Charles Baudelaire (nebo „Chuck“, jak mu tady říkáme) je známý po celém světě jako jeden z největších francouzských básníků 19. století. Byl radikální, geniální a posedlý vším smyslným; natolik, že s dalšími básnickými přáteli, sousedy a přivandrovalci vytvořil literární skupinu známou jako „Dekadenti“ (a je na to hrdý.). Lidé rádi říkají, že vedl cynický a zoufalý životní styl, ale rozhodně uměl psát básně.
„Je tolik druhů krásy, kolik je obvyklých způsobů hledání štěstí.“ -Charles Baudelaire.
Jeho nejznámější básnická sbírka Les Fleur du Mal neboli Květy zla vyšla v roce 1857, druhé vydání následovalo v roce 1861. Zemřel v polovině čtyřicátých let na komplikace po mrtvici. Zanechal po sobě výraznou stopu. Obsáhlejší verzi jeho života najdete v příspěvku na našem blogu: Kdo byl vlastně Baudelaire?
Zlý, krásný a chlípný Baudelaire
„Extrahovat věčné z pomíjivého“. – Charles Baudelaire
Charles Baudelaire je dnes uznáván jako jeden z nejodvážnějších a nejdokonalejších spisovatelů 19. století a také jako vnímavý umělecký kritik a překladatel. Spolu s jeho avantgardním literárním stylem se však do učebnic zapsaly i jeho výstřední způsoby, vášnivá láska k drogám a alkoholu a posedlost melancholií.
Tak jak jsme proboha přišli na jeho jméno pro naši společnost? Inu, kdysi dávno, když Baudelaire, Inc. byla jen zábleskem, se naši dva zakladatelé, Joe a Dave, snažili vymyslet název pro svůj nový podnik. Dave předkládal nekonečné seznamy chytrých názvů, ale Joe měl proti každému z nich námitky. A tak Dave při jízdě kolem místní točny zkusil vykřiknout: „Baudelaire!“
„To není špatné,“ řekl Joe, „Ale co to znamená?“
„No, ono se to vlastně nepřekládá, ale zní to tak nějak jako ‚krásný vzduch‘.“
„To by mohlo fungovat! Jak tě to napadlo?“
„Aha,“ řekl Dave (nevinně), „je to jméno francouzského básníka. A vlastně hodně psal o vůních.“
„No, to zní perfektně. Zkusíme to,“ řekl Joe naslepo.
Teprve na prvním veletrhu společnosti začaly Joeovi docházet některé nepříliš vznešené skutečnosti o Monsieur Baudelairovi a do té doby „zbytek byla historie!“. Neznáte dekadentního, zoufalého a oddaného Baudelaira? Zde je 10 pozoruhodných faktů o odvážném básníkovi, který se stal naším jmenovcem.
Vyloučen ze školy
Před dokončením bakalářského studia byl Baudelaire vyloučen ze školy na lyceu Louis le Grand. Naštěstí se mu podařilo titul během roku dokončit; musel se s institucí nějak dohodnout. Kdyby tak neučinil, jistě by to změnilo společenské a intelektuální kruhy, v nichž se později mohl pohybovat.
Život na širém moři
Dobře, podtitul je možná trochu zavádějící. Ačkoli Baudelaire ve svých dvaceti letech rozhodně zamýšlel podniknout epickou plavbu do Indie, celá věc náhle skončila, když bouře poškodila loď, na níž cestoval. Nedostal se dál než na ostrov poblíž Madagaskaru, nicméně své krátké zkušenosti z exotických zemí a moře využil na maximum. Obojí se v něm hluboce zanechalo a ovlivnilo jeho psaní.
