Parental Imprinting
Dalším příkladem epigenetické dědičnosti, objeveným asi před 10 lety u savců, je rodičovský imprinting. Při rodičovském imprintingu mají některé autozomální geny zdánlivě neobvyklé vzorce dědičnosti. Například myší gen Igf2 se u myši projevuje pouze tehdy, pokud byl zděděn po jejím otci. Říká se, že je mateřsky imprintovaný, protože kopie genu pocházející od matky je neaktivní. Naopak myší gen H19 je exprimován pouze tehdy, pokud byl zděděn od matky; H19 je otcovsky imprintovaný. Důsledkem otcovského imprintingu je, že imprintované geny jsou exprimovány, jako by byly hemizygotní, přestože v každé buňce jsou dvě kopie každého z těchto autozomálních genů. Navíc při zkoumání těchto genů na molekulární úrovni nejsou pozorovány žádné změny v jejich sekvencích DNA. Jediné změny, které jsou patrné, jsou metylové skupiny navíc (-CH3) přítomné na některých bázích DNA imprintovaných genů. Občasné báze DNA většiny vyšších organismůjsou metylované (výjimkou je Drosophila). Tyto metylové skupiny jsou enzymaticky přidávány a odstraňovány působením speciálních metyláz a demetyláz. Úroveň metylace obecně koreluje s transkripčním stavem genu: aktivní geny jsou méně metylované než neaktivní geny. Není však známo, zda změněné úrovně metylace DNA způsobujíepigenetické změny v aktivitě genů, nebo zda změněné úrovně metylace vznikají jako důsledek těchto změn.
Co mají tyto příklady epigenetické dědičnosti společného? Hlavním tématem je, že nějakým způsobem lze označit kus chromozomu za odlišný na základě jeho původu nebo na základě toho, které jiné geny byly ve stejném genomu. U mnoha z těchto příkladů byly rozdíly v metylaci DNA spojeny s rozdíly v aktivitě genů. Nicméně základní mechanismy a důvody, proč se takové systémy vyvinuly, se stále zdají být spíše záhadné.
.