Tim Carter byl v naprostém šoku.
Byl vyzván, aby se vydal na pochůzku uprostřed velkého, narychlo svolaného církevního shromáždění v pavilonu uvnitř areálu Jonestown v guayanské džungli, kde žil několik měsíců. Když se vrátil do pavilonu, našel stovky lidí – sousedy, přátele, svou ženu a dítě – mrtvé nebo umírající, zapojené do největší rituální hromadné sebevraždy v dějinách.
Bylo 18. listopadu. 1978 a v areálu Jonestownu byla rozeseta těla více než 900 Američanů, zesnulých stoupenců samozvaného náboženského vůdce Jima Jonese.
Ale Carter byl kdysi jedním z tisíců lidí, kteří Jonesovým poselstvím uvěřili. Běloch Jones se proslavil v 50. letech 20. století jako charismatický kazatel v Indianě, který prosazoval rasovou rovnost a desegregaci v jím založené církvi Peoples Temple.
„Jim Jones mluvil v tradici baptistických duchovních, letničních duchovních, zejména v černošské církvi – velmi silně,“ řekl Carter. „Když mluvil o občanských právech a nespravedlnosti, která existovala v americké společnosti… Byla to jedna z těch věcí, které jste museli poslouchat.“
Když se Jones v 70. letech přestěhoval do San Franciska, jeho kongregace se rozrostla na zhruba 5 000 členů, z nichž mnozí říkali, že je přitahují jeho inkluzivní, protiválečná a protikapitalistická poselství. Postupem času se však podle stoupenců stával stále extrémnějším, manipuloval se svými věřícími vydíráním a ty, kteří se mu znelíbili, ponižujícím způsobem bil. Podle bývalých stoupenců také zneužíval drogy a alkohol.
„Trestání se stalo normální věcí,“ řekla bývalá členka Peoples Temple Yulanda Williamsová. „Jeho chování se stalo naprosto iracionálním. Člověk začal jít prostě ze strachu s proudem. Strach z toho, že kdybyste církev opustili, co byste mohli zažít, jaké nebezpečí by vám mohlo hrozit.“
„Začal vás odcizovat vašim rodinám… ničit tu rodinnou jednotku,“ pokračovala. „Aby se pak mohl stát predátorem, ale také tím, kdo vám zajišťuje všechny potřeby, které v životě potřebujete.“
V roce 1974 si Jones pronajal od guayanské vlády více než 3800 akrů izolované džungle. Věřil, že tato převážně anglicky mluvící jihoamerická země by mohla být pro jeho kalifornskou kongregaci jakousi utopií. Do roku 1978 se do Guyany přestěhovalo téměř 1 000 jeho stoupenců a založilo zde komplex známý jako Jonestown.
Ale podmínky nebyly pro každého. Mnoho stoupenců tvrdilo, že nebylo dostatek jídla ani přístřeší a že jim Jones po příjezdu řekl, aby odevzdali peníze a pasy. Několik členů, kterým se podařilo přeběhnout, se obrátilo na vládní úředníky a tisk s tvrzením, že Jones drží lidi v jihoamerické džungli proti jejich vůli.
Deborah Laytonová byla jednou z takových přeběhlíků, která se po několika měsících pobytu v Jonestownu dostala v květnu 1978 z Jonestownu zpět do Spojených států.
„Napsala jsem místopřísežné prohlášení, ve kterém jsem prosila vládu Spojených států, aby se do toho vložila, že v Jonestownu je proti své vůli drženo 1000 lidí a že Jones je zrůda a přišel o rozum,“ řekla.
Věci se dostaly na přetřes, když republikán Leo Ryan, D-Calif, vedl v listopadu 1978 do Jonestownu vyšetřovací delegaci, aby prověřila tvrzení bývalých členů. V delegaci byli členové Ryanova štábu, novináři a řada lidí, kteří se obávali o své příbuzné v Jonestownu.