Jít na mizinu (doslova)
V jednadvaceti letech zdědil Baudelaire jmění po otci, který zemřel, když mu bylo pouhých šest let. Během dvou let od obdržení peněz se Baudelairova zbývající rodina dozvěděla, že Baudelaire téměř polovinu z nich rozházel! Jeho rodina se domnívala, že s penězi bylo špatně nakládáno, a proto se rozhodla ustanovit opatrovnickou radu, která by dohlížela na zbývající prostředky. Toto opatření Baudelaira navždy trápilo, protože byl mužem, řekněme, rozmařilého vkusu. Jeho nespokojenost se však vyplatila v podobě skutečně inspirativní poezie.
Lady Love
V Baudelairově životě hrály nejvýznamnější roli dvě ženy. Jednou z nich byla jeho matka, k níž měl po smrti otce velmi blízko. (Zajímavá poznámka: jeho otci bylo šedesát a matce pouhých dvacet let, když se vzali). Baudelairova matka se znovu provdala za vojáka, což jí Baudelaire nikdy zcela neodpustil.
Druhou hlavní ženou v jeho životě byla Jeanne Duvalová, žena, s níž prožil dlouhý románek. Byla to „mulatka“, herečka, kterou písemně označoval jako svou „černou Venuši“. Ti dva spolu měli bouřlivý vztah a Baudelaire měl ještě několik dalších milenek, ale žádná z nich není v jeho životě považována za tak významnou jako Černá Venuše.
Umělecká licence
Vzhledem ke své posedlosti krásou (kterou po desetiletí zuřivě studoval) se Baudelaire intenzivně angažoval ve světě umění. Byl nadšeným sběratelem, ačkoli to pro něj nikdy nebylo výnosné, a proslul jako znalý kritik. Zejména ho silně ovlivnilo Rodinovo dílo, konkrétně jeho slavná socha „Brána pekelná“.
Veřejné pohoršení
Jen měsíc po vydání knihy Les Fleurs du Mal (Květy zla neboli Květy utrpení), která je považována za Baudelairovo největší dílo, byl básník obviněn z urážky náboženství a veřejné mravnosti. Třináct básní bylo postaveno před soud a nakonec jich musel ze sbírky vyškrtnout celkem šest. Musel také zaplatit pokutu ve výši 300 franků.
The Dark Arts
Není divu, že Baudelaire byl velkým fanouškem Edgara Allena Poea. Oba bývají často srovnáváni pro svůj temný, gotický přístup k psaní a obratné používání symboliky. Mnozí však nevědí, že Baudelaire ve skutečnosti vytvořil několik pozoruhodných překladů Poeova díla, které jsou vědci považovány za mimořádně kvalitní.
Sklon k večírkům
Další věcí, kterou Baudelaire mohl na Poeovi obdivovat, byla jeho záliba v pití. Baudelaire i ve svém psaní často povzbuzoval ostatní k účasti na drogách a alkoholu, zejména vínu, stejně jako k poezii, ctnosti a čemukoli jinému, co považoval za úlevu od smrtelného utrpení. Opium a hašiš patřily k jeho nejoblíbenějším, ale zjevně byl ochoten vyzkoušet téměř cokoli. Hašiš konzumoval ve formě zelené marmelády, místo aby ho kouřil.
Pravda nebo odvaha
Baudelairova legenda, známá výstředními výstřelky, jako bylo nenucené zvaní ostatních, aby se s ním koupali nebo aby se přišli podívat na nějakou podivnou zvláštnost do jeho pokoje, se jen obtížně odděluje od skutečnosti. Odborníci stále nemají jasno v tom, kolik setkání, na něž vzpomínají ti, kdo ho znali, se skutečně odehrálo, ale shodují se, že celkový svérázný a odvážný portrét muže je přesný.
Krátce
Baudelaire se dožil pouhých 46 let a nakonec zemřel na syfilis, na který v té době neexistovala žádná léčba ani lék. Nemoc se odehrála v děsivém a ošklivém řetězci událostí, které vedly k jeho skonu. V posledních měsících života trpěl afázií a nebyl schopen efektivně komunikovat, což ho málem přivedlo k šílenství. Když zemřel, byla s ním jeho matka a byl pohřben v rodinné hrobce na hřbitově Montparnasse.