Tento článek se zabývá konkrétními pasážemi, které zmiňují homosexuální chování, ale je důležité si uvědomit, že Boží plán sexuality se prolíná celým Písmem od Genesis až po Zjevení. Níže uvedené pasáže je třeba zasadit do širšího biblického rámce učení o sexu.
Pro mnoho lidí je překvapením, když zjistí, že v Bibli je jen několik pasáží, které přímo zmiňují vztahy osob stejného pohlaví. Avšak tam, kde se toto téma objevuje, má Bible navzdory řídkým zmínkám o něm co říci. Musíme jim porozumět, pokud se chceme vyhnout dvojímu omylu – homofobii a myšlence, že Bohu je lhostejné, jak využíváme svou sexualitu.
První dvě pasáže, které se přímo zmiňují o homosexualitě, pocházejí ze Starého zákona, další tři jsou z Nového zákona.
Genesis 19
Sodoma se natolik spojila s homosexuálním chováním, že její jméno bylo po mnoho let synonymem pro něj. Je však „sodomie“ skutečně tím, o co v Sodomě jde?
Vyprávění popisuje, jak se muži z města pokoušejí násilím souložit se dvěma andělskými návštěvníky města, kteří se zjevili v podobě mužů. Pozdější části Starého zákona obviňují Sodomu z celé řady hříchů: útlaku, cizoložství, lhaní, napomáhání zločincům, arogance, samolibosti a lhostejnosti k chudým. V žádném z nich není ani zmínka o homosexuálním chování. To vedlo některé lidi k úvahám, zda jsme do vyprávění Genesis nepřečetli homosexualitu, zatímco ve skutečnosti šlo o sociální útlak a nespravedlnost. Při bližším pohledu na text je však jasné, že ve skutečnosti šlo o homosexualitu.
Ačkoli hebrejské slovo pro „poznat“ (yada) může znamenat jen „seznámit se“ s někým (spíše než „poznat“ ho sexuálně), z agresivity davu (a Lotova strašného pokusu nabídnout jim jako alternativu své dcery) je zřejmé, že jim jde o mnohem víc než o společenské seznámení. Proto se stane to, co následuje: andělé varují Lota, že se blíží soud (v. 13).
V Novém zákoně přidává Juda důležitý postřeh:
‚…stejně jako Sodoma a Gomora a okolní města, která se podobně oddávala smilstvu a usilovala o nepřirozenou touhu, slouží za příklad tím, že jsou potrestána věčným ohněm‘
Juda 7
To, co se stalo v Sodomě, má být zjevně něco jako varovný příběh. Juda jasně říká, že jejich bezbožnost zahrnovala sexuální nemravnost. Byli potrestáni za sexuální hřích spolu s dalšími hříchy, jimiž se provinili.
Juda také zdůrazňuje povahu jejich sexuálních tužeb: usilovali o „nepřirozenou touhu“ (doslova nepřirozené „tělo“). Někteří se domnívají, že to souvisí s tím, že návštěvníci města byli andělé – o andělském hříchu se Juda zmiňuje již dříve ve svém listu. Tito andělé však vystupovali jako lidé a hlučící dav před Lotovým domem nejevil žádné známky toho, že by věděl, že jde o anděly. Jejich touhou bylo mít sex s muži, kteří u Lota pobývali. Jinými slovy, v Novém zákoně je zdůrazněna homosexuální povaha jejich tužeb, a ne pouze jejich násilný projev.
Leviticus 18 & 20
Leviticus obsahuje dva známé výroky o homosexuální aktivitě:
„Nebudeš spát s mužem jako se ženou, je to ohavnost.“
Leviticus 18. „Nebudeš spát s mužem jako se ženou, je to ohavnost“:22
„Jestliže by muž spal s mužem jako se ženou, oba se dopustili ohavnosti; budou jistě usmrceni, jejich krev je na nich“
Leviticus 20:13
Někdy lidé tvrdí, že tyto verše se objevují v knize zákonů, kterou bychom se dnes podle žádného křesťana neměli řídit. Proto říkají, že zákazy sexu mezi osobami stejného pohlaví dnes neplatí. Jiní poznamenávají, že ve starozákonním zákoně se výraz „ohavnost“ často používá k označení modloslužby. Domnívají se proto, že tyto verše neodsuzují veškeré homosexuální chování, ale pouze kultovní prostituci spojenou s pohanskými chrámy.
