Články ze série o manželství a videa ze série kázání na našich webových stránkách jsou nejžádanější od našeho místního i národního publika; proto se k této sérii vracím na závěr roku 2012. Zde je 1. část:
Bible popisuje opojnou sílu vášně spojenou s chtíčem a cizoložstvím. Špatně zaměřená vášeň klame, svádí a ovlivňuje… chodíme ve tmě a klopýtáme… nejsme schopni vidět, o co klopýtáme. Tento popis vysvětluje, proč tolik lidí chycených do sexuálního hříchu popisuje pocit zmatku a odloučení od Boha. Cizoložství nás přesouvá od oltáře do soudní síně – mění kdysi hluboce zamilovaný pár v zahořklé nepřátele. Naděje a sny o narození dítěte, nyní pokřivené, se stávají noční můrou nevinných dětí. Cizoložství je v jádru sobectví.
Jak smutné, že sexuální choutky často pohlcují naše vlastní děti i nás samotné. Přísloví 9,17-18 popisují cizoložství: „Ukradená voda je sladká a chléb pojímaný potají je příjemný. Neví však, že tam jsou mrtví, že její hosté jsou v hlubinách pekla.“
Cizoložství zatvrzuje srdce vůči manželům… Ti, kteří byli kdysi milováni a opatrováni, se nyní cítí bezvýznamní a zavržení. Děti se často cítí být obviňovány, že nejsou dost dobré… dost se snaží. Bůh pomáhej našim sobeckým srdcím! Zdá se, že milujícím rodičům by myšlenka na tuto hrůzu přinesla vystřízlivění ze sexuálního hříchu.
Konečným cílem sexuálních hříchů je zničit manželství: „Hřích, když se plně rozvine, plodí smrt“ (Jak 1,15). Často je jedinou cestou z cizoložných a destruktivních vztahů udělat to, co je správné, bez ohledu na pocity… zakusit spíše bolest z kázně než bolest z lítosti. Pocity mohou být nestálé a klamné, ale na poslušnost biblickým pravdám se můžeme spolehnout.
Bolest z cizoložství nás může zatrpknout, nebo nás může polepšit – nakonec je to naše volba. Bůh může obnovit, pokud dojde k opravdovému pokání a odpuštění. Skutečné pokání je bezpodmínečné a přebírá plnou odpovědnost za spáchané zlo. Skutečně kající člověk touží po odpuštění… soustředí se spíše na to, co udělal, než aby svaloval vinu nebo odpovědnost na druhé. Nechápejte to špatně, oba manželé mají co dělat, ale to přijde na řadu později.
Smíření často brání dvě oblasti:
1. Smíření není možné. K úplnému odloučení nikdy nedojde. Smíření je téměř nemožné, pokud mezi účastníky nevěry nedojde k úplné odluce. Manželé mají často pocit, že se díky této nové osobě cítí milováni a oceňováni, což může být pravda, ale stejně tak se cítil i jejich manžel, když se poprvé setkali. Láska lidi neopouští – lidé opouštějí ji. Podvod spočívá v tom, že často nevidíme plný účinek nevěry, dokud hřích plně nevyroste. Hřích bez lítosti přináší smrt procesu obnovy … smrt jasnosti, směru a pokoje (srov. Jak 1,14-15).
Sexuální hřích zatvrzuje srdce a uzavírá odpuštění a zlomení. Opět platí, že když jsme chyceni v hříchu, jsme ve tmě a nevidíme věci, o které klopýtáme. To je v jádru podvod… ztrácíme duchovní zrak, abychom viděli pravdu… věříme, že Bůh přimhouří oči nebo se o nás nebude zajímat. A co hůř, někteří dokonce věří, že je do tohoto nového vztahu nasměroval Bůh. To by nás nemělo překvapovat: Jakub 1,22 říká, že žijeme v klamu, když slyšíme slovo, ale neposloucháme ho.
Jedinou cestou k jasnému vidění je úplné vystoupení ze života druhého člověka, aby viděl, kam ho Bůh povede. Často se divím, kolik manželství není nikdy obnoveno jen kvůli pýše a neposlušnosti. Mnozí „říkají“, že s druhým člověkem přestanou komunikovat, ale pravdou je, že se bojí, že o vztah přijdou – často je to záložní plán. Cizoložník se často více zajímá o pocity druhého člověka než o pocity svého manžela a rodiny.
2. K opravdovému pokání nedochází. Mnozí cizoložství litují, ale litovat nestačí… Pouze opravdové pokání otevírá Boží uši a obnovu. Izajáš 59,2 říká, že naše nepravosti nás oddělují od Boha a naše hříchy zakrývají jeho tvář, takže nás neslyší. Pokání, skutečné pokání, umožňuje obnovu. Mnozí litují, že se nechali chytit; litují, že mají zničenou pověst a život, litují, že jsou nešťastní, a tak dále. Rozdíl mezi lítostí a pokáním je zásadní, protože tyto dva pojmy lze snadno zaměnit. Nejde o to „být přistižen“; jde o to „očistit se.“
Je možné litovat následků hříchu, ale ne činit skutečné pokání. Kajícný člověk se od svého hříchu odvrací. Přijímá plnou odpovědnost za své činy bez obviňování, zášti nebo hořkosti. Je-li pokání opravdové, je prioritou usmíření s těmi, kdo byli zraněni. O odpuštění se usiluje bez podmínek. Přijímáme plnou, nikoli částečnou odpovědnost za své činy.
Jak může skutečně zlomený a kající člověk pokračovat ve vztahu, o kterém ví, že je špatný… ve vztahu, který ničí jeho rodinu? Nemůže. Člověk, který činí opravdové pokání, se chopí příležitosti podpořit obnovu. Činy odhalují stav srdce. Ti, kdo skutečně činí pokání, často od aféry odejdou.
Existuje naděje: Nevzdávejte to, vzhlédněte vzhůru. Za minulé chyby jsou následky, ale je lepší žít v Boží náruči vykoupený, než žít zlomený mimo jeho vůli. Kudy poběžíš ty?“
.