„Kongresman Ryan a já jsme si sedli do zadní části pavilonu k piknikovému stolu s lavicemi a začali jsme dělat rozhovory s členy Chrámu lidu,“ uvedla Jackie Speierová, jedna z Ryanových asistentek, která byla součástí delegace.
„Mnohé z nich byly mladé ženy ve věku 18, 19 let, z čehož jasně vyplývalo, že jsou tam velmi šťastné a všechny se vdávají za kolegu z Chrámu lidu, což nic z toho nesedí,“ řekla Speierová.
Delegace dostala večeři a několik členů uspořádalo pod pavilonem areálu hudební vystoupení. Když však potlesk utichl, řekl Speier, jeden z novinářů, kteří cestovali s nimi, řekl, že mu jeden ze stoupenců podstrčil vzkaz, v němž zoufale žádal kongresmanovu pomoc při odchodu.
Druhý den ráno, když kongresman konfrontoval Jonese, bylo podle Speiera jasné, že Jones je neuvěřitelně rozrušený. Chtěli jednat rychle, a tak podle Speierové zavolali kromě letadla, kterým přiletěli, ještě druhé letadlo, aby pomohlo dostat lidi ven.
„Byl to sud prachu plný emocí. Bylo mi jasné, že to brzy vypukne a že musíme co nejrychleji dostat ty, kteří chtějí odejít,“ řekla.
Speierová uvedla, že když opouštěla areál se skupinou 40 členů Jonestownu a jejich příbuzných, najednou nastal u pavilonu areálu velký rozruch.
„Vyšel kongresman Ryan v zakrvácené košili,“ řekla. „V podstatě se mu někdo pokusil přiložit nůž ke krku, ale nepodařilo se mu to.“
Speierová uvedla, že v obavě o svůj život se ona, kongresman Ryan, členové delegace a přeběhlíci z Jonestownu naložili a zamířili k čekajícím letadlům na nedaleké přistávací dráze.
Když nastupovali do letadel, přijel k přistávací dráze traktorový přívěs s několika muži z Jonesovy ochranky a zahájil na skupinu palbu, uvedla Speierová. Ryan byl zabit.
Speierová uvedla, že se pokusila lehnout si a dělat mrtvou, ale pak si uvědomila, že byla také zastřelena.
Někteří členové Chrámu lidu mezitím využili rozptýlení Ryanovy návštěvy a sami se vytratili do džungle v naději, že se jim podaří uprchnout do hlavního města Georgetownu. Mezi nimi byla i Leslie Wagnerová-Wilsonová se svým tříletým synem Jakarim.
Po 30 kilometrech chůze hustým porostem s Jakarim připoutaným na zádech dorazila jejich skupina podle Wagnerové-Wilsonové do městečka Port Kaituma. Teprve tehdy se podle ní dozvěděli o střelbě.
Po střelbě se podle Carterové z reproduktoru v areálu ozvalo oznámení, že se všichni musí dostavit do pavilonu. Vzpomněl si, jak v tu chvíli vše vypadalo klidně, a řekl, že pavilon obklopily ozbrojené stráže.
Poté však Carter uvedl, že k němu přistoupil jeden z Jonesových nejvyšších pomocníků a požádal ho, aby odvezl nějaké peníze na velvyslanectví Sovětského svazu v Georgetownu. Jones si prý myslel, že by jim Rusové mohli po kongresmanově smrti poskytnout azyl. Carter poté opustil pavilon, aby šel pro peníze a odnesl je na velvyslanectví, což byla pochůzka, která mu pravděpodobně zachránila život.
„Mohu upřímně říci, že mě ani jednou nenapadlo, že všichni zemřeme,“ řekl. „Protože 24 hodin po té večeři a představení, doslova 24 hodin poté, byli všichni mrtví.“
Mezitím Jones promluvil k davu, který se před ním shromáždil v pavilonu.