Použitý jazyk však není tak konkrétní – odkazuje obecně na soulož s mužem „jako se ženou“. Kromě toho okolní verše popisují i jiné formy sexuálního hříchu (např. incest, cizoložství a zoofilii). Ty nemají nic společného s pohanskými chrámy nebo modlářstvím a křesťané by mohli uznat, že jsou zakázány i dnes. V úvahu přichází morální – nikoli pouze pohanské náboženské – chování. Kromě toho 3. Mojžíšova 20,13 zdůrazňuje obě mužské strany stejně. To také naznačuje, že se má na mysli obecná, dobrovolná homosexuální aktivita (na rozdíl od znásilnění nebo vynuceného vztahu).
Řím 1,18-32
Přejdeme-li k Novému zákonu, Římanům 1 má mnoho co říci o povaze a charakteru homosexuálního chování.
V Římanům 1,18-3,20 Pavel ukazuje, že celý svět je v Božích očích nespravedlivý, a proto potřebuje spásu. V Římanům 1,18-32 se zaměřuje na pohanský svět a popisuje, jak se odvrátil od Boha a přijal modloslužbu. Konkrétní detaily v této pasáži mohou naznačovat, že Pavel používá řecko-římskou kulturu obklopující jeho čtenáře jako příklad.
Pohanská společnost čelí Božímu hněvu, protože potlačila pravdu, kterou Bůh o sobě zjevil ve stvoření (verše 18-20). Pavel pak ilustruje, jak k tomu došlo. Uvádí tři příklady toho, jak bylo to, co bylo o Bohu známo, vyměněno za něco jiného. Boží slávu vyměnili za obrazy stvoření (verš 23). Pravdu o Bohu vyměňují za lež a uctívají stvořené věci (verš 25). A odmítají poznání Boha (verš 28) a vyměňují „přirozené“ vztahy za „nepřirozené“:
„Proto je Bůh vydal hanebným vášním. Jejich ženy totiž vyměnily přirozené vztahy za ty, které jsou proti přirozenosti, a muži se podobně vzdali přirozených vztahů se ženami a propadli vzájemné vášni, muži se dopouštěli nestydatých činů s muži a sami na sobě přijímali patřičný trest za svůj blud.“
Řím 1,26-27
Z těchto veršů vyplývají dvě důležité a střízlivé pravdy:
- Homosexuální touha není tím, co Bůh původně zamýšlel.
To neznamená, že homosexuální touha je to jediné, co Bůh původně nezamýšlel. Všechny naše touhy byly pokřiveny hříchem. Pavel však označuje lesbické i mužské homosexuální chování za „nepřirozené“. Někteří tvrdí, že se to týká toho, co je „přirozené“ pro samotné lidi – heterosexuální lidé se zapojují do homosexuálních aktivit, a tím jdou proti své „přirozené“ orientaci. Podle tohoto názoru Pavel neodsuzuje veškeré homosexuální chování, ale pouze to, které je v rozporu s vlastními sexuálními sklony dané osoby.
Tento názor však nelze podpořit samotnou pasáží. Slova „přirozený“ a „proti přirozenosti“ neodkazují na naši subjektivní zkušenost toho, co nám připadá přirozené, ale na pevný způsob věcí ve stvoření. Přirozenost, které podle Pavla homosexuální chování odporuje, je Boží záměr s námi, zjevený ve stvoření a opakovaný v celém Písmu.
Pavlova zmínka o lesbickém i mužském homosexuálním chování také podporuje myšlenku, že odsuzuje veškerou homosexuální činnost, a ne pouze vztahy mezi muži a chlapci, které se vyskytovaly v římské kultuře.
Síla Pavlova jazyka by nás neměla vést k myšlence, že homosexuální chování je nejhorší nebo jedinou formou hříšného chování. Pavel jej možná vyzdvihuje proto, že jde o obzvlášť živý příklad, nebo proto, že byl pro jeho čtenáře v Římě vzhledem k jejich kulturnímu kontextu obzvlášť aktuální. Ať tak či onak, ilustruje to něco, co se týká nás všech: když odmítáme Boha, zjistíme, že toužíme po tom, k čemu nejsme přirozeně stvořeni. Dokonce i ti, kdo touží po heterosexuálním sexu, zjišťují, že tak činí způsobem, který není zcela v souladu se Stvořitelovým záměrem pro sex. V této pasáži nejsou žádné důvody pro vyčlenění homosexuálních lidí k nějakému zvláštnímu odsouzení. Stejná pasáž obviňuje nás všechny. - Naše pokřivené touhy jsou znamením, že jsme se odvrátili od Boha.
