By Biologist Wade Nolan
Často poznáváme zvířata podle jejich barvy. Pokud tato kritéria použijete u černých medvědů, budete se mýlit, protože černí medvědi se vyskytují nejméně ve čtyřech hlavních barvách. Žádné severoamerické zvíře nemá větší barevnou variabilitu než medvěd černý. Měl jsem to štěstí vidět je všechny. Při troše cestování je můžete všechny vidět také.
Barevné fáze medvědů se dělí do čtyř hlavních kategorií. Uhlově černí jsou nejčastější. Tito medvědi jsou stejnoměrně černí a občas mají na hrudi bílý plamínek. Tito medvědi se vyskytují podél jižního a východního pobřeží, pak ve vnitrozemí až k řece Mississippi a na severu po celé Kanadě. Státy na západ od Ol’Miss stále hostí mnoho „černých“ medvědů, ale s cestou na západ se začíná objevovat barevná fáze.
Dr. Dave Samuel- Dobrý přítel a vášnivý lovec medvědů, Dr. Dave Samuel, ulovil nejméně tři medvědy B&C čokoládové. Tento pochází z Alberty.
Hnědí a čokoládoví bruins, někdy dokonce tmavě čokoládové barvy srsti a lze je nalézt promíchané s úplně černými medvědy, jak člověk cestuje na západ. Hnědí a kakaoví medvědi jsou poměrně běžní v Albertě, Manitobě a Saskatchewanu a na jihu do států Velkých amerických plání. V některých oblastech tvoří až 25 % medvědů medvědi s barevnou fází. Na jednom lovu lukem v divočině v Saskatchewanu jsem viděl přes 14 různých medvědů černých a všichni byli černí. Jedná se o oblast s pozoruhodným procentem medvědů v barevné fázi. I když jsou medvědi s barevnou fází součástí populace, tvoří pouze procento medvědů.
Někteří medvědi na západě jsou skořicově zbarvení. Toto zbarvení je krásný odstín, který je častější v pouštních a horských oblastech. Před lety jsme s přítelem Jerrym Petersonem volali a natáčeli medvědy v Novém Mexiku nedaleko Arizony. Byli jsme na strmé horské stráni poseté velkými borovicemi Ponderosa. Oblast byla pruhovaná skalnatými hřbety a žlutou trávou. Jerry se dal do práce a vydával zvuky jako srnka v nouzi a během minuty jsem zahlédl medvěda, který k nám zespodu rychle stoupal. Byl to můj první pohled na skořicového černého medvěda a byl pořádně velký. Jeho srst se vlnila při každém výpadu, jak se k nám blížil. Jelikož pocházím z Aljašky a jsem zvyklý vídat takto zbarvené hnědé medvědy, musel jsem si připomenout, že se jedná o barevnou fázi černého medvěda. Ten okamžik byl nápadně nezapomenutelný. Jerry ho přivolal příliš blízko. Když si nás všiml, vyletěl jako raketa z láhve do jiné části Nového Mexika. Ačkoli se tento medvěd nacházel na jihozápadě Ameriky, medvědi skořicoví se pohybují až po Skalisté hory a do Kanady. Blonďatí medvědi jsou mnohem vzácnější.
Medvědi blonďaté barvy jsou méně častí než ostatní, a to i tam, kde se vyskytují nejčastěji. Před několika lety jsem se vydal jednoho označit lukem a vybral jsem si oblast v severní Albertě na Velké otrocké řece. Myslím, že to byl čtvrtý den a já jsem minul několik pěkných černých medvědů. Můj průvodce mě téměř hodinu vezl po proudu řeky v člunu s plochým dnem. Když jsme přistáli, museli jsme být 20 mil od našeho ostrovního tábora. Můj průvodce nastražil návnadu 40 metrů od břehu řeky. Na návnadu nikdy nikdo nelovil a byla na míle daleko. Stojan na stromě byl od hnědé vířící řeky vzdálen pouhých deset metrů. Jaký to zvláštní zážitek v divočině.
Po hodině jsem zahlédl něco světle zbarveného, co se pohybovalo mým směrem z vnitrozemí. Byl to velmi světlý medvěd. Připravil jsem si luk a zaměřil se na tohoto neobvyklého medvěda. Byl to úplně světlý blonďák. Medvěd se zastavil u návnady. Podíval se přímo na mě ve výšce 18 stop na mém stromě, zaútočil na můj strom a aniž by se zastavil a změnil směr, začal huhňat až k mému stojanu. Šplhal s hbitostí 250kilové veverky….se zuby a drápy.
Jsem zkušený pozorovatel medvědů a tohle nebyl první medvěd, který vylezl na můj strom, ale tenhle lezl, jako by to bylo olympijské mistrovství ve šplhu na strom. Nezdálo se, že by jeho šplhání bylo vedeno zvědavostí. Byl jsem zmatený. Přestože jsem měl s sebou sprej proti medvědům, natáhl jsem raději luk a snažil se zamířit dolů za botu. To je obtížnější, než si myslíte, zvlášť když uvážíte celotělový postroj, kterým jsem byl ke stromu přivázán, a zasahující větve. Medvěd se zastavil 18 centimetrů pod mým stanovištěm. Poněkud zpanikařený jsem si všiml, že nemám dobrou mušku. Plán „B“ se rychle vyvíjel. Měl jsem krátkou představu, že jsem jako piňata přivázaný nad stojanem a nechávám se mlátit. Došly mi nápady, zařval jsem jako holka a dupl botou.
