Lech Wierzynski – zpěv, trubka, kytara | Ben Malament – bicí, washboard, perkuse
Johnny Bones – tenorsaxofon, klarinet | Lorenzo Loera – klávesy, melodika
Beau Bradbury – baskytara, perkuse
Někdy na turné s kapelou:
Andrae Murchison – trombon | Leon Cotter – tenorsaxofon
The California Honeydrops slaví 10 let společného působení vydáním sedmého studiového alba a vůbec prvního dvojalba „Call It Home: 1 & 2“ a pokračují v turné po celém světě. V čele s dynamickým zpěvákem a multiinstrumentalistou Lechem Wierzynskim, čerpajícím z rozmanitých hudebních vlivů Bay Area R&B, funku, jižanského soulu, delta blues a neworleanské druhé linie, přinášejí Honeydrops na svá vystoupení živelnou energii a nakažlivou atmosféru taneční party. S party se rozjeli po celém světě, hrají na nejrůznějších festivalech a absolvují rozsáhlá turné po Severní Americe, Evropě a Austrálii. V roce 2016 & 2017 měli Honeydrops tu čest předskakovat Bonnie Raitt na jejím turné k vydání alba North America – a v minulosti měli tu čest předskakovat například B. B. Kingovi, Allenu Toussaintovi, Buddy Guyovi a Dr. Johnovi. Ať už na těchto prestižních vystoupeních, nebo na komornějších místech, kde kapela sama může opustit pódium a vydat se na taneční parket, společná vize a cíl kalifornských Honeydrops zůstávají: roztančit a rozezpívat publikum.
The Honeydrops ušli od dob, kdy kytarista a trumpetista Lech Wierzynkski a bubeník Ben Malament začínali buskingem ve stanici oaklandského metra, dlouhou cestu, ale kapela zůstala věrná této organické, pouliční atmosféře. Když posloucháte Lecha zpívat, může vás překvapit, že se narodil ve Varšavě a vyrostl v rodině polských politických uprchlíků. Své vokální styly se naučil z pašovaných amerických nahrávek Sama Cooka, Raye Charlese a Louise Armstronga a později na Oberlin College a v klubech v kalifornském Oaklandu. Když se k nim přidali Johnny Bones na tenorsaxofon a klarinet, Lorenzo Loera na klávesy a Beau Bradbury na baskytaru, vytvořili silný zvuk celé kapely, který podporuje Wierzynského zpěv. Jejich vystoupení, která připomínají spíše večírky než tradiční koncerty, se vyznačují rozsáhlým jamováním mimo pódium a interakcí s publikem. „Jde o to smazat hranice mezi námi a publikem,“ říká Wierzynski. „Nevytváříme setlisty. Chceme žádosti. Chceme zapojení davu, aby se lidé stali součástí celé věci tím, že budou tančit spolu s námi, zpívat, vybírat písně a obecně vystupovat ze své ulity.“