Pavel píše, že vedle evangelia se „z nebe zjevuje Boží hněv proti každé bezbožnosti a lidské nepravosti“ (Římanům 1,18). Ačkoli jednou nastane ‚den hněvu, kdy se zjeví Boží spravedlivý soud‘ (Řím 2,5), již dnes se projevuje Boží hněv proti hříchu. Boží hněv vidíme v tom, že nám dává to, co chceme.
V reakci na výměny, které Pavel popsal, vidíme tři případy, kdy Bůh vydává společnosti žít v troskách našich hříšných tužeb. To je jeho současný soud nad hříchem. Žádáme skutečnost bez něj a on nám ji dává ochutnat.
V každém případě má „vydání“ za následek zesílení hříchu a další rozklad lidského chování. Bůh vydává lidstvo nečistým žádostem a hanebnému tělesnému chování (verš 24) a „hanebným vášním“ (verš 26). Výměna přirozených vztahů za nepřirozené vede k tomu, že je člověk vydán „ponížené mysli“ a rozkvětu „všelijakých nepravostí“, které Pavel rozvádí v dlouhém seznamu protispolečenského chování (verše 28-31). Hřích vede k soudu, ale soud vede také k dalšímu hříchu.
Přítomnost všech těchto hříšných činů připomíná, že žijeme ve světě, který se nejrůznějšími způsoby vědomě odvrátil od Boha, a proto zakouší předchuť Božího hněvu a uchází se o jeho konečné vylití v den soudu.
Je důležité si uvědomit, že Pavel zde hovoří spíše ve společenském než individuálním smyslu. Popisuje spíše to, co se děje s kulturou jako celkem, než s konkrétními jednotlivci. Přítomnost touhy po stejném pohlaví u některých z nás není známkou toho, že jsme se od Boha odvrátili více než jiní. Je však známkou toho, že tak učinilo lidstvo jako celek. Není to jediné znamení a u každého je nepochybně přítomno více než jedno či druhé znamení. Je to však znamení, že se lidská přirozenost změnila oproti tomu, co Bůh původně zamýšlel.
1 Korintským 6,9-10
„Nebo snad nevíte, že nespravedliví nezdědí Boží království? Nenechte se oklamat: ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani lidé provozující homosexualitu, ani zloději, ani chamtivci, ani opilci, ani revanšisté, ani podvodníci nezdědí Boží království.“
1 Kor 6,9-10
V těchto verších Pavel popisuje různé typy lidí, kteří (pokud nebudou činit pokání) budou z Božího království vyloučeni. Čtyři druhy se týkají sexuálního hříchu a dva z nich konkrétně homosexuálního chování. ESV je přebírá a dává dohromady jako „muži, kteří praktikují homosexualitu“, zatímco NIV je překládá jako „mužští prostituti a homosexuální delikventi“.
První z výrazů vztahujících se k homosexualitě je malakoi, což v doslovném překladu znamená „změkčilí“. V klasické literatuře se mohl používat jako pejorativní výraz pro muže, kteří byli zženštilí, pro mladšího, pasivního partnera v pederastickém (mužsko-chlapeckém) vztahu nebo pro označení mužských prostitutů (odtud překlad NIV). V 1. Korintským 6 se malakoi objevuje ve výčtu popisujícím obecné formy sexuálního hříchu a kontext naznačuje, že Pavel jej pravděpodobně používá v širším smyslu pro označení pasivních partnerů při homosexuálním styku.
Druhý termín, který Pavel používá, je arsenokoitai. Toto slovo vzniklo přidáním slova „mužský“ (arsen) ke slovu „styk“ (koites, doslova „postel“). Tato dvě slova jsou použita v řeckém překladu 3 Mojžíšovy 18,22 a 20,13, což naznačuje, že Pavel odkazuje na tyto dvě pasáže. (Pavel právě navázal na Leviticus již v 1. Korintským 5, kde odsuzuje církevní souhlas s mužem žijícím s manželkou svého otce a používá přitom jazyk, který je ozvěnou Leviticus 18,7-8. Pro Pavla zůstávají sexuální hříchy, které zakazuje Leviticus, zakázané i pro novozákonní křesťany). Arsenokoitai je tedy obecný termín pro mužský sex mezi osobami stejného pohlaví. Jeho spojení s malakoi naznačuje, že Pavel oslovuje jak aktivní, tak pasivní partnery při homosexuálním sexu.
Co to všechno znamená pro naše chápání homosexuality?
- Homosexuální hřích je vážný. Aktivní nekající hříšníci – včetně těch, kteří jsou aktivně zapojeni do stejnopohlavních vztahů – nevstoupí do Božího království. Pavel nás vyzývá, abychom se v tomto bodě nenechali oklamat. Předpokládá, že se najdou tací, kteří budou toto učení popírat a tvrdit, že některé formy homosexuálního chování jsou pro Boha přijatelné. Pavel však říká jasně: homosexuální chování vede lidi do záhuby. To je vážný problém.