Podíval se na mě a začal slézat dolů. Jakmile se dostal na hlínu, pustila jsem ho dolů a sledovala, jak přechází k návnadě. Jakmile tam došel, znovu se na mě podíval, ale tentokrát jsem ho sledovala svým třípaprskovým zaměřovačem. Šíp mu proletěl hrudí a zabodl se do hlíny za ním v Albertu. Uběhl jen 25 metrů na dohled a udělal kotoul vpřed. Byl mrtvý.
Wadeův dvoják- Tento lov v Albertě byl můj nejnapínavější v životě. Můj jediný blonďatý medvěd. Asi během pěti minut jsem ulovil dva medvědy. Oba s postojem.
Než jsem stačil nahodit další šíp, přiběhl další černý medvěd přibližně stejné velikosti přímo k sraženému blonďákovi. Když dorazil k medvědovi, stalo se něco, z čeho mě zamrazilo. Černý medvěd začal kousat, třást a drápat sraženého medvěda. Dokonce se ozvaly neobvyklé a zneklidňující hlasové projevy. Natáhl jsem druhý šíp. V Albertě platí limit dvou medvědů.
Tento černý medvěd nakonec došel k návnadě, jen aby prohlédl okolí a podíval se přímo na mě. Bez jakéhokoli varování také zaútočil na můj strom, tentokrát až k jeho patě. Chvíli se na mě upřeně díval, jako bych řekl něco nepěkného o jeho matce. Pak se pomalu otočil a ztuhlýma nohama přešel k sraženému medvědovi. Když se na chvíli zastavil a otočil se, aby se mi podíval do očí, projel i tímto špatným hercem šíp. Za necelých pět minut jsem měl od každého jednu příchuť. Mezi nimi i albertského blonďáka, oba kance.
Dělicí čára na barevné fázi je odvážná. Podíval jsem se na nějaký výzkum o zbarvení medvědů. Ze 14 535 černých medvědů, které buď zkontrolovali lovci, nebo s nimi manipulovali výzkumníci v Ontariu, Tennessee, Maine, New Yorku a Minnesotě, nebyl žádný medvěd v barevné fázi. Všimněte si, že všechna tato studijní místa se nacházejí na východ od řeky Mississippi. V této oblasti jsou oblíbeným útočištěm medvědů křovinaté lesy. Černá barva medvědí srsti může přinášet ještě jednu výhodu. Na melanin bohatá srst je odolná proti oděru, což může být výhodné pro medvěda, který se při toulkách ve svém přirozeném prostředí otírá o křoví a větve stromů.
Naopak medvědi černí s hnědou nebo světlou srstí se vyskytují v otevřeném terénu na západě USA a v západních provinciích Kanady. Může to být reakce na otevřenost krajiny a vystavení přímému slunečnímu záření. Všichni víme, že nošení černé košile a černých kalhot v Arizoně při teplotě 100 stupňů způsobí nepohodlí a možná i úpal. U medvědů tomu není jinak. V jedné studii na prasatech z roku 1954 bylo zjištěno, že černá prasata absorbují o 90 % více sluneční energie než světlá. Devadesát procent je hodně horko. Být černý jako uhel na otevřených pláních nebo v horách na západě může způsobit tepelný stres, a proto je to špatná volba pelechu. Tento argument podporuje světlejší barevnou fázi medvědů.
Velká část mého osobního výzkumu černých medvědů probíhala na jihu střední Aljašky. Zde jsou smrkové a jedlobukové lesy Sitka husté a tmavé. Dokonce i otevřené horské stráně jsou pokryty hustými koberci olší, ďáblů a pastušíků kravských. Každá z nich je mnohem vyšší než medvěd černý, a proto mu stíní.
Jeden rok jsem strávil více než 700 hodin sezením nad medvědími návnadami a pozorováním zvyků a chování medvěda černého. Během této doby jsem se setkal se 119 různými medvědy. Všichni byli zcela černí, s občasnou výjimkou několika jedinců, kteří měli na hrudi bílou skvrnu. Znám na Aljašce spoustu lovců medvědů a neznám jediného, který by ulovil blonďatého hnědého černocha. Na druhou stranu grizzlyové a medvědi hnědí se vyskytují v široké škále barev od světlých až po černé. Barevná fáze Toklat, která je pojmenována podle řeky v Aljašském pohoří, má krásnou stříbrnou barvu. Medvědi označovaní jako barevná fáze Toklat jsou grizzlyové. Není divu, že tito medvědi tráví měsíce pod neustálým sluncem na Aljašce na exponovaných horských svazích.
Medvědi barevné fáze jsou zvláštní. Pokud některého z nich ulovíte nebo se jen těšíte z jejich jedinečného vzhledu, medvědi barevné fáze dodají divočině barvu a hloubku.