka o vlastnictví se v MFQ objevuje v položce o dědictví, a to v části Spravedlnost.
Druhé, kromě těchtopodmínek obsahuje MFT dva základy, které nejsou odlišnými typy vyvinutéspolupráce:
- Péče – podobně jako „altruismus“ nebo „benevolence“ – je obecnou kategorií, nikoli specifickým typem spolupráce. Nerozlišuje mezi různými odlišnými typy spolupráce – příbuzenským altruismem, mutualismem, recipročním altruismem, konkurenčním altruismem a jim odpovídajícími psychologickými mechanismy – které všechny zahrnují péči o různé lidi (včetně rodiny, přátel, cizích lidí) z různých důvodů.
- Čistota má vyplývat z potřeby vyhnout se „lidem s nemocemi, parazitům odpadním produktům“. Ale „vyhýbání se patogenům“ není samo o sobě problémem spolupráce, stejně jako třeba „vyhýbání se predátorům“. A skutečně, MFT nenabízí žádnou souvislost mezi čistotou a kooperací. Naopak, čistotu označuje za „podivný kout“ morálky, protože se „nezabývá tím, jak se chováme k ostatním lidem“. Proto je kategorizace Čistoty jako morálního základu anomální.
Takže přístup MFT bez teorievede k hrubým chybám opomenutí, záměny a spáchání. Vynechává některé kandidátské morální domény, jiné kombinuje a zahrnuje nespolupracujícídomény. Nejzávažnější je, že absence teorie znamená, že MFT nemůže tyto chyby napravit; nemůže učinit principiální předpovědi o tom, jaké (další) základy by mohly existovat, a proto nemůže pokročit směrem ke kumulativní vědě o morálce.
MFT má také empirické problémy. Hlavním problémem je, že pětifaktorový model morálky MFT nebyl dobře podpořen studiemi využívajícími dotazník MFQ. Některé z původních studií, stejně jako replikace v Itálii, na Novém Zélandu, v Koreji, Švédsku a Turecku a také studie v 27 zemích s použitím zkrácené formy MFQ, zjistily, že pětifaktorový model MFT nedosahuje konvenčně přijatelného stupně shody modelu (CFI < 0,90). Tyto studie obvykle zjistily, že lépe vyhovuje dvoufaktorový model – „péče – spravedlnost“ a „loajalita – autorita – čistota“. A tak přestože MFT slibuje pět morálních domén, MFQ obvykle poskytuje pouze dvě. MFQ nerozlišuje domény věnované férovosti, loajalitě nebo autoritě, ani nestanovuje, že péče a čistota jsou odlišné morální domény. Jednoduše řečeno, nestanovuje, že existuje pět morálních základů. Jiné výzkumy se zabývají konkrétními základy, zejména Čistotou a souvislostí mezi znechucením a morálkou; ale to je příběh na jindy.
Ke cti jim slouží, že zastánci MFT tyto problémy uznávají. Uznávají, že původní seznam základů byl „libovolný“, založený na omezeném přehledu pouze „pěti knih a článků“ a nikdy neměl být „vyčerpávající“. A pozitivně podpořili výzkum, který by mohl „prokázat existenci dalšího základu nebo ukázat, že některý ze současných pěti základů by měl být sloučen nebo odstraněn“.
A tak jsme to s kolegy udělali. Ale neudělali jsme to tak, že bychom předkládali další „ad hoc“ návrhy. Vrátili jsme se k prvním principům, k teorii, která může poskytnout přísný, systematický základ pro kooperativní teorii morálky – k matematice spolupráce, k teorii her s nenulovým součtem. Tento přístup nazýváme morálka jako spolupráce (Morality-as-Cooperation, MAC).
Podle MAC se morálka skládá ze souboru biologických a kulturních řešení problémů spolupráce opakujících se v lidském společenském životě. Po 50 milionů let žili lidé a jejich předkové ve společenských skupinách. Během této doby se potýkali s řadou různých problémů spolupráce a vyvinuli a vynalezli řadu jejich různých řešení. Tyto biologické a kulturní mechanismy společně poskytují motivaci pro kooperativní chování a poskytují kritéria, podle kterých hodnotíme chování ostatních. A podleMAC právě tento soubor kooperativních rysů – tyto instinkty,intuice a instituce – tvoří lidskou morálku.
Po 50 milionů let žili lidé a jejich předkové v sociálních skupinách. Během této doby čelili řadě různých problémů spolupráce a vyvinuli a vynalezli řadu jejich různých řešení.