- Homosexuální hřích není ojedinělý. Pavlův seznam zahrnuje i jiné formy sexuálního hříchu (smilstvo a cizoložství) a zahrnuje i nesexuální formy hříchu (například opilství a krádeže). Homosexuální hřích je nesmírně závažný, ale stejně tak i chamtivost. Nesmíme naznačovat, že homosexuální sex je hříchem naší doby. Chceme-li být věrní Písmu, musíme kázat proti krádežím, chamtivosti, opilství, urážkám a podvádění druhých, z nichž mnohé jsou v naší společnosti také zlehčovány a všechny také charakterizují nespravedlivé.
- Homosexuální hřích není nevyhnutelný. Pavel pokračuje v 11. verši: „A takoví byli někteří z vás. Ale byli jste obmyti, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem Božím“ (1 Kor 6,11).
Tyto formy chování nejsou pro církev Ježíše Krista vhodné právě proto, že to už nejsme my. Je zřejmé, že někteří z Korinťanů byli aktivními homosexuály. Kdysi skutečně žili těmito způsoby. Ale už ne. Byli obmyti, posvěceni a ospravedlněni; bylo jim odpuštěno, byli očištěni od svých hříchů a odděleni pro Boha. Mají před ním nové postavení a identitu.
Ať už je homosexuální chování v někom jakkoli zakořeněné, není nevyhnutelné. Je možné, aby někdo, kdo žije praktikujícím homosexuálním životním stylem, byl Bohem učiněn novým. Pokušení a pocity mohou přetrvávat. To, že Pavel varuje své čtenáře, aby se nevraceli ke svému dřívějšímu způsobu života, naznačuje, že v nich stále přetrvává touha po tom, aby tak učinili. V Kristu však již nejsme tím, kým jsme byli. Ti, kdo vystoupili z aktivního homosexuálního životního stylu, potřebují pochopit, jak se mají vidět. To, co nás definovalo tehdy, nás už nyní nedefinuje.
1 Timoteovi 1,8-10
Tady Pavel píše: „To, co nás definovalo tehdy, nás už nedefinuje nyní:
„Zákon není ustanoven pro spravedlivé, ale pro bezbožné a neposlušné, pro bezbožné a hříšníky, pro nesvaté a prostopášné, pro ty, kdo bijí své otce a matky, pro vrahy, pro pohlavně nemravné, pro lidi provozující homosexualitu, pro otrokáře, lháře, křivopřísežníky a cokoli jiného, co se příčí zdravému učení.“
1 Timoteovi. 1,9-10
Znovu používá termín arsenokoitai (v překladu ESV jako „muži praktikující homosexualitu“ jako souhrnný termín pro všechny formy homosexuálního chování). Stejně jako v 1. listu Korintským je i zde sex mezi osobami stejného pohlaví zmíněn mezi dalšími rozsáhlými hříchy, a to jak nesexuálními, tak sexuálními.
Tyto formy chování charakterizují ty, kteří nejsou „spravedliví“ a pro které byl zákon dán, aby přinesl usvědčení z hříchu a potřebu milosrdenství. Všechny tyto praktiky odporují ‚zdravému učení‘ a evangeliu. Neodpovídají životu, který mají nyní křesťané vést. Jsou v rozporu s novou identitou, kterou máme v Kristu.
Závěr
Pokusy číst tyto texty jinak než jako zákazy homosexuálního chování nakonec nefungují. Prosté čtení každé pasáže je správné. V Písmu jsou zakázány homosexuální praktiky obecně, nikoli pouze jejich určité projevy. Snažit se dokázat opak znamená porušovat samotné pasáže. Přesto tytéž texty uvádějí homosexualitu vedle mnoha jiných forem chování, které jsou rovněž proti Boží vůli. Samotné pasáže, které nám ukazují, že homosexuální aktivity jsou hříchem, jasně říkají, že se nejedná o hřích ojedinělý. Je to jeden z příkladů toho, co je špatně s námi všemi.
Výše uvedené pasáže je třeba číst v kontextu širšího učení o sexualitě v Bibli. Dobrotu biblického učení o homosexualitě můžeme plně pochopit pouze tehdy, když oceníme Boží záměr sexu v manželství, záměr společenství, zajištění nesexuální intimity a konečnou naději nového stvoření pro nás všechny.
Pro další čtení
Kevin DeYoung, What does the Bible really teach about homosexuality?