Betty Whiteová: Betyty Whitety: Zlatá holka televize po 63 letech v showbyznysu

„Proč lidé říkají ‚nechte si narůst koule‘? Koule jsou slabé a citlivé. Jestli chceš být tvrdý, vypěstuj si vagínu. Tyhle věci vydrží nápor.“ Pokud si tento citát náhodou vyhledáte, zjistíte, že je připisován notoricky sladké devadesátileté televizní skvělé Betty Whiteové. Jenže tato slova jí nikdy neprošla přes rty a byla by docela ráda, kdyby to lidé měli na paměti, až ji příště budou chtít citovat, jako jsem to právě udělala já. „To je to, co na Facebooku a internetu nesnáším,“ povzdechne si. „Můžou říct, že jsi řekla cokoli. Já bych to nikdy neřekla. Nikdy bych to neřekla ani za milion let.“

Takže i když Whiteová není fanouškem internetu – když jí řeknu, že se před pár lety na internetu objevila fáma, že zemřela, řekne: „Řekněte jim, že v devadesáti není třeba být netrpělivý, spěchám, jak nejlépe umím.“ – internet je rozhodně fanouškem Betty Whiteové. V lednu 2010 se na Facebooku objevila kampaň, jejímž jediným cílem bylo přimět Whiteovou k moderování pořadu Saturday Night Live. Když bylo v květnu toho roku oznámeno, že Whiteová bude skutečně moderovat nadcházející epizodu, dosáhla skupina více než půl milionu sledujících. Ukradla si scénu v povrchní romantické komedii Sandry Bullock The Proposal. Poté se objevila v seriálech Community a 30 Rock, účinkovala u Lettermana a Larryho Kinga a navštívila Bílý dům (bez příbuzenského vztahu). Pro mladé Američany, kteří už si oblíbili reprízy seriálu Zlatá děvčata na kanálu Lifetime, románek s Betty Whiteovou teprve začal.

Zatímco většina vln kulturní nostalgie směřuje k ironii, k Whiteové, ženě, která ztělesňuje lehce potrhlou, ale milou postavu babičky, kterou jsme si všichni v dětství tajně přáli, cítíme upřímnou náklonnost, a to s výhodou jemně sarkastického nadhledu, který k dobře prožitému životu patří. V televizní krajině poznamenané cynismem a emocionálními zhrouceními je její šarm, často maskující kousavé shazování, o to uspokojivější, že se znovu objevuje na scéně.

Pod těmi bavlněnými kalhotovými kostýmy bublá houževnatost. V mládí Betty tak zoufale toužila hrát, že si sama napsala maturitní hru a svěřila si hlavní roli. V roce 1949, poté, co její rozvíjející se kariéru přerušila válka, natočila svůj první televizní seriál Život s Elizabeth a poté hrála „sousedskou nymfomanku“ Sue Ann Nivensovou v Show Mary Tyler Mooreové. Následovala roztomile kapkovitá Rose Nylundová v seriálu The Golden Girls a nespočet dalších postav předtím, potom i mezitím (dodnes získala 20 nominací na cenu Emmy).

Whiteová svůj úspěch přičítá směsici staromódní vytrvalosti a nekonečné trpělivosti publika. „Myslím, že po 63 letech v branži s vámi lidé vyrostou, mají děti a ty pak vyrostou s vámi,“ vysvětluje po telefonu ze svého domu v Los Angeles. „Myslí si, že jste stálice, takže si myslím, že upřímně řečeno nevědí, jak se mě zbavit.“

„Nechodím kolem horké kaše a neříkám si: „Ach, je mi 90, měla bych udělat tohle nebo tamto“. Jsem prostě Betty. Jsem stejná Betty, jakou jsem byla vždycky.“