Kterým problémům spolupráce lidé čelí? A jak je řeší? Zde přichází na řadu teorie her. Teorie her zásadně rozlišuje mezi hrami s nulovým a nenulovým součtem. hry s nulovým součtem jsou konkurenční interakce, které mají vítěze a poraženého; zisk jednoho znamená ztrátu druhého. Hry s nenulovým součtem jsou kooperativní interakce, které mohou mít dva vítěze; jsou to situace, kdy vyhrávají obě strany. Teorie her také rozlišuje mezi různými typy her s nenulovým součtem a strategiemi, které se při nich používají. Vymezuje tak matematicky odlišné typy spolupráce.
Přehled této literatury naznačuje, že existuje (nejméně) sedm dobře zavedených typů spolupráce: (1) přidělování zdrojů příbuzným; (2)koordinace ke vzájemnému prospěchu; (3) sociální výměna; a řešení konfliktů prostřednictvím soutěží zahrnujících (4) jestřábí projevy dominance a (5) holubičí projevy podřízenosti; (6) rozdělení sporných zdrojů; a (7) uznání předchozího vlastnictví.
Ve svém výzkumu jsem ukázal, jak lze každý z těchto typů spolupráce využít k identifikaci a vysvětlení odlišného typu morálky.
(1) Příbuzenský výběr vysvětluje, proč cítíme zvláštní povinnost péče o rodinu a proč se nám příčí incest. (2) Mutualismus vysvětluje, proč vytváříme skupiny a koalice (v počtu je síla a bezpečí), a tedy proč si ceníme jednoty, solidarity a loajality. (3) Sociální výměna vysvětluje, proč důvěřujeme druhým, oplácíme jim laskavosti, cítíme vděčnost a vinu, odškodňujeme se a odpouštíme. A řešení konfliktů vysvětluje, proč (4) se věnujeme nákladným projevům zdatnosti, jako je statečnost a štědrost, proč (5) vyjadřujeme pokoru a podřizujeme se nadřízeným, proč (6) spravedlivě a rovnocenně rozdělujeme sporné zdroje a proč (7) respektujeme majetek druhých a zdržujeme se krádeží.
Náš výzkum ukázal, že příklady těchto sedmi typů kooperativního chování – pomoc rodině, pomoc skupině, oplácení laskavostí, statečnost, úcta k nadřízeným, spravedlnost a úcta k majetku druhých – jsou považovány za morálně dobré na celém světě a pravděpodobně se jedná o mezikulturní morální univerzálie.
Náš výzkum ukázal, že příklady těchto sedmi typů kooperativního chování – pomoci své rodině, pomoci své skupině, vrátit laskavost, být statečný, odkázat se na své nadřízené, být spravedlivý a respektovat majetek druhých – jsou považovány za morálně dobré po celém světě.
A my jsme použili rámec MAC k vytvoření nového měřítka morálních hodnot, které slibuje a poskytuje sedm morálních domén: (1) rodina, (2) skupina, (3) vzájemnost, (4) hrdinství, (5) úcta, (6) spravedlnost a (7) vlastnictví. Tento nový Dotazník morálky jako spolupráce (MAC-Q) zavádí čtyři morální domény, které v MFT chyběly: Rodina, Vzájemnost, Hrdinství a Vlastnictví. A na rozdíl od MFQ rozlišuje Rodinu od Skupiny (Loajality), Skupinu (Loajalitu) od Deference (Autority) a Vzájemnost od Spravedlnosti.
Tento principiální přístup k morálce, pevně zakotvený v základní logice spolupráce, tedy překonává přístup bez principů. MAC vysvětluje více typů morálky než MFT. Může vytvářet nové principiální předpovědi o obsahu a struktuře morálky – předpovědi, které byly dosud podpořeny psychologickým a antropologickým výzkumem. A vede ke komplexnějšímu a spolehlivějšímu měření morálních hodnot.
Vybaveni touto novou mapou morální krajiny můžeme nyní podrobněji zkoumat známé oblasti a prozkoumávat dosud neprobádaná území. Můžeme se nově podívat na genetický základ a psychologickou architekturu morálky. Můžeme přehodnotit vztah mezi morálkou a politikou. A můžeme zkoumat, jak a proč se morální hodnoty ve světě liší. Především však můžeme pomocí teorie vytvářet nové testovatelné předpovědi a připravit tak půdu pro skutečnou vědu o morálce.
.