Chobotnice unikla z laboratoře a navázala na dlouhou tradici chobotnic, které přelstily člověka

To, že chobotnice s roztomilým jménem Inky dokázala uniknout z nádrže (a laboratorním odtokem se dostat do oceánu), není překvapivé. Ne, překvapivé je, že Inky nezpůsobil komické a drahé potíže. Chobotnice jsou známé útěkářky. Deset let stará práce z časopisu Journal of Applied Animal Welfare Science s názvem „Interspecific Evaluation of Octopus Escape Behavior“ (Mezidruhové hodnocení únikového chování chobotnic) má tomuto velmi specifickému problému bránit – je to tak běžné!“

Myslím, že Inkyho je třeba pochválit za to, že prostě opustil laboratoř. Jiné chobotnice by možná celou laboratoř rozebraly. Protože jestli je něco, v čem jsou chobotnice lepší než v útěku, tak je to způsobování neplechy. Jsou to Ashtonové Kutcherové živočišné říše. Tady je chobotnice v kšiltovce:

V roce 1875 zjistili brightonští akvaristé, že se chobotnice plíží ze svých nádrží přes celou laboratoř do jiných nádrží plných hrudkovců. Poté, co chobotnice hodovaly na méně choulostivých rybách, se vrátily zpět, odkud přišly.

Jak píše deník The Washington Post ve svém článku o Inkym, chobotnice v roce 2009 zaplavila akvárium na molu v Santa Monice. Deník Los Angeles Times událost popsal slovy: „Čestný host akvária v nádrži s chobotnicemi Kids‘ Corner doplaval k horní části výběhu, demontoval ventil recyklačního systému a zaplavil ho asi 200 galony mořské vody.“

Davey Jones, kříženec chobotnice a člověka, se objevil v pokračování Pirátů z Karibiku z roku 2006, Truhla mrtvého muže, a sporně torpédoval mořeplaveckou sérii.

V mytologii chobotnice inspirovala Gorgonu i Krakena, příšery proslulé zabíjením těch, kteří jim zkříží cestu. A v moderní kultuře chobotnice představovala vše od neduhů průmyslové revoluce až po nastupující stát dohledu.

Chobotnice Inky, na rozdíl od všech dříve zmíněných potížistů, prostě udělala menší stranický faul tím, že odešla bez rozloučení. Vědecká práce zmíněná na začátku příběhu začíná slovy: „Studie uvádí chovatelské techniky k udržení chobotnic v zajetí. Tato první mezidruhová studie únikového chování chobotnic umožňuje čtenářům činit informovaná rozhodnutí o chovu specifická pro daný druh.“ Musím si představit, že vědci, kteří studovali chobotnici Inky, tuto práci četli, a přesto chobotnice Inky uniká. To dokazuje, že bez ohledu na to, jak chytří nebo připravení my lidé můžeme být, chobotnice nás mohou – a někdy i přechytračí.

Godspeed, Inky. Ať tě hned nesežere nějaký hloupější, ale větší mořský tvor.