Máme říkat „lékař NHS“ nebo „lékař NHS“? Na toto téma existují dva názorové proudy: „vokalizace zkratky“ a „vokalizace prvního slova“.
Zkratka vokalizovaná
Podle tohoto pravidla, pokud zkratka začíná písmenem, které při vokalizaci začíná samohláskou, použije se člen „an“; pokud začíná souhláskově znějícím písmenem, použije se „a“. Vznikne tak „nemocnice NHS“ a „dokument BBC“.
Písmena znějící na samohlásku (berou „an“): A E F H I L M N O R S X
Souhláskově znějící písmena (berou „a“):
(Poznámka: H se vyslovuje jako „aitch“, nikoliv „haitch“, ačkoliv toto pravidlo může být stále plynulejší.)
Slovo slovně vyjádřeno
Při této metodě první písmeno prvního slova, které se čte, určuje, zda se použije „a“ nebo „an“. Zde bychom měli „a NHS hospital“ („nemocnice Národní zdravotní služby“) nebo „an UV lamp“ („ultrafialová lampa“).
Druhý způsob může vypadat a číst se dost nešikovně, ale je právě přijatelný, pokud se styl používá důsledně, nebo tam, kde se zkratky běžně skloňují v hlavě a v řeči. (Pro pořádek dodávám, že ani jeden ze zde uvedených příkladů se do této kategorie neřadí.) Protože se první způsob čte v hlavě přirozeněji, je snadné do něj sklouznout, když se předpokládá, že se dodržuje druhý styl. První způsob je zdaleka oblíbenější.
Akronymy
Akronym je zkratka, která se čte jako slovo, například NASA, OPEC, NATO atd. Takže bychom zde měli vždy „kosmická loď NASA“ atd. Ty budou vždy považovány za slova, nikoliv za zkratky, takže budou vždy mít příslušný neurčitý člen.