Na dnes již proslulé „nahrávce smrti“, audiozáznamu, který FBI později získala z Jonestownu, je slyšet, jak Jones říká svému stádu: „Kongresman je mrtvý, kongresman je mrtvý. Mnoho našich zrádců je mrtvých. Všichni tam leží mrtví … Myslíte si, že nám … dovolí, abychom se z toho dostali? … Není možné, není možné, abychom přežili … nemá cenu takhle žít.“
Poté Jones vyzval k předvedení „kádě se zeleným céčkem“ a trval na tom, že je čas, aby jejich životy skončily. Byly přineseny lahve s kyanidem a uvnitř kádě byl jed smíchán s práškovým nealkoholickým nápojem zvaným Flavor Aid. Mnozí jedovatou směs vypili, ale jiní stoupenci si kyanid aplikovali pomocí injekčních stříkaček. Matky ho stříkačkami stříkaly do úst dětem.
Na záznamu je slyšet, jak příznivci tleskají, když Jones dává rodinám pokyn, aby nejprve zabily starší a pak nejmladší.
Křik přilákal Cartera zpět do pavilonu a on byl šokován pohledem na stovky umírajících lidí kolem sebe. Narazil na svou ženu a jejich malého syna, kteří oba požili jed. Vzlykající řekl, že je držel v náručí, když umírali.
„Byl jsem šokován vším, byl jsem v šoku,“ řekl. „Byl jsem úplně zdrcený tou smrtí, která byla kolem mě.“
Nakonec toho dne zemřelo 918 Američanů, z nichž 907 požilo jed. Téměř 300 z nich byly děti. Další lidé byli zastřeleni nebo pobodáni. Jim Jones byl nalezen s jedinou střelnou ranou v hlavě.
Přibližně 90 lidí však sebevraždu masového vraha přežilo. Jackie Speierová útok na letištní plochu přežila. Dnes je kongresmankou zastupující 14. kalifornský obvod, který zahrnuje některé oblasti, jež kdysi patřily do obvodu kongresmana Ryana.
Leslie Wagner-Wilsonová, která rovněž přežila, později zjistila, že její matka, sestra, bratr a manžel, který byl jedním z Jonesových osobních strážců, jsou mrtví.
„Zřejmě neměl odvahu vypít jed, který nutil pít všechny ostatní, a tak byl zastřelen, což je podle mě jen slepičí útěk,“ řekla Laura Johnston Kohlová, bývalá členka Chrámu lidu, která byla v hlavním městě Georgetownu s Jonesovými syny, Jimem Jonesem ml. a Stephanem Jonesem, na církevním turnaji v basketbalu v den masakru.
Když se o masakru dozvěděli dodatečně, oba Jimy Jonesové, Jr, i Stephan Jones uvedli, že byli zdrceni. Stephan Jones od té doby napsal několik esejů o svém otci a Jonestownu.
O několik dní později se do tábora vrátili zástupci tisku, kteří cestovali s americkou armádou. Bývalý zpravodaj NBC News Fred Francis řekl, že nebyl připraven na masakr, který viděl na zemi pod sebou.
„Různobarevné košile … to byla deka mrtvých,“ řekl Francis. „Opravdu jsem netušil, jak je to velké … Uvažoval jsem v řádu několika stovek, nikdo mi neřekl, že jich je 900.“
„Kryl jsem hodně války … viděl jsem hodně smrti,“ pokračoval Francis. „Ale nic vás nepřipraví na to, že půjdete stovky a stovky metrů a vedle vás bude tolik mrtvých dětí, jejichž rodiče je budou držet za ruce.“
Carter byl jedním z mála přeživších, kteří se vrátili do tábora, aby pomohli identifikovat těla. On i další bývalí členové Chrámu lidu jsou stále pronásledováni tím, co se v Jonestownu stalo, a tím, jak bezmocní byli, aby tomu zabránili.
„Skutečnost je taková, že to nebylo nějaké obrovské: ‚Pojďme se sejít a zemřít pro Jima Jonese,'“ řekl Carter. „Byl to přesný opak. Taková byla moje zkušenost. To, co se stalo v Jonestownu, byla vražda.“
K této reportáži přispěla Muriel Pearsonová z ABC News
.